Karel Březina, označovaný za nejvlivnější personu metropole, je zdatný vyjednávač a poslední rok i bafuňář Karel Březina
Nejvýraznější tvář pražské sociální demokracie připomíná horolezce, který poctivě trénuje, ale vždy když má vrchol na dosah, přijde nějaká vichřice a on se zase pokorně vrátí do základního tábora.
A skoro se zdá, že se s tím Karel Březina smířil. Posledních pět měsíců vyjednává novou pražskou koalici, v níž jeho oranžoví opět nebudou chybět, současně ví, že jeho samého se vláda nad městem zase týkat nebude. Přitom je dle všeobecného soudu nejmocnějším mužem metropole, bez kterého se nic nerozhodne.
Březina je považován za dinosaura pražské politiky, i když mu ještě není ani 45 let. Až jednoho dne začne ČSSD vadit, že pražská buňka je skanzenem šíbrů, kteří mají mizerné volební výsledky, ale i tak dokážou být „u toho“, stihne jej osud prehistorického zvířete. Možná mu to ale už nebude vadit, protože se stane „zvířetem“ v jiném, fotbalovém prostředí. To si ostatně s pofiderní pověstí pražské radnice na Mafiánském náměstí nezadá.
Pan Dozor
Březina nemá potřebu dávat na odiv symboly moci a bohatství jako třeba Pavel Bém, který střídal hodinky za půl milionu. Nenakupuje ani lusuxní byty jako například Stanislav Gross. Kdyby ano, těžko by se mu vysvětlovalo, kde na ně v poslední době vzal. Po Praze jezdí městským vozítkem Škoda Citigo, bydlí v lepším paneláku v Horních Měcholupech a jediné jeho oficiálně známé větší výdaje budou asi alimenty na tři dcery. Nikdo proto nemá potřebu hrabat se Březinovi v příjmech. Přesto pohled do jeho majetkového přiznání odevzdaného podle kodexu pražského zastupitele kontrastuje s pověstí nejschopnějšího a nejvlivnějšího muže metropole. Politika Karla Březinu kdysi velmi slušně živila (ve 27 letech byl nejmladším ministrem v české vládě), dnes je spíše jeho životem. Po téměř čtvrt století v ní nemá žádnou placenou funkci a od dubna loňského roku jej zaměstnává marketingová agentura českých fotbalistů.
Byl to výrazný sešup. Od roku 2002 do roku 2010 se Březina živil „normálně“, jak sám říká. Pracoval třeba v České konsolidační agentuře či v ČSOB, kde poskytoval poradenství, svěřil se před pěti lety v show Jana Krause. Pak se ovšem začal vracet do vyšší politiky – od roku 2006 byl členem pražského zastupitelstva.
V době vlády Pavla Béma si ČSSD navenek hrála na opozici, její členové ovšem zaujímali významné posty v městských firmách. Březina byl například členem dozorčí rady firmy Rencar Praha, která pro pražský dopravní podnik spravuje reklamní plochy, i členem dozorčí rady samotného dopravního podniku, rok byl dokonce jejím předsedou. Tři roky docházel rovněž na dozorčí radu Českých drah (ČD), předsedal dozorčí radě firmy Žižkov Station Development (společný podnik ČD a developerské skupiny Sekyra Group). Když ČSSD pod jeho vedením dojednala navzdory předvolebním slibům po volbách v roce 2010 koalici se starou dobrou ODS (pro což se vžil název „pražská prasárna“), stal se Březina náměstkem primátora pro dopravu.
Jenomže koalici po roce rozbořil primátor Bohuslav Svoboda (ODS), který přestal poslouchat kmotra Hrdličku a spol. A Březina byl „na dlažbě“. V té době se ovšem navíc začíná psát příběh jeho neoprávněného pobírání odměn za funkci v dozorčí radě dopravního podniku, který se s ním táhne dodnes a v podstatě mu poslední čtyři roky (s výjimkou jednoroční účasti v dozorčí radě dopravního podniku) znemožňuje mít nějaký významnější post na radnici nebo v městských firmách.
Asistent předsedy bez předsedy
Březinovi tedy vypomohla s formálním zaměstnáním rodná strana. Pracoval pro ni od dubna roku 2014 do srpna loňského roku. Pražský politik ve svém přiznání uvádí, že byl asistentem předsedy. Když se týdeník Euro loni v listopadu Lidového domu otázal, jak dlouho tento pracovní poměr trvá a jaký je plat asistenta předsedy strany, dostal od tiskové mluvčí ČSSD Evy Gregorové stručnou odpověď, že Březina není zaměstnancem Lidového domu, tudíž ani asistentem pana předsedy Sobotky. Tuto agendu prý zajišťuje sekretariát Lidového domu.
