Kodaňský summit Evropské unie
Evropská unie je na tom hodně špatně, když se její staří členové musejí takto handrkovat s nováčky ještě těsně před jejich přijetím o pár set milionů eur. I takový by mohl být pohled skeptika na historický summit unie v Kodani. Ve chvíli, kdy se rozhoduje o osudu celého kontinentu v příštích desetiletích, vyjednavači se přou o několik procent přímých plateb. Týdeník The Economist citoval jiný názor středoevropského diplomata: „Potřebujeme trochu drama, abychom si byli jisti, že nám lidé věnují pozornost.“ Čeští občanští demokraté minulý týden v roli opozice využili příležitosti, kterou jim dal propočet, podle něhož Česko získá ze všech nováčků střední a východní Evropy nejmenší čistý příspěvek na hlavu. Přitom v době, kdy ODS vládla, se z jejich kruhu namyšleně ozývalo, že od Evropské unie žádné peníze nepotřebujeme - kvůli tomu tam přece nevstupujeme. Tato tvrzení měla daleko k realitě stejně jako očekávání některých ministrů vlády Miloše Zemana, že peníze z unie nás postaví na nohy.
I v Evropské unii bude mít Česko svůj osud především ve vlastních rukou. Členství vytvoří dobré předpoklady pro další rozvoj - Češi se budou moci cítit bezpečněji, a to i proto, že jako jediní nováčci budou mít hranici jen se samými členy unie (to se v penězích vyčíslit nedá).
Země získá jistotu, že nebude muset osamoceně (tedy marně) bojovat proti stinným stránkám globalizace, třeba i mezinárodnímu zločinu a terorismu. Česko se stane součástí velkého evropského trhu, což může znamenat nové ekonomické příležitosti. Nemluvě o tom, že příprava na vstup do unie nás donutila k modernizaci v řadě oblastí.
Je však na Češích, aby se dále přibližovali standardům unie,
odstraňovali korupci, snížili šílený rozpočtový schodek, dokončili transformaci v oblastech jako energetika či telekomunikace, vylepšili právní prostředí, dali jistotu věřitelům a zajistili lepší podmínky pro menšiny.
Podstatně důležitější než to, jaký bude čistý příspěvek na hlavu v prvních třech letech členství, se jeví výsledek rozhovoru v jednotlivých kapitolách. Pouze v jednom případě hrozila Čechům skutečná diskriminace - v oblasti zemědělství. Konečný výsledek by ovšem měli akceptovat i farmáři. Nelze vyloučit, že v prvních letech budou stěží přežívat, podobně jako mnozí z nich sotva přežívali po celá devadesátá léta. Ale mají šanci přežít a po několika letech z členství v unii profitovat.
