Jakou si myslíte, že mají dnes odbory sílu?
- dostatečnou k zastavení reformy 15,3 %
- nedostatečnou k zastavení reformy 50,5 %
- až moc velkou 28,8 %
- nevím, nemám názor 5,4 %
O síle odborových svazů nemají účastníci Manažerského barometru valné mínění. Více než polovina z nich se domnívá, že ekonomické reformy české vlády se odborářům nemůže podařit zastavit. Proti nim stojí čtvrtina, jež si myslí, že moc odborů je v Česku příliš velká. Patnáct procent ředitelů má zato, že reformy mohou být v ohrožení. Nemusí to však být způsobeno mocí odborářů, ale spíše slabostí představitelů státu, jak upozornil jeden z respondentů: „Odbory nemají sílu zastavit ekonomickou reformu prosazovanou odhodlanou a kompetentní vládou. Možná však budou mít sílu zastavit polovičatý pokus o reformu vlády Špidlovy.“
Manažeři často ve svých odpovědích poukazovali na to, že není ani tak důležitá moc, avšak schopnost ji využít. A právě ta českým odborům chybí. „Odbory disponují poměrně značnou silou, nedokážou ji však účinně a navíc pozitivně soustředit. Zatímco managementy firem dorostly ve většině případů standardům obvyklým ve vyspělých ekonomikách, odbory se jako celek nevzdaly tesilových obleků a s tím spojené kultury,“ uvedl v reakci jeden ředitel. Jeho kolegové odborářům toho vytýkají hodně: neschopností prosazovat zájmy zaměstnanců počínaje až po úzké sepjetí s polickou scénou. „Síla odborů je dána jejich nezávislostí na zaměstnavatelích i establishmentu. Bohužel, mnozí čelní představitelé spojili svoji politickou kariéru (například senátor za ČSSD pan Falbr) s jednou politickou stranou, která je shodou okolností právě u moci a prosazuje doslova zpackanou reformu veřejných financí. Z výše uvedených důvodů je síla odborů značně otupována, neboť jejich představitelé jsou korumpováni mocí. Odbory proto nemají sílu reformu zastavit ani ji nasměrovat správným směrem. Koneckonců nikdo nemůže přeplout oceán na lodi, když mu vlastní lodní důstojníci dělají vědomě díry v podpalubí pod čarou ponoru,“ tvrdí jeden z manažerů.
Nelichotivě se o zástupcích zaměstnanců vyjadřovali také další respondenti. „Odbory mají chránit zájmy pracujících, avšak bohužel si to zužují do jediné položky, kterou jsou mzdy. Rád bych viděl fungovat nějakou komerční organizaci, kterou povedou pouze odboráři při stoprocentním použití svých pravidel hry,“ podotkl s ironickým dovětkem jeden odpovídající. Jiný se připojuje: „Většina jejich akcí vede ke zhoršení konkurenceschopnosti postižené firmy a k zániku pracovních míst. To je též důvod, proč militantní odboráři těžko přesvědčují své kolegy ke stávkám v privátních firmách a proč se jim to daří pouze ve státem vlastněných podnicích. Naprosto neuvěřitelnou pitomostí je kolektivní vyjednávání a kolektivní smlouva. Zaměstnanec, který není schopen si dojednat podmínky a parametry svého zaměstnaneckého kontraktu, je nezaměstnatelný, protože zřejmě neumí ani číst, ani psát, ani myslet.“
Je zřejmé, že prosazení ekonomických reforem nezáleží pouze na tom, kdo proti nim protestuje. „Je pro mě velkou záhadou, jak se zachová vládní koalice a potažmo premiér Špidla,“ začíná další z odpovědí. „Odbory se v minulosti značně zdiskreditovaly spoluprací s KSČ a ani v současné době nepůsobí příliš věrohodně. Pokud se Vladimír Špidla nelekne tak, jako to udělal vždy doposud, mohl by reformu prosadit. V opačném případě by měl raději rezignovat a umožnit předčasné volby, které by již konečně měl vyhrát někdo s dostatečným mandátem a schopnostmi provést potřebné změny a nejenom o nich statečně hovořit v Poslanecké sněmovně a stranických kuloárech.“
Podrobněji se o vztahu odborářů a státu, respektive sociální demokracie, rozepsal autor následujícího názoru: „Právě odboráři představují nezanedbatelnou část voličské základny sociální demokracie. A sociální demokracie, které odbory pomohly k moci, se jim teď „odvděčuje“. Mé pravicové srdíčko se tetelí blahem a říká si, že spravedlnost existuje a boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě. Současná situace navíc názorně ukazuje, že silné jsou jen odbory státních zaměstnanců a zaměstnanců státních podniků. Ti totiž nic neriskují (proti státu se stávkuje poměrně jednoduše), otravují život všem ostatním občanům a v případě jejich úspěchu to také ostatní občané zaplatí. V soukromém podniku buď odbory neexistují, nebo je z pudu sebezáchovy (až na výjimky) ani nenapadne stávkovat.“
Odpovídalo 111 manažerů
