ZDENĚK SOMR, PŘEDSEDA PŘEDST A VENST V A STŘEDNÍHO PODNIKATELSKÉHO STAVU A VICEPREZIDENT HOSPODÁŘSKÉ KOMORY ČR:
Jak připravené vstupují české firmy na jednotný trh? Společnosti se pečlivě připravovaly z technického hlediska. Většinou mají příslušné certifikáty, dokonce i nadstandardní, které znamenají spíš tržní výhodu než nezbytnou podmínku působení na jednotném trhu. Problémem je otázka rozvoje lidských zdrojů, komunikace, firemní kultury, zvyklosti vymáhat si svá práva, dodržovat pravidla rovné soutěže. To jsou věci, které dosud závisely na tom, jak je české úřady interpretovaly a vymáhaly. Nyní je třeba očekávat velmi masivní kontrolní aktivity například v otázkách hospodářské soutěže i v dalších činnostech, na které naše firmy vůbec připravené nejsou. A bude je dělat evropský úředník, který určitě chce ve své kariéře postupovat, nikoli být peskován, že tady to nefunguje. Podcenily firmy výše uvedené body, nebo ani nebylo v jejich možnostech se připravit? V zemi, kde se zákon o dani z přidané hodnoty přijímal pár dní před vstupem do Evropské unie, není reálné ptát se, zda se podnikatelé mohli připravit. Podnikatel reaguje na stav prostředí - a to je v našem případě takové, že všechno se nějak udělá, jenom z toho bude nějaká pokuta. Zvykli jsme si na ne úplně standardní prostředí a řada podnikatelů si nechce připustit, že se to mění. Zatímco podnikatelé ze starých unijních zemí v prostředí, do kterého přicházíme, vyrostli. I západní firmy se ale musely přizpůsobit, když se jejich země stala součástí společenství. Samozřejmě, ale většina z nich je tam dlouhou dobu. Navíc i pravidla se vyvíjela. Před dvaceti lety se nikdo moc nezabýval soutěžním právem a kartely. Jak rostla pravidla, rostla schopnost firem je dodržovat a samozřejmě rostly i sankce. To, co se oni učili za malé peníze, se my budeme učit za velké. A všichni zahraniční konkurenti to budou zneužívat. Vědí, že nezabrání vstupu výrobku na svůj trh, tak se budou snažit zastavit výrobu. Budou české firmy obviňovat ze sociálního dumpingu, nesplnění podmínek ochrany zdraví při práci a podobně. Kontroloři budou chodit tak dlouho, až něco najdou. A pokud to bude něco podstatného, tak zavřou výrobu. To jsou věci, na které nejsme připraveni a s nimiž v podstatě nepočítáme. Mohl byste odhadnout dopady vstupu Česka do Unie na malé firmy v příštích dvou letech? Nejde o to, že jsme někam vstoupili, ale že k nám vtrhne jednotný trh. Máme teď „tuzemsko“ s 25 zeměmi, 450 miliony lidí a volným pohybem zboží. Živnostníci podnikající blízko státních hranic mohou narazit na konkurenci, která tu dříve nebyla, protože v tak malém množství jí nestálo za to přestupovat byrokratickou překážku, kterou státní hranice představovala. V některých odvětvích naše podnikatele čeká příchod síťové konkurence. N etýká se to jen obchodů, ale také třeba čistíren nebo kadeřnictví. V některých zemích téměř nenarazíte na samostatnou čistírnu, kadeřnici nebo pekaře, protože jsou tam řetězce, které sdružují i malé živnostníky. A co střední podniky? Středním firmám se úplně změní hřiště. Jejich výrazné procento funguje jako subdodavatelé. Obchodní řetězce dnes už požadují zboží nejen pro český trh, ale pro středoevropský, nejlépe od Balkánu až k Severnímu moři. Je obrovský rozdíl, jestli dodávám pro deset milionů lidí, nebo pro sto milionů. Budou tomu schopny čelit, nebo to pro ně bude konečná a dodávky převezmou zavedenější firmy, které už dnes zásobují velký trh? Jak se bude rozvíjet kapitálová liberalizace, bude se rozvíjet kapitálový i finanční pohyb a budou se množit snahy o převzetí úspěšných českých středních firem. Pro bývalého manažera velké západní firmy, který si chce na důchod pořídit něco malého, to bude ideální příležitost. Firma, která není kapitálově silná, není zpravidla schopná čelit nějaké masivní kampani a na nepřátelské převzetí je jako dělaná. Jak se české firmy mohou bránit? Budou se muset naučit využívat nestandardní finanční zdroje a komunikovat s potenciálními investory - mít schopnost rychle získat finanční zdroje, kterými budou čelit nepřátelskému převzetí. Jinak to dopadne tak, že střední podnikatel bude jen čekat na vhodnou příležitost, jak svou firmu prodat co nejdráž. Odhadnete, jaká část dnes existujících podnikatelů nepřežije první dva roky na jednotném trhu? Standardní počet podnikatelů, kteří ročně zkrachují, činí deset procent. Říká se, že v Rakousku první rok nepřežilo třicet procent podniků. V Rakousku, které bylo připravenější, bohatší a věnovalo hodně peněz a síly na přípravu. Není důvod myslet si, že to u nás bude méně. Udržení živnostníků a středního podnikatelského stavu po vstupu do Unie přišlo Rakousko podle neoficiálních informací na desítky miliard šilinků. Víte o tom, že by se v Česku počítalo s podobnou masivní podporou? Ne. Stát pomohl Hospodářské komoře příspěvkem na Informační místa pro podnikatele. Pak utratil neuvěřitelné peníze z některých předvstupních zdrojů na školení svých úředníků, z nichž nezanedbatelná část už ve státní správě není. To byly peníze vyhozené oknem. Koneckonců „soutěž“ ministerstev o to, kdo z nich vytvoří pravidla pro čerpání strukturálních fondů jako poslední, hovoří za vše. Upozorňujete na finanční náročnost podpory podnikání v souvislosti s jednotným trhem politiky? Co na to říkají? Na to existuje standardní odpověď: rozpočet je ve stavu, v jakém je - a koneckonců právě vstup do Evropské unie a přistoupení k měnové unii nutí stát šetřit. Takže, kde by se na to vzalo. Není ale od věci připomenout, že z pohledu podnikatele už neexistuje žádné malé tuzemsko. Jestliže dosud podnikal například v P řerově, může se snadno přesunout třeba do Žiliny. Záleží jen na jeho ochotě přestěhovat se. A možná si tam přesune i výrobu. Potom se už řada finančních toků nebude odehrávat v České republice. Po rozšíření EU přijde do ČR mnoho zahraničních firem, které se budou chtít prosadit na úkor českých. Čeští podnikatelé na to často nejsou připraveni. ZDENĚK SOMR
Jeden ze zakládajících členů Hospodářské komory České republiky a po tři volební období (devět let) až do června 2002 její prezident. Byl zastáncem povinného členství v hospodářské komoře a chtěl mimo jiné prosadit, aby komora vedla obchodní rejstřík. V současnosti je viceprezidentem Hospodářské komory ČR a předsedou představenstva sdružení Střední podnikatelský stav.
