Většinu času tráví Leoš Novotný starší ve své nádherné oboře u Radějova, odkud spravuje majetek získaný prodejem potravinářské firmy Hamé. Jeho část investoval mimo jiné i do železničního dopravce Leo Express svého syna Leoše mladšího. „Je to nejrizikovější investice, která má ale zároveň největší potenciál.
Kdyby se podařilo spojení s RegioJetem, bude Leoš slavný. V této fázi už Leo Expressu věřím,“ prohlašuje Leoš Novotný starší.
* Nestýká se vám po Hamé?
Když člověk prodá firmu, neznamená to, že se nemusí o nic starat. Ty fabriky sice ještě stojí a fungují, ale přetavily se v jiný majetek. V Praze mám tři kluky, kteří se mi starají o finanční portfolio. Pak mám majetek v nemovitostech, v půdě a lesích. Dělám to vlastně jako Židé, kteří svůj majetek rozdělovali na třetiny: nemovitosti, zlato a cenné papíry. Cena zlata se pohybuje proti akciím, takže vyvažuje rizika. Zavolají mi vždycky, poslechnu si jejich příběh a podle toho se rozhodnu. Kupuji „áčkové“ firmy, dluhopisy… Pak jsou takové malé investiční „trabantky“, které portfolio doplňují, například sbírka sto dvaceti obrazů.
* Vzpomínám si, že do nemovitostí jste investoval i na Floridě. Jak to dopadlo?
Po krizi jsem investoval půl miliardy do pozemků na Floridě. Něco držím doteď a něco jsem prodal. Řeknu vám dvě čísla. V roce 2009 měly banky obrovskou potřebu hotovosti. Citibank vlastnila budovu centrální banky na Floridě starou dvě stě let. Banka už tam nebyla, ale bylo to v downtownu, takže tam postavili byty. Narvali do toho 38,2 milionu dolarů. Ti moji kluci židovští (obchodníci s nemovitostmi, s nimiž se Leoš mladší seznámil vLondýně - pozn. red.) věděli všechno, takže jsem to koupil za 5,2 milionu dolarů a za dva roky prodal za 11,8 milionu dolarů. Ale tak, jak jsem na Floridě na nemovitostech vydělal, jsem na jiných prodělal. Koupil jsem později pozemky v Arkansasu, které si teď můžu narvat do bot, protože jejich cena je stejná jako v roce 2009. Jestli se od té doby můj majetek ztrojnásobil o 30 procent, tak z tohoto pohledu je tato investice v Arkansasu špatná. Tak to v životě chodí.
* V éře po Hamé jste tedy zas tak nezpomalil?
Po byznysu si musíte svět znovu srovnat v hlavě, protože vystoupíte z rychlíku, kdy nemáte čas číst knihy, nemáte čas na rodinu a všechno trochu šidíte. Já vždycky říkám, že úspěch se musí odpracovat. A k tomu, abyste měl úspěch v podnikatelské rovině, potřebujete tři věci: nebýt úplně blbý, tedy mít maličko vědomostí a vzdělání, vedle toho musíte hodně pracovat, takže dáváte na oltář svou rodinu, a za třetí musíte mít štěstí.
* Kdy jste měl největší štěstí?
V roce 1989 mi bylo 28 let a přicházely vlny, kdy se odstátňoval majetek. Dělal jsem v Hamé výrobního náměstka a vypracoval jsem manažerský projekt na odkup jedné fabriky v Babicích. Když to zkrátím, měl jsem štěstí, že jsem byl mladý a mohl jsem to koupit. Kdybych mi bylo tehdy 60 let, možná by mě to ani nenapadlo a chtěl bych jen dožít. Měl jsem tedy štěstí, že přišla tato obrovská změna. V konzervárnách byly tehdy stroje z 50. let. Ruská mašina B4KZK zavírala osmnáct konzerv za minutu. V roce 1989 jsem o tom už něco věděl, protože jsem vystudoval biochemii a konzervaci masa a zeleniny. Věděl jsem, že v Lubecku existuje nějaká firmička - tehdy jsem jel poprvé do západního světa, přejedete Rozvadov, všude čisto, červené baráčky -, dojel jsem nahoru do Lubecku, a jejich mašina dělala 360 konzerv za minutu. V tomto duchu jsem se tomu věnoval.
* Učil jste se za běhu?