Novináři se všeobecně domnívali, že Březina je poradcem Bohuslava Sobotky, který je jeho osobním přítelem, což ovšem dementovala ČSSD a Úřad vlády už na začátku loňského srpna, když vyšel v Respektu článek o tom, že Březina měl před lety nabízet úplatnému soudci Havlínovi peníze za to, že jej zprostí obžaloby v kauze neoprávněného pobírání odměn v dozorčích radách. Přestože šlo pouze o odposlechy upovídaného Havlína, který se svěřoval svému známému a kterým nikdo z oranžových politiků oficiálně nepřikládal velkou váhu, v novinách se postupně objevovaly spekulace, že Březina začíná být pro Sobotku trochu toxický. Nejspíš ano, v srpnu mu smlouva s ČSSD skutečně skončila.
Pomocnou roku podal Březinovi v roce 2014 i jeho stranický kolega z Prahy Miroslav Poche, kterého vyslala strana (patrně jako odměnu za to, že pražská buňka podržela v roce 2013 Sobotku po „lánském puči“ proti Haškovi, o což se zasloužil právě Březina) hájit národní zájmy do Evropského parlamentu.
Od června roku 2014 zaměstnal Poche Březinu jako asistenta. Shodou okolností v době, kdy Březina fungoval jako volební manažer ČSSD pro senátní a komunální volby. Ačkoli se původně Poche podle svého vyjádření těšil, až se mu bude moci Březina po kampani věnovat naplno, s koncem října skončil i Březina. „Rozjížděl mi regionální kanceláře, to se povedlo, tak skončil. Dostával za to méně, než je průměrný český plat,“ tvrdí Poche. Ve svém etickém kodexu zastupitele Březina dále uvádí, že je ředitelem společnosti Truhlářství Březina, což ale není podle účetní závěrky nijak zvlášť výkonná firma. Oblíbené dopravě se ale věnoval alespoň v radě Prahy 15.
Sportu zdar, fotbalu obzvlášť
Tím, co Březinu fakticky živí, může být nakonec sport. Od loňského jara pracuje ve společnosti STES, což je marketingová agentura Fotbalové asociace ČR, kterou má pod palcem šéf svazu Miroslav Pelta. Týdeníku Euro se nepodařilo zjistit, co přesně tam tvoří Březinovu pracovní náplň. „Toho tady v seznamu vůbec nemáme,“ řekla recepční STES, když jsme se Březinovi do firmy pokoušeli dovolat.
Ani oslovení zaměstnanci STES nevěděli, co pro agenturu Březina dělá. „Ono to ale dává logiku. Některé firmy sponzorují sport výměnou za to, že mají kontakty v ČSSD, a to i na vládní úrovni,“ vysvětlil jeden z nich.
„Můj pracovní poměr je soukromoprávním vztahem, jako mají i další zastupitelé, kteří nejsou pro svou funkci uvolněni. A absolutně nesouvisí s mojí politickou kariérou,“ reagoval stručně Březina. Sdělit popis práce odmítla i Fotbalová asociace ČR.
Fotbal je vedle politiky Březinovou velkou vášní a pravidelně doprovází české fotbalisty na zápasy v zahraničí. „Karel Březina je místopředsedou Středočeského krajského fotbalového svazu, fotbalovému hnutí již v minulosti právě z této pozice hodně pomáhal a jeho práce se osvědčila. Proto se pan předseda Pelta rozhodl využívat jeho znalostí a zkušeností z fotbalového prostředí,“ říká poradkyně Pelty Lenka Angelika Tichá.
O Peltovi se ví, že nemá problém zaměstnat nejrůznější lidi s pošpiněnou pověstí a politiky v „nouzi“. V srpnu například zřídil nový post pro odvolaného ministra školství Marcela Chládka, jenž se stal generálním manažerem českých reprezentací a akademií.
„Chceme využít nesporných organizačních kvalit pana Chládka,“ chválil Pelta bývalého tělocvikáře a exministra, jenž uměl sehnat peníze. Přes školství totiž tečou do sportu miliardy. Na ministerstvo vede od fotbalistů stále linka k bývalému legendárnímu pražskému radnímu a sběrateli milionů za členství v dozorčích radách městských firem Petru Hulinskému, dnes náměstkovi ministryně školství. A Hulinský dodnes tvoří spolu s Březinou a Miroslavem Pochem nesvatou socialistickou trojici, která hýbe pražskou politikou.
Karel Březina má ke sportovcům blízký vztah i z pozice předsedy grantové komise města Prahy, která rozděluje příspěvky radnice pro sport ve výši zhruba 360 milionů ročně. Tam se rozhoduje o tom, který klub si pořídí lepší trávník či záchodky. A do sportu poputují letos další desítky milionů, které Praha vyčlenila v rámci akce Praha – evropské město sportu. V grantové komisi si Březina notuje s bývalou předsedkyní pražské ANO Radmilou Kleslovou, ačkoli podle dostupných zpráv nebyla u sportování nikdy spatřena.
