Dilema Deutsche Bank

6. 1. 2004

Zisky a akcie banky jdou prudce ..

…nahoru, ale její vedení před soud

Zprávy dotýkající se všech finančních kategorií by už stěží mohly vyznívat pro Deutsche Bank příznivěji. I když tento německý bankovní gigant dlouhá léta „vynikal“ zejména vysokými náklady, nízkými výnosy a konzervativním vedením, dnes se právem pyšní závratně rostoucími zisky, zvyšující se hodnotou akcií a zájmem klientů z průmyslové i obchodní sféry. Také na letošní rok je banka dobře připravená. Se snižováním nákladů a restrukturalizací začal už bývalý generální ředitel Rolf E. Breuer a v nastoupené cestě pokračoval i jeho následník Josef Ackermann. Očekává se, že návratnost vlastního kapitálu Deutsche Bank (jež předloni činila pouze 1,1 procenta) dosáhne letos výše devíti procent a napřesrok celých jedenácti procent - jde o skutečný úspěch v zemi, která vykazuje nejnižší ekonomický růst a relativně nejvyšší počet bank v celé Evropě.

Navzdory svým nejnovějším úspěchům se však nad Deutsche Bank dosud vznášejí temná mračna. Nepříznivá situace nevyplývá ani tak z obav o obchodní bilanci banky, ale spíše z nejistoty, co se vlastně děje v zasedací místnosti správní rady. Jak Ackermann (55), který se stal generálním ředitelem předloni v květnu, tak i Breuer (66), jenž je v současné době předsedou dozorčí rady, jsou zapleteni do právních případů, které by mohly banku připravit o miliardy dolarů a oba ostřílené bankéře o místo.

KRITICKÁ DOBA
Ackermann stane před trestním soudem proto, že údajně nejednal v souladu s oprávněnými zájmy düsseldorfského koncernu Mannesmann, jenž sdružuje řadu telekomunikačních a strojírenských společností. V Mannesmannu byl členem dozorčí rady, poněvadž Deutsche Bank byla jeho významným akcionářem. Odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu by Ackermanna stálo bankéřskou licenci. Breuer už mezitím prohrál občanskoprávní spor, jehož jádrem bylo vyzrazení důvěrných informací dotýkajících se klienta banky Leo Kircha. Pokud bude Deutsche Bank nucena vyplatit obrovskou náhradu škody svému bývalému zákazníkovi, může se její představenstvo pokusit o vymáhání těchto peněz od Breuera. Právní experti odhadují, že se soudní projednávání obou případů zřejmě protáhne až do roku 2005. „To by mohlo znamenat značnou fyzickou a psychickou zátěž pro Breuera i Ackermanna,“ poznamenává Peter O. Mülbert, který přednáší bankovní právo na Mohučské univerzitě.

Oba soudní spory by mohly zpomalit současný rozmach banky právě v kritickém okamžiku, kdy se kapitáni německého finančního sektoru chystají zahájit restrukturalizaci a konsolidaci celého odvětví a management Deutsche Bank se obrací od snižování nákladů k růstu výnosů. Představitelé banky nicméně prohlašují, že se nic neděje. Ve dvojitém mrakodrapu ve Frankfurtu nad Mohanem, sídle banky pyšnící se aktivy ve výši 1,07 bilionu dolarů, probíhá vše ve zcela normálních kolejích. Zatím se přinejmenším zdá, že srážka jejích vedoucích pracovníků s paragrafy neměla negativní dopad na výši výnosů. Analytici předpovídají, že by loňské zisky před zdaněním mohly vykázat zvýšení až o čtyřicet procent, tedy na plných 4,65 miliardy dolarů.

DEMISE, KTERÉ BANCE NEPROSPĚJÍ?
Není však nejmenších pochyb, že soudní řízení podkopalo sebedůvěru hlavních představitelů banky. Breuer i Ackermann jsou nyní při rozhovorech s investory a zástupci tisku mnohem zdrženlivější než dřív. Analytici se domnívají, že banka není vůbec připravená, aby fungovala bez některého z nich. Vyvozují to z faktu, že se prozatím neobjevili na obzoru žádní kandidáti na případně uvolněná místa. Tvrdí, že by německému obru po změně vedení mohlo hrozit i převzetí některou zahraniční bankou. Takový výsledek by asi uvítalo jen pár lidí v konzervativním světě německého průmyslu a obchodu.

Zejména Ackermannův odchod by mohl mít nepříznivé dopady nejen na banku samotnou, ale i na celé německé hospodářství. Tento muž si totiž vydobyl velké uznání kolegů, když vytvořil z Deutsche Bank instituci amerického a britského typu, v níž mají zisky přednost před klientelismem. Ackermann to dokázal díky radikálnímu snižování nákladů a odprodeji některých velkých průmyslových podniků. Při rozprodeji se banka například vloni zbavila velkého podílu na společnosti MG zabývající se výrobou speciálních chemických produktů a strojírenstvím nebo akcií vydavatelského koncernu Axel Springer. Švýcarský rodák Ackermann je považován za jednoho z nejlepších evropských manažerů. „Jeho odchod by znamenal katastrofu,“ obává se Guido Hoymann, analytik frankfurtské Metzler Bank.