Cítil jsem, že člověku chybí ekonomické vzdělání, marketing, tak jsem si na šest týdnů zaplatil nějaký manažerský kurz v Německu, kde do nás valili tyto „srajdy“. Modelovali jsme, jak se podniká, často to nevycházelo. Po návratu jsem si uvědomil, že musím změnit myšlení lidí. Zavolal jsem si asi šestnáct zaměstnanců, kteří se uměli podepsat - měli tehdy v průměru asi 2500 korun měsíčně. Každý dostal na starost jeden kraj a ke své dosavadní práci dva dny v měsíci prodávali a podle výsledků dostávali odměny. Ti lidé si k tomu základnímu platu vydělávali od deset tisíc do 48 tisíc korun. Tehdy to nebylo tak, že se dělal obchod, ale obchodníci přijížděli a prosili, abyste jim dal o deset tun Májky víc, o sto tun okurek víc. Jednoty, Prameny. Mimochodem vlajková loď Májka - té se v roce 2008, kdy jsem končil, prodávalo 300 milionů kusů ročně.
* Největší štěstí jste ale měl, že jste prodal Hamé v roce 2008 těsně před krizí…
Střelil jsem to tehdy, protože už jsem měl velký podíl na trhu v Česku a na Slovensku, měl jsem postavenou továrnu v Rusku. V té době už byl mladý Leoš v podstatě vystudovaný, protože dělal část střední školy v Oxfordu apak univerzitu ve Warwicku. Měl jsem kontakty s velkými nadnárodními hráči, kteří měli zájem trh konsolidovat, a přišli i konkurenční výrobci Hamé. A já jsem jim říkal: do pěti roků vás koupím. Podravka o nás měla tehdy velký zájem. Byl jsem na prodej připravený, už dřív jsem si najal odborníky z Deloittu, kteří mi pro banky dělali audit a daně podle mezinárodních standardů. Přicházely tedy takové obchodní ataky a já jsem ze srandy Leošovi říkal: Za chvíli skončíš v Anglii, co budeš u mě dělat, převezmeš to po mně? A on říká: V životě nebudu ve firmě dvojka a s tebou, diktátore, nikdy nebudu pracovat! Tak mi to začalo v hlavě šrotovat, viděl jsem, že potenciál je dobrý, měl jsem velký podíl na trhu. Mladý Leoš se rozhodl, že půjde vlastní cestou, tak jsem se naštval. Vždyť život žiju jen jeden, tak jsem to střelil - to jsem ale vůbec nevěděl, že přijde za chvíli krize.
* Část peněz jste dal synovi na Leo Express. Teď se mluví o jeho spojení s Jančurovým RegioJetem. Jak se na tu investici díváte?
Leošovi jsem půjčil na jeho projekty. Má vlakový byznys, pak má fabriku na leštění forem s přesností na pětitisícinu milimetru, pak síť fastfoodů Burrito a další drobnosti. Představte si, že můj majetek je tento stůl. Leo Express je jen jedna část, větší než tento popelník. Je to nejrizikovější investice, která má ale zároveň největší potenciál. Kdyby se podařilo spojení s RegioJetem, bude Leoš slavný. o fázi už Leo Expressu věřím. Liberalizuje se evropský trh, což je obrovská příležitost. Něco jsem zainvestoval také tady v oboře, která má 1600 hektarů lesa. Metr čtvereční jsem kupoval za sedm až osm korun, dnes pod 20 nekoupíte. Pak jsem také kupoval půdu.
* V současnosti se věnujete hlavně myslivosti a své oboře. Co říkáte na stížnosti zemědělců, že hlavně vysoká zvěř je v lesích přemnožená a ničí úrodu? Naopak malé zvěře, jako jsou zajíci či koroptve, je nedostatek. Je to u vás stejné?