Soudní stopka
Zvenčí nenápadná funkce předsedy grantové komise pro sport je jedinou, kterou Březina po komunálních volbách v roce 2014 získal. Politik zrovna mířil do křesla náměstka primátora pro dopravu, když městský soud v půlce listopadu potvrdil rozsudek obvodního soudu z dubna loňského roku v kauze, která se táhla už od roku 2011. Březina dostal za neoprávněné pobírání odměn (celkem ve výši necelých tři sta tisíc korun) v pražském dopravním podniku roční podmínku s patnáctiměsíčním odkladem. „On ví, co má v zájmu ČSSD udělat,“ utrousil tehdy premiér Bohuslav Sobotka. A Březina se vysněného postu v radě města vzdal, čímž se notně ulevilo nastupující primátorce Adrianě Krnáčové (ANO). Přece jen startovat slibované protikorupční tažení s pravomocně odsouzeným náměstkem na krku by nebyl úplně nejlepší nápad.
„Nikdo po mně v tuto chvíli odchod nepožaduje a ani já sám ho nemám v plánu,“ odpověděl Březina na konci letošního ledna na výzvu pražských Pirátů k rezignaci na zastupitelský mandát v reakci na rozsudek Nejvyššího soudu. K němu se politik odvolal s tím, že se mohl stát obětí podjatých soudců městského soudu.
Průběh kauzy opravdu budil v nezaujatém pozorovateli pochybnosti. Březinu totiž prvoinstanční soud čtyřikrát zprostil obžaloby a městský soud pokaždé osvobozující rozsudek zrušil. Obvodní soud sice vždy konstatoval, že skutek se stal – Březina měl oznámit valné hromadě dopravního podniku, že byl v orgánech společnosti Porcela Plus, na kterou byl vyhlášen konkurz, což neučinil, takže mu na začátku roku 2009 skončil mandát, a odměny za členství v radě tedy pobíral dva roky nezákonně – ale nebyl tak nebezpečný, aby si Březina zasloužil odsoudit.
Jenomže Nejvyšší soud v lednu potvrdil názor městského soudu a odmítl, že by Březina byl zkrácen na svém právu na spravedlivý proces. Neuznal ani argumentaci, že by byl Březina v právu laikem, který se spolehl na jakýsi právní posudek tvrdící, že mu překážka členství ve statutárních orgánech nevznikla. „Členství v dozorčích radách bylo téměř jeho profesí,“ děl soudce. Březina se ale i nadále cítí nevinen. „Podmíněný trest již vypršel a zároveň jsem podal ústavní stížnost,“ říká.
Cejch podvodníka
Musí to být k vzteku. Březina se neznemožnil zdaleka tolik jako jiní oranžoví borci typu Miroslava Pocheho, který se sám novinářům přiznal, že svoje dary straně rozepisoval jako příspěvky členů, aby nemusely být daněny (ty přitom daněny ani nejsou), nebo Petra Hulinského, který nedokázal věrohodně vysvětlit, proč příspěvky z městských firem pro handicapované sportovce končí ve firmách, kde měl vliv (kauza Spastic Handicap). Přesto on jediný žije s cejchem odsouzeného podvodníka. A to je jiné kafe, než když před svatbou s Bárou Nesvadbovou přivedl do jiného stavu asistentku tehdejšího premiéra Miloše Zemana (a tím ho pořádně naštval), který ho předtím vytáhl na Úřad vlády a udělal z něj v
27 letech nejmladšího ministra v novodobé české historii. Pověst záletníka a lamače ženských srdcí, kterou od té doby Březina vytrvale přiživoval, není v české společnosti nic, co by hatilo politickou kariéru.
Březina jako předseda klubu zastupitelů ČSSD dál oficiálně vyjednává koalice, neoficiálně vládne a v pozici místopředsedy Krajského výkonného výboru ČSSD v Praze rozhoduje, kdo se dostane na kandidátku do sněmovny a na velkou radnici. Jen tu placenou práci si holt musel najít ve fotbale.
Až jednoho dne začne ČSSD vadit, že pražská buňka je skanzenem šíbrů, kteří mají mizerné volební výsledky, ale i tak dokážou být „u toho“, stihne jej osud prehistorického zvířete. Fotbal je vedle politiky Březinovou velkou vášní. O Peltovi se zase ví, že nemá problém zaměstnat nejrůznější lidi s pošpiněnou pověstí a politiky v „nouzi“.
O autorovi| Hana Boříková, borikova@mf.cz
