N ě m e c k o
Německá centrální banka - Bundesbank - má s následky politických rozhodnutí ve svém resortu bohaté zkušenosti. Možná proto je její prezident Hans Tietmeyer razantním zastáncem nezávislosti své i Evropské centrální banky.
Spřistoupením bývalých východoněmeckých zemí k SRN v říjnu 1990 se německá ekonomika doposud nebyla schopna zcela vyrovnat, a to i přes pečlivě připravené fondy, které měly našetřenými desítkami miliard marek sanovat východoněmecké hospodářství. Největší ránu ekonomice SRN však zasadila měnová reforma, v jejímž rámci byly občanům bývalé NDR vyměněny jejich marky za DEM do určité výše v poměru 1:1 a poté 2:1, přestože směnný kurs byl v té době 6:1.
Čistě politické rozhodnutí motivované ze strany vládnoucí koalice CDU/CSU snahou o co nejširší popularizaci myšlenky sjednocení, zejména mezi občany NDR (a poté i o následné vítězství v prvních svobodných parlamentních volbách), ohrozilo nejen stabilitu vlastní Deutsche Mark, ale zejména v pozdější době přispělo ke katastrofální situaci v otázce konkurenceschopnosti východoněmeckého průmyslu. Jedním z mála hlasů, který již v té době plné euforie oponoval takto provedené „politické podobě měnové reformy, byl prezident Bundesbanky Hans Tietmeyer. Zůstalo však jen u protestů.
Národohospodáři všech zemí, spojte se
Německá sociální demokracie (SPD), která vzešla z nedávných parlamentních voleb jako vítěz, již dala Bundesbance a potažmo i Evropské centrální bance na vědomí, že s politickými rozhodnutími v citlivé oblasti národních měn i eura rozhodně není konec.
Již na konci minulého měsíce kritizoval ve svém rozhovoru pro týdeník Die Zeit státní tajemník ministerstva financí Claus Noe Tietmeyerův požadavek nastolit v eurozóně „odpolitizované peníze. Stejně tak odmítl chování Bundesbanky, která podle něj ignoruje veřejně pronášené rady a názory politiků. To vše v očividné reakci na chladný postoj Bundesbanky vůči stále hlasitějšímu naléhání ministra financí Oskara Lafontaina na snížení úrokových sazeb ve jménu nižší nezaměstnanosti.
Tomu se dostalo odpovědi ze strany jeho předchůdce Theo Weigela, který jej naopak varoval, aby neohrožoval nezávislost centrálních bank. Zároveň vyjádřil přesvědčení, že se Evropská centrální banka (ECB) nepodvolí diktátu „Socialistické internacionály .
Minulý týden Lafontaine pokračoval ve stejném duchu, když vyzval Evropskou centrální banku, aby nastolila takovou měnovou politiku, která by podpořila úsilí evropských zemí v boji proti nezaměstnanosti.
Čas pro plnění slibů
Útoky proti nezávislosti centrálních bank rostou v poslední době přímo úměrně počtu nových sociálnědemokratických vlád. Jedná se o konflikt vyplývající již z podstaty politického mandátu, který tyto strany získaly od svých voličů. Například SPD rozhodně neslibovala v rámci svého předvolebního programu boj za stabilitu měny zdaleka v takové míře jako válku proti nezaměstnanosti a za hospodářský růst.
V předvolebním manifestu SPD se na téma boje proti nezaměstnanosti doslova praví: „Zaměstnanost a sociální spravedlnost se musí stát pilířem evropské agendy… Požadujeme koordinaci jednotlivých národních hospodářských a finančních politik zemí EU, s cílem dosáhnout vyššího hospodářského růstu a zaměstnanosti… Měnová unie musí být využita k omezení masové nezaměstnanosti v Evropě. Chceme euro právě pro vyšší zaměstnanost a sociální stabilitu. Chceme euro stejně silné, jako je německá marka… K posílení německé ekonomiky je podle představ SPD třeba naordinovat „dobře cílené snížení daní a úrokových sazeb .
Zatímco v otázce snížení daní může ministr financí Lafontaine svými případnými razantními kroky sklidit obdiv voličů, tak v případě úrokových sazeb se politické body nesklízejí bez přičinění centrální banky. V případě Bundesbanky v čele s Hansem Tietmeyerem to však pravděpodobně nepřipadá v úvahu. Vysoká míra její nezávislosti jí totiž umožňuje zcela ignorovat jakékoliv názory ze strany spolkové vlády, pokud by mohlo dojít k ohrožení cenové stability. Jinak samozřejmě má za povinnost podporovat vlastní hospodářskou politiku německé vlády. Bundesbanka zároveň nepodléhá žádné parlamentní kontrole.
O tom, že tomu tak nemusí být navěky, svědčí i nedávné prohlášení německého kancléře Gerharda Shrödera, který sice odmítl otevřeně zpochybnit nezávislost centrální banky, nicméně vyzval k zahájení diskuse v tomto směru. Z tohoto pohledu lze chápat Lafontainovu otevřenou kritiku jako pokusný balonek vyslaný směrem k Tietmeyerovi, potažmo prezidentu ECB Wimu Duisenbergovi.
Mluvčí komisaře pro měnové otázky Yvese Thibaulta de Silguy Patrik Child však vzápětí nato odpálil míč s tím, že pro Evropskou komisi je nepředstavitelné, že by Evropská centrální banka dostávala od vlád nebo institucí EU instrukce ohledně své měnové politiky, či by je dokonce musela akceptovat.
Vrána k vráně sedla
Sociální demokracie se v posledních několika letech stala jasně dominující politickou orientací v rámci vlád členských zemí Evropské unie. Úhelnými kameny úspěšnosti jejich národní i evropské politiky se stal v rámci politických proklamací celoevropsky zejména boj s nezaměstnaností, která skutečně v některých zemích dosahuje obludných rozměrů. Ke splnění předvolebních slibů, a tudíž reálné šanci na znovuzvolení při příštích volbách jí však chybí nástroj k ovlivňování jednoho ze základních pilířů každé měnové politiky - vláda nad úrokovými sazbami (nutno podotknout, že to je častým trnem v oku i vládám ekonomicky podstatně liberálnějším). V tomto kontextu vypadá poměrně hrozivě krátká pasáž z již zmíněného předvolebního manifestu SPD: „Evropská hospodářská a měnová unie startuje 1. ledna 1999. Nyní je čas pro její zformování.
Protokoly Maastrichtské smlouvy, kapitola III., článek 7:
…ani Evropská centrální banka, ani národní centrální banky ani žádný z členů jejich rozhodovacích orgánů nesmí požadovat či přijímat instrukce od orgánů společenství či jejich částí, od žádné vlády členského státu nebo jiných orgánů. Orgány a instituce společenství, stejně jako vlády členských zemí musejí respektovat tento princip a nesnažit se ovlivňovat členy rozhodovacích orgánů Evropské centrální banky či národních centrálních bank…