Ne. Vysvětlím to trochu. Před 30 roky za komančů bylo prostředí na jižní Moravě -přestože se nadávalo, jak družstevníci postřikují - pro drobnou zvěř v lepším stavu, než je teď. Například koroptve dnes prakticky nejsou, bažanta máte, jen když si ho vychováte ve voliéře. V 80. letech se lovilo 200 tisíc zajíců, dnes to napočítáte na stovky. Je to dáno zemědělskou politikou Evropské unie a Babišovou řepkou, máme obrovské lány kukuřice a řepky. Zvěř potřebuje pestrost, která byla větší než nyní… Jetelinu, brambory, trávu. Tehdy byla chemizace, ale teď je samozřejmě chemizace taky. Jsme na vrcholu potravinového řetězce, ale proč nejsou dravci? Protože žerou drobnou zvěř, která je infikována chemií a nemůže se rozmnožovat. Je to jako u mužů, jimž se za generaci o 30 procent snižuje počet spermií, je to vliv chemizace. Kuře se dnes vylíhne a za 36 dní ho máte v krámě zamražené. Třetí vliv je doprava. Když jedete v noci, každý druhý den budete mít tady na silnici z Radějova do Strážnice přejetého zajíce. To všechno dohromady dává vražednou kombinaci, plus nárůst černé zvěře - divočáků - protože na vesnicích jsou hladoví myslivci, pro ně je tento koníček nejen zážitek, ale mají zároveň i plné mrazáky. Nestřílejí se ani bachyně, protože každý ví, že od ní bude mít 20 selat za rok. Jejich počet pak narůstá geometrickou řadou.
* Odkud za vámi do obory lidé jezdí?
Asi 20 procent lidí z Česka, zbytek ze zahraničí. Loví jelena nebo daňka a platí pobyt i odlov, zbytek jsou moji kamarádi. Jsou to podnikatelé, kteří jsou myslivci.
* Vy ale sponzorujete i školy. Osm milionů jste věnoval těm ve Strážnici a Uherském Hradišti. Proč?
Bavil jsem se o tom s Václavem Klausem, když u mě byl. Řekl jsem mu, jak je české školství špatné, jak je špatná politika bez skutečných reforem, které by školství mělo mít. Naštval jsem ho tak, že se na hodinu odešel projít. Říkal jsem mu, že každý ministr za sebou chce zanechat pomníček a vymýšlí hovadiny, inkluzí počínaje a mlékem do škol konče. Představte si - říkal jsem Klausovi - že by se tady udělala reforma, jakou jste tady v 90. letech udělal vy, když se odstátňovalo. Vyprávěl jsem mu dva příklady, ale on to nepochopil. Deset let už se snažím praktikovat myšlenku, že úspěch se musí odpracovat a děti v každé třídě jsou podle stanovených kritérií hodnoceny - sport, olympiáda, jazyky, matematika - hodnotí spolužáci i učitelé. A na konci roku ode mě dostane nejlepší žák 50 tisíc korun na dřevo, druhý 40 tisíc a třetí 30 tisíc, peníze dostávají i kantoři. Je tam ale podmínka, že peníze musíte znovu investovat do svého vzdělání, to hlídají učitelé.
* Co tedy nechápal?
Snažil jsem se vysvětlit Klausovi, že navrhuji systém, který vychovává elity. Protože ty nás jednou budou živit, nikoli ten průměr. Na moje peníze by mohly školy „napákovat“ další z Evropské unie, a pak můžeme pozvat například jednoho Číňana, platit mu byt, a z 800 až 900 žáků bude každý rok studovat 30 lidí čínštinu. Za deset let je to 300 lidí, kteří jsou z tohoto regionu. Půlka odejde do světa, ale pak se vrátí. Teď si představte, že - kromě prezidenta Zemana, který blbne s Číňany, ale nejsou z toho zatím žádné investice -náš velký pekař Andrej Babiš na setkání s Číňany před pár týdny na Balkáně by řekl, že v jednom našem regionu je 300 studentů, kteří se domluví čínsky. Když jsem stavěl fabriku v Rumunsku, byla tam obrovská jazyková bariéra. Šel jsem proto do Banátu, kde žije česká komunita, a 25 lidí jsem zaměstnal v Rumunsku a pak i v Česku, abychom se domluvili. Představte si, že to tady budou mít Číňani.
* Na tuto reformu Klaus neslyšel?
Po prvním příkladu ještě byl v klidu. Navrhoval jsem ale také, že dáte gymnazistům nebo průmyslovákům v posledním ročníku 100 nebo 200 tisíc a oni s těmi penězi vycestují na rok do světa. Objedou svět přes Moskvu, Peking a Spojené státy zpět do Evropy. Mladý člověk, který nakonec ani nemusí studovat architekturu, uvidí například akvadukty v délce 70 kilometrů bez čerpadel, které postavili Římané, nabere obrovskou zkušenost. Ti lidé přijedou nabití, neskutečně zocelení, protože když vás dvakrát okradou v Rusku, uvědomíte si, že svět není jen sezení na růžovém obláčku. Ale Klaus to nepochopil, tvrdil, že lidé vycestovat můžou. Já mu ale říkám, že nemají peníze.
