FNM přiklepl tři miliardy bez výběru
Ten, kdo firmě SITA Bohemia poradil, aby si zakoupila licenci na americkou sanační technologii BCD, jistě bude moci strávit zbytek života na Bahamách. Pouhé vlastnictví licence postačilo výkonnému výboru Fondu národního majetku (FNM) k tomu, aby pominul zákonem předepsané výběrové řízení a rozhodl, že vyzve právě SITA Bohemia. Bez konkurenčních protinávrhů tak firmě, která je českým výhonkem velké evropské odpadářské (nejen) společnosti Suez, spadne do klína 2,7 miliardy korun, které jsou rezervované na likvidaci staré zátěže dioxinů v neratovické Spolaně.
Ministr a FNM.
Kmotrem tohoto rozhodnutí byl i čerstvý ministr životního prostředí Libor Ambrozek. Především jeho souhlasem ospravedlňuje tento krok před veřejností mluvčí fondu Lucie Králová. Jenže Ambrozek své rozhodnutí na oplátku zdůvodňuje podklady, které dostal z fondu: “…akceptuji žádost FNM ČR… Z veškerých posudků a doporučení zatím vyplývá tato technologie jako jediná možná…“ Tak se FNM opírá o Ambrozka, Ambrozek o FNM a jím zadané posudky.
Proč si Ambrozek před podpisem sám nevyžádal posudek, o nějž by se mohl opřít? Jeho tým jistě ví, že v Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR už šest let působí a v renomovaných časopisech publikuje skupina vědců specializovaná na dioxiny. Názor těchto vědců však nikoho nezajímal. FNM požádal o posudek čtyři profesory, z nichž si každý dobyl věhlasu v nějakém jiném oboru chemie. Jejich cenné připomínky k likvidaci dioxinů proto nepřekročily rámec posudku na předloženou studii proveditelnosti. Profesor Mečislav Kuraš z Ústavu chemie prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze píše i za své kolegy: „Ztotožnili jsme se závěry studie a doporučili jako nejvhodnější metodu BCD.“
Recenzní pohled profesorů potvrzuje dobrou kvalitu studie i přednosti posuzované metody. Ale jen vůči variantě spalování dioxinů z kontaminovaných budov i z okolní zeminy. S jinými možnostmi chemické likvidace metodu BCD nikdo nesrovnával. Studie to ani dělat nemusela: byla dárkem vládní agentury Spojených států pro podporu exportu (U. S. Trade and Development Agency) České republice.
Americká agentura pro podporu exportu prezentuje jedinou americkou technologii, posudky potvrzují její způsobilost a úřady ji považují za jedinou možnou. Držitel její licence dostane ze státní kasy rovnou tři miliardy korun, aniž by kohokoli zajímalo, zda někdo nemůže nabídnout levněji něco lepšího.
Ředitel Greenpeace Jiří Tutter tento stav označuje za dveře otevřené korupci: „Rozhodnutí o této velké zakázce padlo několik dnů před parlamentní volbou nových představitelů FNM. To podporuje podezření o prokorupčním chování fondu.“
Faktory času a nebezpečí.
Dioxinové baráky ve Spolaně jsou opuštěné od konce šedesátých let a od té doby ve svých zdech ukrývají velká rizika. „Z celosvětového hlediska patří mezi největší svého druhu,“ uvádí se v analýze rizik z května 2002. Zpočátku si s nimi nikdo nevěděl rady. „Ani jinde ve světě,“ tvrdí vedoucí útvaru životního prostředí ve Spolaně Martin Dobeš. „V Německu po kontaminaci dioxiny postupně vymřel celý expertní tým, také my jsme měli i v řadách vědců úmrtí,“ dokládá své tvrzení Dobeš.
Jeho záznamy uvádějí, že velikost a nebezpečnost zátěže byla kvantifikována v roce 1993. O rok později uzavřela Spolana smlouvu s FNM, že přebírá odpovědnost za odstranění starých nebezpečí. V roce 1999 byl první - nejméně kontaminovaný dům - stržen a zalit do betonu. Spolana si na své náklady dala zpracovat analýzu rizik. Věci se daly znovu do pohybu až s vypracováním studie proveditelnosti v roce 2001. Na jejím základě byla přehodnocena i analýza rizik. Nic nechybělo k tomu, aby bylo vypsáno výběrové řízení.
Fond národního majetku však odmítal zveřejnit studii a cokoli sdělovat novinářům či nevládním organizacím. Představitelé fondů tvrdí, že pro ně zákony o poskytování informací neplatí. Za odmítání informací podala organizace Greenpeace na FNM žalobu.
Také Spolana své studie tajila. Se změnou majitele a s povodňovými trably nastal zlom. Podnik se otevřel veřejnosti. Proto víme: Pilotní projekt likvidace tuny kontaminovaného materiálu má skončit v roce 2003, do konce roku 2004 by mělo být vyřešeno stavební povolení. Poslední mikrogram dioxinu by měl zmizet 31. prosince 2008.
Zteřelé argumenty.
„Ohánět se ohroženými lidskými životy a velkými škodami, aby nemusela být vypsána soutěž, je krajně nezodpovědné,“ uvádí Miroslav Punčochář, vedoucí vědecké skupiny, která se v Akademii věd ČR dioxiny zabývá. „Měření České inspekce životního prostředí dokázalo, že při povodni nedošlo k fatálním únikům dioxinů a riziko je už třicet let stále stejné,“ dodává. Soudí, že také pětiletý termín určený na likvidaci je dostatečně dlouhý, aby se do něj vešla řádná výběrová soutěž.
„Metoda BCD není jediná. I když jsou s ní největší provozní zkušenosti, není univerzální. Neexistuje všeobecně použitelný způsob, výhodnost se mění případ od případu. Naší povinností je posoudit všechny možnosti, které se nabídnou. Nepopírám, že BCD bude určitě patřit k favoritům,“ říká Punčochář.
Zároveň prosazuje ještě jednu nezávislou analýzu, která posoudí hloubku zamoření na stěnách objektů. Proč rozemílat a procesem prohánět veškeré zdivo, kdyby třeba stačilo sejmout omítku? To by pak miliardy pro zpracovatele velice splaskly. Otázkou ovšem je, zda nové orgány Fondu národního majetku ještě budou moci zasáhnout.