Ackermannovy právní problémy začaly v roce 2000, kdy vedení Mannesmannu vyjádřilo po dlouhé a rozhořčené bitvě souhlas s tím, že budou jeho podniky převzaty britským koncernem Vodafone Group. Toto rozhodnutí nicméně padlo teprve poté, co dozorčí rada schválila poskytnutí „odměny za vynikající práci“ ve výši mnoha milionů dolarů tehdejšímu generálnímu řediteli Klausi Esserovi a dalším vrcholovým manažerům. Vysoké prémie za dobré pracovní výkony nejsou sice v Německu nezákonné, ale jejich udělení často vyvolává kontroverzní reakce, a místní orgány činné v trestním řízení proto zahájily vyšetřování. Předloni v lednu byli Ackermann a čtyři další členové rady Mannesmannu obžalováni z porušování povinnosti při správě cizího majetku - v podstatě podvodu na investorech. Měli se ho dopustit tím, že dali souhlas k výplatě nikoli nezbytných odměn, což je trestný čin, za jehož spáchání jim hrozí trest odnětí svobody až na deset let.

Nezávislí odborníci, jako je specialista na právo obchodních společností Uwe Hüffer z Bochumské univerzity, tvrdí, že výplata odměn byla opodstatněná, jelikož cena akcií Mannesmannu vyšplhala v průběhu bitvy o jeho převzetí do rekordní výše. Jeho akcionářům tak spadly do klína další peníze. Kritici trestního stíhání se obávají, že odradí zahraniční společnosti od investic a navíc způsobí, že budou talentovaní němečtí manažeři odcházet houfně do ciziny. Poznamenávají, že se Ackermann svým souhlasem s vyplacením prémií koncernem Mannesmann osobně nijak neobohatil. „Podání této obžaloby je vážnou ranou pro pověst Německa jakožto prostoru, v němž se daří podnikání,“ prohlásila loni v září vůdkyně opozičních německých křesťanských demokratů Angela Merkelová.

Podobné obavy nezabránily düsseldorfskému soudu, aby 19. září loňského roku nařídil, že hlavní líčení proti Ackermannovi a dalším obžalovaným začne 21. ledna. Breuer mezitím prohrál první kolo svého občanskoprávního sporu. Banka ani Breuer a Ackermann tento výsledek nijak nekomentují.

Breuerovy potíže začaly v únoru předloňského roku, kdy v rozhovoru s reportéry newyorské televizní stanice Bloomberg TV prohlásil, že banky už nejeví pražádnou ochotu poskytovat další půjčky Kirchovu mediálnímu impériu, jež uvízlo v síti problémů. Když pak banky skutečně veškeré úvěry zmrazily a Kirchova společnost se během dvou měsíců zhroutila, podal Kirch na Breuera žalobu pro vyzrazení důvěrných informací. Vloni v únoru rozhodl mnichovský soud ve prospěch Kircha. Odvolací soud pak 10. prosince loňského roku toto prvostupňové rozhodnutí potvrdil a nařídil Deutsche Bank, aby zaplatila náhradu škody.

Kirch se netají tím, že bude možná požadovat více než sedm miliard dolarů - a to je částka tak závratná, že by se banka asi musela Breuera chtě nechtě zbavit. Někteří právní experti se domnívají, že náhrada nebude tak vysoká. Zprávami o Kirchových finančních problémech se to v německém tisku hemžilo už dávno předtím, než Breuer poskytl své osudné interview. Přisouzená náhrada škody by tak nemusela přesáhnout částku 620 milionů dolarů.

Ať již řízení dopadne jakkoli, pravdou zůstává, že Ackermann i Breuer teď s advokáty nebo u soudu tráví spoustu času, který by pochopitelně měli věnovat spíše řízení banky. Řešení jejich právních sporů by se kromě toho mohlo protáhnout o dalších osmnáct měsíců, což opět oddálí vypořádání se zaměstnanci a s akcionáři. Přes příznivé výsledky hospodaření je zřejmé, že Deutsche Bank ještě nějakou chvíli potrvá, než se zbaví všech přízraků minulosti.

Z rejstříku Deutsche Bank PŘÍPAD BREUER

LEDEN 2002 Soukromé setkání Breuera s kancléřem Gerhardem Schröderem, šéfem Bertelsmannu Thomasem Middelhofem a dalšími činiteli k projednání obtížné finanční situace koncernu Kirch Group.

ÚNOR 2002 Breuer prohlašuje v interview s televizní stanicí Bloomberg TV, že banky váhají s poskytnutím dalších půjček Kirchovi.

DUBEN 2002 Kirch podává návrh na prohlášení konkursu a soudní žalobu na Breuera.

ÚNOR 2003 Soud shledá, že Breuer vyzradil důvěrné informace o klientovi a rozhoduje, že Deutsche Bank musí poskytnout peněžitou náhradu škody.

PROSINEC 2003 Mnichovský odvolací soud zamítá odvolání Deutsche Bank. Kirch tvrdí, že bude požadovat náhradu škody ve výši 7,38 miliard dolarů.

PŘÍPAD ACKERMANN

ÚNOR 2000 Mannesmann odsouhlasil své převzetí koncernem Vodafone Group za částku 220 miliard dolarů; odcházející manažeři obdrželi odstupné v úhrnné výši 110 milionů dolarů.

BŘEZEN 2000 Státní návladní v Severním Porýní-Vestfálsku zahajují vyšetřování ve věci výplaty odstupného.

ÚNOR 2002 Návladní podávají obžalobu proti Ackermannovi a dalším bývalým členům představenstva společnosti Mannesmann pro porušování povinnosti při správě cizího majetku, jehož se údajně dopustili schválením odstupného.