Zákon o podkarpatských restitucích nezohledňuje měnící se cenovou hladinu v ČR za 50 let
V pondělí 20. července vyšel ve sbírce zákon zmírňující občanům České republiky majetkové křivdy za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením SSSR. Zákon kompenzuje občanům ČR zanechaný nemovitý majetek až do výše dvou milionů dnešních korun. Výše vypořádání se určí z ceny nemovitosti uvedené v takzvané přihlášce k náhradě z roku 1947 vynásobené indexem deset.
Vyhláška z roku 1959
Kompenzovat či nahradit nuceně zanechaný nemovitý majetek československých občanů na Podkarpatské Rusi se pokoušela již vyhláška ministerstva financí č. 159/1959 o vnitrostátním vypořádání některých nároků dle zákona č. 42/1958 Sb. Tato vyhláška však z pochopitelných ideologických důvodů omezila rozsah poskytovaných náhrad na nemovitý majetek osobní nebo na drobné soukromé vlastnictví.
Náhradu bylo možné obdržet za rodinný domek a pozemek jím zastavěný do osmi set metrů čtverečních, za pozemek zastavěný hospodářskými budovami a za budovy sloužící k provozu malé živnosti. Hospodařící členové tehdejších JZD nebo samostatní zemědělci mohli obdržet náhradu i za hospodářské budovy a půdu v rozsahu „drobných zemědělců“. Základ pro výpočet náhrad tvořily údaje v přihláškách. Ceny v přihláškách se přepočetly v poměru pět ku jedné a případně dále zregulovaly. Značná část dnes oprávněných osob však tehdy náhradu nedostala, protože zanechaný majetek přesahoval tyto limity nebo řízení nebylo dokončeno.
Vážné pochybnosti
Přijatým novým zákonem však vznikají nové a vážné pochybnosti. Z jakých cen se bude vycházet při vyčíslování výsledné výše nového vypořádání? Výše vypořádání se dle §7 určí z ceny nemovitosti v přihlášce k náhradě – nebo v nahrazujících dokumentech – vynásobené indexem deset. Pokud byla oprávněná osoba již odškodněná na základě dosavadních právních předpisů a podala žádost o odškodnění dle tohoto zákona, bude jeho výsledná výše stanovená jako prostý rozdíl částky vypočtené dle zákona a odškodnění vyplaceného podle vyhlášky z roku 1959. Z tehdejších a dnešních cen rodinných domků, pozemků a například průměrných mezd (a důchodů) je ale dobře vidět, že v letech 1959 až 2009 se cenová hladina změnila. A zcela nepochybně řádově.
Úprava novelou
Změna cenové hladiny u celkové výše původního vypořádání samozřejmě zohledňována je. Původní ceny z bezprostředně poválečného a předválečného období uvedené zejména na přihláškách k náhradě z roku 1947 se násobí indexem deset. Všechny tyto delikátní restituční a cenové otázky měl řešit český stát. Návrh zákona měly proto připravit například ministerstvo financí a vnitra s pomocí resortu zahraničních věcí a Legislativní rady vlády.
Zákon však vznikl jako poslanecká lidová tvořivost čtyř sociálních demokratů, stejného počtu občanských demokratů a šéfa poslaneckého klubu KSČM. Ve svém důsledku je nositelem nepříjemného a takové restituce zpochybňujícího nebo i diskreditujícího precedentu. Zákon lze totiž jednoznačně vykládat i tak, že v textu opomíjí a nezohledňuje měnící se cenovou hladinu v této zemi za 50 let. Tím ale fakticky zavádí dvojí náhrady za tu část majetku, která zejména dle vyhlášky ministerstva financí č. 159/1959 již jednou nahrazena byla.
Dosud je stále čas zákon, který nabývá účinnosti až 1. října, jednoduchou novelou opravit. V opačném případě by se toto nerespektování změněné cenové hladiny za 50 let mohlo rozšířit i na jiné případy. Nejen restituční zákony by tímto přístupem mohly být zbytečně pokřivené a diskreditované.
Zákon přichází velmi pozdě a zmírňuje jen část újmy. Základní ekonomické principy však ignorovat nelze.
