Spor o budoucího ministra zahraničí nemohl přijít v lepší čas. Ještě před podpisem koaliční smlouvy napověděl sociálním demokratům, jak výsostné a vážené postavení budou v příští koalici mít a veřejnost se díky tomu zase dozvěděla, jaké to je, když Andrej Babiš maká. Ano, sestavování vlády, které kontinuálně kazí od října loňského roku, opravdu nehodí na nikoho jiného, kdo na něj jede kampaň a účelovku.
Dosud byl Miroslav Poche jen odrostlým mladým sociálním demokratem, který má v Praze dlouhé prsty. Parťákem náměstka primátorky Petra Dolínka a ne příliš šikovným politikem, který se před osmi lety omylem novinářům přiznal, že část výdělku z městských firem odvádí skrytě přes prostředníky do pokladny ČSSD, prý aby partaj nemusela platit daně. Jeho hvězda, jak víme, přesto nezhasla. Někdo v zákulisí ho má pořád rád, a tak to Poche dotáhl na europoslance a teď až před bránu Černínského paláce.
Je docela těžké se ho v současném sporu zastávat, ale roli muže, který pomohl nastínit budoucnost, splnil skvěle. Andrej Babiš chce od začátku vládnout sám, ale překáží mu v tom ta hloupost, co se jmenuje výsledek demokratických voleb. Prostě k sobě musí někoho sehnat, ale vlastně chce pořád vládnout sám, takže každý k němu do tandemu musí být tak trochu hadr.
Je ke cti části ČSSD, že to pochopila. Převážil ale názor, že se strana chce stát důstojným koaličním partnerem a na podmínky vítěze voleb kývla. Jenže záhy se ukázalo, že neformální součástí koalice jsou i dva další členové, Hrad a KSČM, a i oni mají své podmínky. Tyhle temné síly jsou pro Andreje Babiše důležitější než ČSSD, a tak odmítl navrhnout Miroslava Pocheho na ministra zahraničí a se sociálními demokraty si utřel boty.
Přečtěte si komentář: Andrej na pásce
Pokud ČSSD nastaví druhou tvář, bude si muset někde sehnat ještě dost dalších, protože tahle situace se může opakovat kdykoliv znovu. Ač jediní oficiální koaliční partneři vítěze voleb, vždycky budou až ti čtvrtí za ANO, Hradem a komunisty.
Pro vznik vlády je to další komplikace. A protože je známé jméno muže, který má tuhle činnost už od října na starosti, také víme, kdo to pořád kazí. Andrej Babiš je jistě pracovitý člověk. Vybudoval potravinářsko–zemědělsko–chemické impérium, má své aktivity ve zdravotnictví a tak dále. V politice dokáže manicky objíždět regiony, s každým se vyfotit, svolat vládu na šestou ráno, pracovat patnáct hodin denně. To mu nikdo nemůže upřít. Jenže tohle všechno je jen politický a marketingový obal. Pokud se spočítají reálné dosažené výsledky, je to špatné. Sestavování vlády je toho nejlepším důkazem. Kdyby AB nesledoval jediný cíl – utrhnout z moci co nejvíc, mohla tady vláda dávno být. Jenže on se nerad dělí. A pokud, tak ne zadarmo.
Až dosud mohl svádět své neúspěchy na okolí, které proti němu „jede kampaň“. Osmý měsíc amatérských pokusů o sestavení vlády už ale na nikoho nehodí. Vyčkání na konec referenda v ČSSD a následný skreč jejich nominanta na ministra amatérismum byl. Ne že ne.
Přečtěte si další komentáře Petra Weikerta:
