Podle manažerů by Václav Klaus byl lepším prezidentem
Byl by Jan Švejnar lepším prezidentem než Václav Klaus?
- Ano 21,4 %
- Ne 45,5 %
- Nevím 33,1 %
Nezávislý ekonom Jan Švejnar žije od roku 1970 v USA, kde získal titul Ph. D. v ekonomii na Princetonské univerzitě a dnes je profesorem na Michiganské univerzitě. Od roku 1992 pravidelně navštěvuje Českou republiku a nyní je kromě jiného předsedou dozorčí rady ČSOB. Nedávno širší vedení ČSSD přijalo usnesení, jímž podpořilo jeho kandidaturu na prezidenta, když se stejně vysloví i strany na levici, ve středu a pravém středu politického spektra. Podmíněná podpora potrvá do 8. prosince. Jan Švejnar má zatím jistou podporu poslaneckého klubu Strany zelených a zamlouvá se i senátorským klubům SNK a Klubu otevřené demokracie. Členové parlamentních frakcí KSČM a KDU-ČSL si možného soupeře Václava Klause vyslechli, definitivní stanovisko však zatím neoznámili. Ani Švejnar zatím jasně neřekl, zda bude proti Klausovi počátkem příštího roku kandidovat. Do boje se chce pustit jen tehdy, bude-li mít v Parlamentu potřebnou podporu. Jeho kandidaturu by však nepodpořilo 45,5 procenta manažerů.
I tento respondent: „S veškerou úctou k Janu Švejnarovi, Václav Klaus je jen jeden.“ O něco sofistikovaněji odpovídá manažer: „O Švejnarovi kromě toho, že je špičkový ekonom, nic nevím. V takové situaci se proto řídím pravidlem: 'Lepší je čert, kterého znáte, než ten, jehož neznáte.'“
Striktní odmítnutí Jana Švejnara zaznělo v odpovědi: „Nepochybuji o Švejnarově ekonomické erudici, ale domnívám se, že dobrým prezidentem nemůže být člověk, který není zcela spjat s touto zemí. Může mít nadhled nad mnoha problémy, ale do ČR se podle mne vrací především za byznysem. Václav Klaus má určitě mnoho chyb, ale nelze mu upřít stejně jako jeho předchůdci historickou roli v emancipaci republiky po pádu totalitního komunistického režimu a výrazné osobnostní rysy. Slyším-li Švejnara, mám často pocit neosobního a suchého projevu. Myslím, že by byl nevýrazný, 'sterilní' prezident bez viditelných osobních nedostatků. Takového prezidenta nechci.“
Podobně odmítavě se vyjadřuje respondent: „Švejnar se prozatím vždy o politiku velmi zajímal až do doby, než zjistil, že by musel jít s kůží na trh. Pak se opět stáhl do akademických vod, kde odpovědnost není příliš velká. Navíc, když se člověk, který tvrdil, že je nesmiřitelným nepřítelem komunistů, chce ucházet o jejich přízeň, pak mi v tom něco smrdí. Že by další člověk toužící po moci a slávě více než po službě národu?“
A jasno má i manažer: „Podporuji Klause. Domnívám se totiž, že funkce prezidenta musí být obsazena zkušeným politikem, který dokáže zachovat kontinuitu české domácí i zahraniční politiky a ustát i alergické reakce rakouské vlády na Temelín a bavorské v otázce Sudetských Němců.“
Kterému z obou kandidátů by měl dát přednost, neví respondent: „Každý je jiný, ale v podstatě mi vyhovují oba - v něčem s nimi souhlasím i nesouhlasím. Oba však budou muset být zvoleni hlasy komunistických poslanců. A to mi vadí nejvíce. Všichni měli přímou volbu prezidenta ve volebním programu a já bych chtěl, aby se hlava státu volila takto. Až ji politické strany v Parlamentu schválí, pak má smysl řešit, kdo má jakou podporu veřejnosti. Do té doby je to teoretická diskuse nad půllitrem piva.“
