DÍKY ZA KČ

K osvojení nebezpečných Klausových tezí bude náchylná i současná vláda

V každé civilizované zemi jsou pro její občany dvě zcela mimořádně důležité osoby. První je ministr vnitra, který by se měl starat, aby člověk nepřišel o život či o peníze v šeru na ulici, neřku-li za bílého dne. Tou druhou je guvernér centrální banky, jehož náplní práce je zaručit, že peníze občanů uložené v bance nerozkradou politici prováděním nezodpovědné politiky.

V prvním případě jsme v posledních deseti letech v českých zemích příliš štěstí neměli. Kradlo a krade se za bílého dne o sto šest. Naopak guvernér centrální banky byl bezpochyby muž na svém místě. Hodnota úspor byla v České republice zasažena ekonomickými reformami zdaleka nejméně v celém postkomunistickém regionu. Většinou si tuto skutečnost příliš neuvědomujeme, a tak je na místě ji připomenout alespoň ve chvíli, když guvernér Josef Tošovský odchází ze své funkce.

Zvláště proto, že neodchází zrovna dobrovolně. Ustupuje masivnímu politickému tlaku ze strany ODS a zejména jejího předsedy Václava Klause. Tyto tlaky musí být nezvladatelné, neboť šéfovi vládnoucí ČSSD je mnohem milejší smluvně opoziční košile než evropský kabát a nemá žádný důvod stavět se za guvernéra a jeho tým. Prezidentova opora nestačila. Nakonec i pro něj již Tošovský ztratil cenu a potřebuje pro svou hru čerstvou figuru. Proto se také stalo, že v rámci honu na Tošovského vyrobily obě politické strany hanebný zákon o centrální bance, který se neobejde bez reparátu. První zprávy o hodnocení Evropské komise, které by mělo být zveřejněno v tomto týdnu, naznačují, že Brusel bude vůči legislativním kreativcům typu poslanců ODS Kocourka a Tlustého značně nekompromisní.

Nelze se vyhnout otázce, zda si guvernér sám nepomohl k nelásce pomstychtivého Klause, když vstoupil do politiky nejen tím, že si sedl do premiérského křesla. Odpověď musí být kladná. Právě on a ČNB dali racionální ekonomický argument protiklausovským vzbouřencům v roce 1997 a jeho spolupráce s nimi neskončila působením v jedné prozatímní vládě. Za to, že zavlekl centrální banku do politických bojů, kritizují odcházejícího guvernéra i lidé, kteří s ním sdílejí jeho ekonomické názory a profesionálně si ho nesmírně váží.

Tito kritici mají určitě pravdu. Bylo však vůbec v silách Josefa Tošovského vyhnout se tomuto zničujícímu konfliktu? Bezpochyby mohl odmítnout premiérskou funkci a raději se nechat odvolat z funkce prezidentem republiky. Je však otázkou, zda by se na nevůli šéfa ODS vůči centrální bance něco změnilo. Klausovo přesvědčení, že za všemi hospodářskými potížemi v zemi je neochota bankéřů tisknout peníze v dostatečném množství a příliš tvrdá regulace bankovního sektoru, nezmizí s odchodem guvernéra.

Nic nevadí, že tvrdost bankovních pravidel zcela tržně ocenili investoři zajímající se o české polostátní banky, když ohodnotili jejich portfolia ještě přísněji než ČNB. Stejně tak nevadí, že porovnání současného růstu s růstem ve slavných letech 1994 a 1995 dokazuje, že krize, kterou jsme prošli, byla zcela jednoznačně ve své podstatě krizí strukturální a očistnou, a tedy nikoli cyklickou, vyvolanou nedostatkem peněz v ekonomice. Klaus ví, že mu nic jiného než svalování viny na ČNB nezbývá, protože pohled pravdě do očí znamená přiznání vlastní nekompetentnosti a diskvalifikaci jeho ODS v jakýchkoli pokusech ucházet se o moc v zemi. Na tom fakt, zda je guvernérem Tošovský nebo někdo jiný, nic nezmění.

Je přitom pravděpodobné, že se blíží období, kdy k osvojení těchto nebezpečných tezí bude velmi náchylná i celá sociálnědemokratická vláda. Hospodaření státních financí směřuje totiž k masivním a dlouhodobým schodkům. Bankovní rada opakovaně upozornila vládu, že takový postup hrozí v budoucnu růstem vnitřní nerovnováhy a nepřijatelným posilováním úlohy státu v ekonomice. Rychlá náprava by byla obtížná i pro silnou většinovou vládu. Pro Zemanův kabinet je to ale nesplnitelný úkol. Zejména když se začnou velmi rychle přibližovat nové volby do sněmovny. Centrální banku tak patrně čeká rozhodnutí o nepopulárním růstu úrokových sazeb se všemi dopady na hospodářský růst. A to možná zrovna uprostřed předvolební kampaně.

Nakonec není ani divu, že s takovým výhledem si Tošovský hledal a našel klidnější místo. Odvedl dobrou práci a takové profesní ocenění, jakého se mu dostalo v podobě místa v BIS, si nepochybně zaslouží. A tak je jen trochu škoda posledního škobrtnutí s odmítnutím karanténní lhůty, jak o tom informujeme na straně dvacet dva.