E n e r g e t i c k á p o l i t i k a
Na ministerstvu průmyslu a obchodu (MPO) vznikl materiál, který se má stát základem nové státní energetické politiky. Sám ministr Grégr však s jeho tezemi není spokojen a hledá experty, aby ho přepracovali. Je možné, že materiál bude hotový až ve druhém čtvrtletí příštího roku. Právě kvůli špatné situaci v energetickém sektoru hrozí nebezpečí odložení přijetí ČR do EU.
Dvanáctistránkový materiál, který má týdeník EURO k dispozici, je jako celek pouze pokračováním předchozích snah vlád Josefa Tošovského a Václava Klause. Základní teze zahrnují pouze záležitosti, které MPO dlouhodobě řešilo a řeší. Výrazně však ustoupila do pozadí otázka privatizace, deregulace cen a klíčové zákonné normy, které měly být už dávno - do roku 1997 - dopracovány (viz tabulka).
Dokument obsahuje jen obecné, nevynutitelné teze, které zhruba kolíkují cestu energetické politiky. Na rozdíl od EU, kde se více klade důraz na úspory energie a na oblast obnovitelných energetických zdrojů, je tato problematika v předložených tezích obsažena málo. Chybí strategie diverzifikace výrobní základny výroby elektrické energie. I otázka těžby uhlí a stanovení územních limitů je málo zdůrazněna. Celá velká energetika, zejména ČEZ, je totiž postavena na těžbě hnědého uhlí. Velice málo se využívá uhlí černé. Proto by v tezích měl být kladen důraz na větší spotřebu černého uhlí a preferování výstavby zdrojů, které budou černé uhlí využívat.
V materiálu se neobjevuje ani zmínka o podpoře výstavby tzv. kogeneračních elektráren na bázi zemního plynu, které jsou efektivnější než elektrárny uhelné. Nenajdeme tu ani podporu zavádění nových technologií při spalování uhlí.
Grégrův resort tvrdě kritizuje jak bývalý ministr Karel Kühnl (Unie svobody), tak i stínový ministr průmyslu a obchodu Vladimír Budínský (ODS), který považuje za hlavní chybu nerozhodnost ministra Grégra. „Chybí jasná strategie v pokračování nápravy deformovaných cen energií, není definován model trhu s elektřinou, řekl Budínský v rozhovoru pro EURO. „Stále ještě nebyla dopracována energetická koncepce, která byla za mého působení prakticky hotová, prohlásil Kühnl.
Ministerstvo průmyslu a obchodu ústy svého mluvčího Vlastimila Nesrsty naopak tvrdí, že Grégr po nástupu do úřadu „nenašel žádnou ucelenou koncepci, spíše slohová cvičení . Pouhé slohové cvičení však připomíná i materiál Základní teze pro Energetickou politiku ČR, který vypracovali Grégrovi úředníci.
Ministerstvo se brání tvrzením, že se jedná o koncepci s výhledem do třiceti let, o náročný úkol, který se prý nedá uspěchat. „Sto dní je málo na konkrétní výsledky, tvrdí Nesrsta.
Co se zpoždění týká, ani český energetický byznys příliš netlačí na Grégrův resort. I když představitelé společnosti Východočeská energetika a Elektrárny Opatovice by brzké přijetí energetické politiky uvítali.
„Očekáváme, že budeme vyzváni ke konzultacím a připomínkám k tomuto dokumentu, který by měl obsahovat odpovědi na všechny naléhavé otázky, prohlásil generální ředitel Jihomoravské energetiky Miloslav Vacek. Mezi ožehavé problémy patří podle jeho názoru dostavba jaderné elektrárny v Temelínu, ceny, regulace či harmonizace legislativy s Evropskou unií.
Přesný důvod Grégrova odmítnutí není dosud znám. Podle dostupných informací ministr autorům vytkl zejména nekoncepčnost. Za špatný výsledek však může i sám Grégr. Podle informací týdeníku EURO autoři tezí energetické politiky například nevěděli, zda mají počítat se stavbou třetí atomové elektrárny, či nikoliv.
Třetí Temelín
Všichni zasvěcení lidé, kteří byli ochotni poskytnout týdeníku EURO rozhovor na téma energetická politika, se stále vracejí k problematice dostavby Temelína. Zdá se, že právě tato otázka ovlivní novou vládní koncepci energetické politiky. Pokud Temelín nebude vyrábět elektřinu, situace se zdramatizuje, protože v České republice není dost velký zdroj elektřiny, schopný udržet soustavu.
Dokonce ani otázka výstavby třetí jaderné elektrárny není pouhou spekulací novinářů. „V dlouhodobém výhledu je nutné uvažovat i s možností výstavby nového jaderného zdroje, stojí v návrhu energetické politiky ČSSD. Ten vypracovala Národohospodářská komise ÚVV ČSSD pod vedením Josefa Hojdara (ještě do 2. června 1998 člen představenstva Mostecké uhelné společnosti). Své veřejné ano nové jaderné elektrárně vyřkl i generální ředitel společnosti ČEZ Jan Vacík (viz Ekonom 45/1998, str. 45).
„Klíčovým výchozím bodem pro každého experta je nyní, bohužel, otázka, zda má koncepce zahrnovat třetí jadernou elektrárnu, či nemá, řekl v rozhovoru pro EURO zdroj blízký MPO. Podle něj několik expertů na energetické politice přesně z tohoto důvodu jednoduše odmítlo pracovat. „Grégr vždy někoho osloví, slíbí dobře zaplatit, ale když začne mluvit o další atomové elektrárně, nechce se nikdo na koncepci podílet, tvrdí stejný zdroj.