* Teď má novou vládu Andrej Babiš. Co čekáte od něho?
Jsme na rozcestí mezi Východem a Západem a s tím souvisí, že nad českým národem je třeba mít tak napůl pevnou ruku. Vzpomínám si přesně, že jsem před lety byl v Praze na nějakých narozeninách a nejmenovaný člověk, který Babišovi organizoval počátky hnutí ANO, mě tam lákal. Já jsem odmítl. Jsem člověk, který je zvyklý, že co se řekne, tak se udělá, a nikoli na nějakou demokratickou diskusi. V místnosti bude 50 lidí, zvěrolékař nebo traktorista, a budou mi říkat, jak to mám udělat.
* Ale Babiš zdá se nepochopil, že v demokracii je potřebná diskuse a kompromis…
Protože je podnikatel. Znám ho osobně, byli jsme jednou spolu v Maďarsku, kde jsem chtěl koupit konzervárnu Globus a on také něco. Ve vidění světa jsme mnohem blíže Východu, než je zdrávo. Tak jako Rusové daleko víc potřebují pevnou ruku, historie je zakódovaná v genech lidí, car, samoděržaví a dnes mají Putina. Osmdesát procent lidí ho i díky mediální masáži miluje. A stejně tak potřebuje Čech trochu tvrdou ruku. Navíc jsem v té době nevěřil, že bude úspěšný. Kdybych měl tu moc, dal bych Babišovi deset let, aby změnil Česko na Švýcarsko. Změní si zákony, bude sám vládnout, ale pod jednou podmínkou. Veškerý svůj majetek hodí proti tomuto monopolu na vládu do banku. Stanoví se kritéria, například, že se HDP ročně zvedne o deset procent, nezaměstnanost bude tři procenta. Dáš mu deset ukazatelů. Chlapče, splnil jsi, výborně, tvůj majetek se ti vrátí. Nesplníš, majetek ti propadne.
* Nebyl by to trošku drahý experiment? Jeho majetek je jen něco přes sto miliard korun a stát má rozpočet skoro dva biliony.
Samozřejmě musí být pojistky, jako jsou média. Když bude krást na Čapí hnízdo, tak si ho pohlídáte. Najdeš politiky, kteří chtějí jen moc. Zeman - ukradl něco? Klaus asi také ne. Tihle dva jsou opojeni mocí. Nemají už sexuální libido, ale jejich touha po moci je obrovská.
* Věříte tedy Babišovi?
Věřím, že má tah na branku, že s touto společností může něco udělat ve smyslu ekonomickém. Vůbec se nebavím o duchovnu či kultuře, protože ty jdou kolem něho jen lehce jako vánek. Pořád ale zůstává pochybnost, jestli to nedělá proto, aby svůj majetek ztrojnásobil. Prolobbuje si dotace v Bruselu a přiteče mu 300 miliard korun. Celý váš dotaz se smršťuje na otázku, zda se Babiš chce zapsat do historie a čítanek jako člověk, který z Česka udělal Švýcarsko, a proslaví se víc než Komenský, Hus a Masaryk dohromady, nebo udělá to, co má každý někde vzadu v hlavě, že si nějak pomůže. 9
Leoš Novotný (57) • V 26 letech se stal výrobním náměstkem závodu Babice státního podniku Slovácké konzervárny; do komunistické strany ale nevstoupil. • V roce 1990 závod Babice privatizoval jako jedinou továrnu metodou prodeje pro předem určeného zájemce; měla tehdy obrat 80 milionů korun a cirka 80 zaměstnanců. • Postupně skupoval konkurenty, kterých v roce 1990 bylo 64, a když Hamé prodával v roce 2008, měl jen čtyři konkurenty a dominantní podíl na trhu. • Postavil továrny v Rusku a Rumunsku a z Hamé udělal mezinárodní firmu exportující do 36 zemí s obratem skoro 5,5 miliardy korun, EBITDA 600 milionů a 2800 zaměstnanců. • V roce 2008 ji prodal islandské společnosti Nordic Partners. • V současnosti se věnuje koníčkům (lovu, hvězdářství) a své oboře v Radějově, sbírá umění a připravuje knihu o podnikání. Jsem člověk, který je zvyklý, že co se řekne, tak se udělá a nikoli na nějakou demokratickou diskusi.
O autorovi| Jiří Zatloukal, zatloukal@mf.cz