Podobně na kandidáty nahlíží respondent: „Klause jsem jako premiéra nemusel. Jako prezident mi nevadí. Švejnar je mi sympatický jako odborník-ekonom, ale nezastával žádnou politickou funkci, a proto nevím, jak by se dokázal vypořádat s českou džunglí v poslední době coby autorita nejvyšší. Možná by však příchod nové nestranické krve českou politiku zkultivoval. Podmínkou však je, že nebude muset odvádět paroubkovcům očekávané desátky (protislužby) za své navržení a následné zvolení. Domnívám se, že to očekávají. A nejen proto, že se jim toho od Klause nedostává. Politický byznys má svá 'jasná pravidla'.“ Navazuje na něho odpověď: „O Švejnarových názorech a postojích se toho ví málo. Otázkou také je, zná-li dostatečně Čechy. Český politický systém nedává prezidentovi dostatečně silné postavení, aby mohl přijít a říct: 'Dámy a pánové, dosud jste to dělali takto, ale nyní to bude podle mého.' Je dost dobře možné, že bez znalostí souvislostí, kdo s kým a proč, se ztratí v pražském místopisu někde mezi Hradčany, Jánským vrškem, Hybernskou a pražskými pětihvězdičkovými hotely.“
Vstřícný názor na Švejnara zaujímá respondent: „Těžko se to odhaduje, neboť Klaus je již příliš dlouho politikem a Švejnar jím dosud není. Nicméně u Švejnara existuje určitá naděje, že by se zabýval ekonomickými tématy, která jsou z hlediska zájmů naší země důležitá. Klaus se už bohužel zřejmě bude v budoucnosti zabývat pouze filozofováním o svobodě člověka a klimatologickou prognostikou. To ho sice občas dostane na titulní stránky novin, ale z hlediska hospodářského růstu této země je to dost nezajímavá agenda.“
Zcela jednoznačně se pro volbu Jana Švejnara prezidentem vyslovuje manažer: „Otázka by podle mne neměla znít, zda by byl Švejnar lepším prezidentem, ale splňoval-li by lépe předpoklady s ohledem na potřeby naší země v aktuální situaci. Zcela jednoznačně se domnívám, že ano. Aktuální situací přitom myslím naše působení a postavení v Evropské unii, další vývoj tohoto seskupení států a především výhody, které nám jako relativně malé zemi z toho mohou plynout. A také poplynou, když se o to sami postaráme a budeme-li se snažit je získat místo neustálého (protože populárního a populistického), ale již značně otřelého nadávání na Evropskou unii, na její ústavu a byrokracii. Samozřejmě že je tady ještě velký kus práce, aby unie fungovala všem ku prospěchu, ale bez aktivního přístupu nás i ostatních se v tom nic nezmění. A jsem přesvědčen o tom, že Švejnar má v tomto smyslu otevřenější myšlení, zejména přístupné i jiným názorům, myšlenkám a návrhům, a že se neutápí a nebude utápět v samolibosti a ješitnosti, kterou předvádí současný prezident. Když se důsledky této samolibosti týkají pouze Václava Klause, pak je to jeho osobní záležitost, ale on je bohužel za všech okolností chápán jako představitel státu, a nikoli jen soukromá osoba. Přeroste-li jeho chování v arogantní postoj, který se například projeví ignorováním otázek klimatu a životního prostředí (protože on si to zkrátka nemyslí) nebo veřejného mínění (v případě pozvání expremiéra Stanislava Grosse na oslavu státního svátku), pak se to stává problémem celé České republiky.“
Velká skepse vůči oběma kandidátům se ozývá v odpovědi: „Jan Švejnar není politik. A není vůbec připraven na drsné prostředí současné české politiky. Na Hradě by byl neviditelný. Česká politika potřebuje prezidenta, který je silnou osobností s kladnými vlastnostmi, nezpochybnitelným morálním kreditem a s osobně prožitou zkušeností z našeho nedávného vývoje. Když někdo neprožil přechod od komunismu, přes zneužitou privatizaci až k současné situaci, v níž tajné bratrstvo bývalých estébáků, kteří ovlivňovali vývoj v devadesátých letech, nahradilo společenství vzájemně se v šachu držících politiků, nemůže jí rozumět, a tedy ani významně přispět k jejímu zlepšení. Vhodným kandidátem ovšem není ani Václav Klaus. Má nemalý podíl na popsaném vývoji a nelze od něj čekat, že by přiznal chyby a pokusil se o jejich nápravu. Přesto bude zvolen, což bude pouze dalším potvrzením neochoty českých politiků zahájit nápravu věcí veřejných.“
Odpovídalo 154 manažerů.
