„V březnu jsme ze dne na den začali namísto košil vyrábět látkové hygienické
roušky, zhruba po měsíci a půl jsme se sice vrátili k původní produkci, ale
roušky jsme šít nepřestali, ty nyní tvoří asi třicet procent produkce,“
popisuje situaci Vávra. „Ukazuje se, jak jsou v zahraničí chytří. Už na jaře
němečtí partneři upozorňovali, že se opatření rozvolní, přijde druhá vlna a
bude potřeba zásoba roušek. A nepřestali je objednávat, chtěli roušky po
tisících kusech v situaci, když se už český trh s rouškami zastavil,“ dodává.
S Čínou nesoutěžíme
Podobně jsou na tom i konkurenční textilky. Jana Šourková, manažerka textilní divize Dita, výrobní družstvo invalidů Tábor, vzpomíná, jak v polovině března přišla z minuty na minutu o práci pro třicet švadlen. Jeden z klíčových anglických zákazníků, pro kterého šije celoročně, zavolal, že již neodebere ani kus.
Nakonec ale textilka, která existuje na tuzemském trhu přes šedesát let,
nemusela nikoho propouštět. „Podařilo se nám to překlenout šitím roušek, šili
jsme pro města, ale hlavně pro soukromé firmy,“ popisuje. Firma musela v
nouzovém stavu uzavřít dvě podnikové prodejny, kde prodává výrobky vlastní
značky Little Angel, na druhé straně se ale zvedl prodej přes e-shop o
sedmdesát procent.
I díky vlastní značce se jí podařilo přežít. „Naše textilní výroba nemůže
konkurovat cenou výrobkům z Číny. Navíc zaměstnáváme převážně osoby se
zdravotním znevýhodněním, jejich výkon je nižší, než je tomu u zdravých
pracovníků. Chybí zde podpora ze strany státu, veřejné zakázky jsou často
nastavené tak, že hlavním kritériem je cena, nikoli kvalita a podpora tuzemské
výroby,“ stěžuje si Šourková.
V první polovině letošního roku se do České republiky dovezl textil v hodnotě 34,1 miliardy korun, což je meziroční nárůst o nevídané tři miliardy korun, ukazují data Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu (ATOK). Dovoz oděvů přitom poklesl o 1,6 miliardy. K nárůstu dovozu textilní ho zboží došlo v souvislosti s pandemií a významnou mě rou se na nich podílely dovozy z Číny, vysvětluje ATOK ve zprávě o ekonomickém vývoji textilního a oděvního průmyslu za první polovinu letošního roku.
Přestože je zahraniční obchod v tomto odvětví velmi čilý, bilance zůstává
záporná. Za celý loňský rok se do Česka dovezlo zboží za 138,3 miliardy korun,
směrem ven pak Češi poslali textilní a oděvní produkty za 122 miliard, jak
ukazují data Českého statistického úřadu. Nejsou lidi
Zástupci textilek připomínají, že toto odvětví bylo z velké části
zlikvidováno a ze strany státu mu není věnována potřebná pozornost. Proč je tak
složité zvýhodňovat české rodinné firmy ve výběrových řízeních, ptají se.
Garantují kvalitu a dokážou dodat i velký objem produkce. Například textilka
Vavi během nouzového stavu zorganizovala leteckou přepravu na dovoz roušek.
„Jako největší úskalí vnímám nekorektní dovozy zboží, nedostatek
kvalifikovaných pracovníků a obtížný přístup k financování,“ prohlásil
například Radek Slavíček, jednatel společnosti Jitex Comfort,
která převzala veškerou textilní výrobu původního píseckého Jitexu. Ten skončil
s textilem už v roce 2004 a akciovka Jitex, která se z firmy oddělila, spadla v
roce 2009 do konkurzu.
Jitex Comfort si drží osmdesát zaměstnanců a má více provozů, mimo jiné dodává velký podíl své produkce do soukromých maloobchodů nebo metráž jiným výrobcům. Propouštění se také vyhnuli. „Naštěstí jsme měli zakázky, které nebyly navázané na maloobchod a díky nimž se nám podařilo přežít,“ popisuje Slavíček.
Šlo o zakázky navázané na online prostor a korporátní segment, jako jsou
ochranné pomůcky a pracovní obleky pro firmy. Ty ale měla firma domluvené z
doby ještě před pandemií.
Nouzový stav zvládli také díky rouškovému byznysu. „Ze dne na den jsme začali
šít roušky, během dvou měsíců jsme vyexpedovali 45 tisíc ochranných roušek, což
je neuvěřitelný počet na to, že to byl pro nás nový sortiment. Zkoušeli jsme se
hlásit do různých tendrů, ale nikam jsme se nedostali,“ říká Slavíček. Současná
situace není lehká pro nikoho. „Firmy, které k nám přišly s certifikovaným
materiálem pro výrobu, jsou dneska v problémech, protože ho nikdo od nich
nebere,“ upozorňuje.
Přestože je textilní průmysl dlouhodobě v útlumu a kvůli prudce rostoucí ceně pracovní síly nemůže udržet masivní produkci levné textilní výroby, jsou odvětví, která by i v České republice mohla prospívat.
„Pro jejich fungování však chybějí kvalifikovaní pracovníci, protože
textilní obory na středních školách mnoho let prakticky neexistují. Na těchto školách
je dnes velmi snadné získat pseudovzdělání v oborech, které firmy nepotřebují,
ale obory, po kterých je dlouhodobě vysoká poptávka, zůstávají neobsazené,“
řekl před časem v anketě pro Jihočeskou hospodářskou komoru Pavel Ruttenbacher,
jednatel společnosti Merika,
která se specializuje na dámskou konfekci a termoprádlo.
Jak ukazují data ATOK, v současnosti pracuje v celém sektoru devětadvacet
tisíc lidí. Ještě v roce 2017 to bylo 33,5 tisíce. Česko přitom kdysi bývalo
oděvní velmocí, za první republiky v branži pracovalo 200 tisíc lidí.
Celý sektor nyní zasáhla stejně jako ostatní segmenty ekonomiky velmi tvrdá
rána a ne všichni to přežijí, shodují se lidé z trhu. A jen nelibě sledují, jak
stát nakupuje ve velkém produkci z Číny, kterou by tuzemské textilky, a to
nejen ty z jižních Čech, dokázaly zajistit.