Podle něj by ministr měl zaplatit dva týmy odborníků a zadat dvě varianty. Jedna by počítala jak s Temelínem, tak i s dalším jaderným zdrojem. Druhá by koncipovala energetickou politiku státu bez nich.
Hutě, anebo turistika
Zatím se ale neví ani to, jaký osud vláda přiřkne temelínské elektrárně. Komise, která má kabinetu doporučit další postup v kauze Jaderné elektrárny Temelín, vzhledem ke značnému zpoždění nedodá vládě smysluplný výsledek své práce dříve než v polovině února.
Novou energetickou politiku má však Parlament podle vládního harmonogramu projednat už na jaře 1999. Krátce předtím by se poslanci měli zabývat koncepcí průmyslové a hospodářské politiky, která s ní úzce souvisí. „Bohužel, koncepce hospodářské politiky je ve stejném stadiu jako koncepce energetická, sdělil zdroj blízký MPO.
Energetická politika totiž není pouze o tom, kolik má být vyrobeno elektřiny a kolik bude postaveno či modernizováno elektráren, ale také o tom, jaký bude v příštích letech charakter českého průmyslu. Než bude hotová energetická politika, měla by mít vláda jasné představy o hospodářské politice. Kabinet by měl dát najevo, k jakým druhům průmyslu a podnikání se bude obracet. Na tom bude záviset spotřeba, která se dá s různými koeficienty vypočítat. Podle toho by potom měla vláda vyladit energetickou politiku. To vše připomíná stavbu domu od střechy, protože se neví, co bude v základech a co v prvních patrech.
Jestliže bude v zemi například převládat hutní a strojírenská výroba, vznikne ohromná spotřeba. Turistika, služby či lehký průmysl už tolik energie nevyžadují. Bylo by dobré nejdříve znát alespoň teze průmyslové politiky, ty by se měly odrazit v energetické politice.
„Někdo nejdříve musí říct: Půjdeme tímto směrem hospodářství a průmyslu, budeme potřebovat zhruba tolik a tolik energie, na to horníci vytěží zhruba tolik a tolik uhlí a energetici vyrobí tolik a tolik terawatthodin elektřiny. Nelze říct, jak například plánuje ČEZ, že vyrobíme 60 terawatthodin, pak klesá výroba a spotřeba je najednou jen 48 terawatthodin. Všechny projekce a půjčky jsou nastaveny na 60 terawatthodin, ale není to podložené hospodářskou realitou, řekl v rozhovoru pro týdeník EURO jeden z bývalých náměstků MPO.
Vládní politiky může svádět pojednat energetickou politiku jako soubor plánovacích ukazatelů, předepisujících množství vyrobených kilowatt, vytěžené miliony tun uhlí, dovezená množství plynu a ropy. Vše v situaci, kdy existuje pokušení přímých zásahů do řízení podniků se státní účastí - a to je v české energetice, petrochemii a plynárenství naprostá většina firem. Evropská unie však na takové pojetí neslyší.
„Moderní státní energetická politika by měla být především integrální součástí celkové politiky vlády. Znamená to, že respektuje jak aspekty průmyslové, tak i ekologické, surovinové, obchodní, sociální a zahraniční politky, tvrdí bývalý náměstek ministra hospodářství Vratislav Ludvík. Podle něj v případě dominace některých z těchto prvků na úkor jiných vytváří se obraz chaosu s přímým důsledkem poklesu občanských jistot a obecné důvěry. „Neměli bychom zavádět zpět dinosauří systém centrálního plánování a nazývat ho energetickou politkou, protože kritéria vstupu do Evropské unie vycházejí ze zcela jiného pojetí problému, míní Ludvík.
Cynismus na ministerstvu
Nedivme se ovšem tomu, že materiál neobsahuje nic nového. Na špatném stavu materiálu se prý podepsala i apatie ministerských úředníků. Ministr Dlouhý, ale i jeho nástupce Kühnl, postupně vypěs-tovali v řediteli příslušného odboru na ministerstvu cynismus tím, že ač v průběhu několika let napsal nejméně pět návrhů energetické politiky, nepřijali žádný. To je silnější než víra v úspěch. Nyní napsal šestý a dopadl obdobně. Verdikt opět zní: Přepracovat! Jak poznamenává zdroj týdeníku EURO, i za Grégra trvá na ministerstvu „kontinuita nepřijatých informací .
Při přípravě nové energetické i hospodářské politiky na MPO zatím vládne chaos. Existuje nebezpečí, že novou energetickou politiku nakonec odmítnou všichni kompetentní státní úředníci a ve stylu dosavadní praxe dvou předchozích vlád záležitost odloží.
Zemanův kabinet a jmenovitě ministr Grégr však nemohou k této otázce přistoupit jako například bývalý ministr průmyslu a obchodu Dlouhý. Nejvýstižnější důkaz tohoto tvrzení můžeme paradoxně najít v posledním odstavci Základních tezí pro energetickou politiku ČR.
„Většinu zásadních kroků je potřebné realizovat ve velice krátkém období dvou až tří let. Jinak hrozí velké nebezpečí odsunu přijetí České republiky do EU alespoň z hlediska situace v energetickém sektoru. Vážné důsledky je možné očekávat i mimo otázku členství v EU, protože většina okolních zemí již uskutečnila více zásadních kroků v energetickém sektoru než Česká republika. Například náskok Polska a Maďarska lze již dnes odhadovat na dva až tři roky, zejména v legislativní oblasti, postupu privatizace a nápravě cenových deformací. Ne-uskutečnění naznačených kroků může znamenat vážnou diskvalifikaci české energetiky v teritoriu střední Evropy, uvádějí Grégrovi úředníci.
