Akcionáři stále více počítají, mohou se však i přepočítat.
Největší evropskou firmou podle prodeje je suverénně německý DaimlerChrysler s loňským prodejem za 150 miliard eur, s velkým odstupem za ním následuje britský ropný obr BP Amoco s „pouhými 83 miliardami eur. Na žebříčku sestaveném podle úhrnné tržní hodnoty akcií kraluje Vodafone AirTouch s více než 283 miliardami eur, za ním šlape finská Nokia. Staří známí, dalo by se říci. Ale akcionáře stále více zajímá, kolik jim ta či ona firma vynáší. A jak vyplývá z posledního přehledu, uveřejněného v britském listu Financial Times, favorité akciových trhů nezáří svým obratem, ale především promyšlenou podnikatelskou strategií. Aktuální žebříček evropských firem vycházející z celkového zisku akcionářů je podle odborníků velice užitečný. Investoři totiž západní Evropu stále více vnímají jako jednotný trh cenných papírů. Ve světle nedávno ohlášených burzovních fúzí (Londýn a Frankfurt, Paříž a Brusel a Amsterodam) je to jenom logické. Klíčové měřítko. Investorské myšlení na evropské pevnině se mění. „Celkový zisk akcionářů, v němž je započten zisk z růstu ceny akcie a veškeré vyplacené dividendy, jež byly reinvestovány do nákupu papírů, se stává klíčovým měřítkem úspěšnosti firem, poznamenává Petr Kukla ze společnosti Private Investors. Starý kontinent tak podle něho přebírá koncept, který se za uplynulých patnáct let stal ústředním článkem investorského rozhodování ve Spojených státech a Británii. Podle jiného firemního přehledu, který minulý týden společně přinesly listy The Wall Street Journal Europe a Handelsblatt (podle prodeje a tržní kapitalizace), je zcela evidentní, že evropské společnosti přestávají být „fabrikami na vytváření nových pracovních míst a mnohem více je zajímá vytváření hodnoty pro akcionáře. To by ale znamenalo, že se bortí konstrukce tradičního trojúhelníku vláda–zaměstnavatelé–odbory, která nesla západoevropskou ekonomiku – mnohde s přívlastkem „sociálně tržní – v posledních zhruba padesáti letech. Italské vavříny. V Evropě peníze nejlépe zhodnotili investoři, kteří nakoupili akcie italské mediální společnosti Gruppo Editoriale L Espresso. Ta vychází jako nejvýnosnější nejenom za uplynulý rok, ale i za posledních pět let. Investory zaujala především promyšlená internetová strategie mediální skupiny, která plně kontroluje dceřinou firmu Kataweb – jednu z největších internetových firem na Apeninském poloostrově. Kataweb ale nesedí za italskou pecí. Uzavřela společné podniky s bankou Unicredito, ale také se španělskou cestovní on–line agenturou Amadeus a rovněž s americkou televizní stanicí CNN. Gruppo Editoriale L Espresso zároveň udržuje na velmi vysoké úrovni i investice do tradičního byznysu, z něhož stále plyne kolem devadesáti procent všech příjmů (loni 848 milionů eur). Její vlajkovou lodí je list La Repubblica, který sice prohrál souboj o výši denního nákladu s listem Corriere della Sera, ale jeho příjmy z reklamy utěšeně rostou. To samé lze říci o několika vlivných regionálních listech vydávaných na bohatém italském severu. Investorům se zamlouvá také expanze skupiny do televizního vysílání. Protože italské zákony nedovolují vlastnit televizní stanice mediálním firmám kontrolujícím více než šestnáct procent trhu tištěných periodik, L Espresso se vrhla na satelitní a internetové televizní vysílání. Zase body pro Nokii. V žebříčku sestaveném podle zisku akcionářů za posledních pět let se hned za italskou mediální společností usadil finský výrobce telekomunikačního zařízení Nokia. Hodnota jejích akcií za poslední dva roky vzrostla zhruba šestinásobně. Loni na celém světě prodala 78,5 milionu mobilních telefonních přístrojů, a patřilo jí tak osmadvacet procent světového trhu, tedy skoro dvakrát více než americké Motorole a švédskému Ericssonu dohromady. Letos by chtěla prodej zvýšit na 120 milionů přístrojů. Nevídaný vzestup Nokie, která začala před 135 lety jako dřevařská firma, lze podle listu Financial Times jenom stěží vysvětlit. Alespoň částečně tím, že Finsko jako jedna z prvních zemí přikročilo k deregulaci telekomunikačních služeb. První hovor ve standardu GSM se v roce 1991 uskutečnil právě ve Finsku, ačkoliv tehdy nikdo netušil, že se tento standard stane vlastně světovým. Stimulem pohánějícím Nokii neustále vpřed mohla být také konkurence Ericssonu ze sousedního Švédska. Vedení Nokie nedávno sebevědomě prohlásilo, že si hodlá „během několika příštích let udržet na světovém trhu mobilních telefonů minimálně dvacetiprocentní podíl. Finy ale hněte, že se stále nemohou se svými přístroji prosadit na japonském trhu – druhém největším na světě – kde jim patří jenom procento. Pařížská hvězda. Nokia ale musí v budoucnu počítat s razantní konkurencí. Největší díl z pomyslného koláče jí podle zprávy britských expertů může v nejbližších letech odkrojit jihokorejský Samsung. Snažit se budou také menší hráči, konkrétně francouzský Sagem, který by chtěl zvýšit celosvětový odbyt mobilních telefonů z loňských sedmi milionů na letošních osmnáct milionů. Firma Sagem, kterou zná mimo sektor telekomunikací málokdo, se loni stala hvězdou pařížské burzy, kde její akcie za rok majitelům přinesly zisk ve výši 572 procent, a Sagem tak ukázal záda takovým technologickým hráčům, jako jsou Nokia, Ericsson, STMicroelectronics či Alcatel. Mezinárodní ambice. Sagem hodlá zhruba tři čtvrtiny produkce mobilních telefonů letos prodat za hranicemi Francie. Mezinárodní ambice však nejsou typické jenom pro sektor špičkových technologií. Akcionáři oceňují odvahu překračující národní hranice také v bankovnictví. V tomto sektoru se v pětiletém žebříčku podle celkového zisku akcionářů zaskvěl španělský ústav BBVA, který vznikl spojením Banco Bilbao Vizcaya a ústavu Argentaria. Podobně jako jeho hlavní rival – banka BSCH – pevně zakotvil na jihoamerickém trhu a nyní přemýšlí, kterým směrem vyrazit na evropské scéně. Jiným příkladem je švédská pojišťovna Skandia, která se po reorganizaci zaměřila na podnikání v životním pojištění a získala četné klienty v USA. Její akcie ve Stockholmu za poslední dva roky vylétly o více než 310 procent, což je růst v daném oboru nevídaný. Trh není všemoudrý. Měřítko úspěšnosti firmy vycházející z pohybu akciových kursů má nespornou výhodu – je velice jednoduché a výmluvné. Je ale otázka, nakolik vystihuje tvorbu hodnoty pro akcionáře, neboť trh se vždycky nechová racionálně, není vždy schopen efektivně vstřebávat „zahuštěné informace o firmách a oceňovat jejich vyhlídky. Pro příklad stačí sáhnout do nedávné doby, kdy vysoko vylétly papíry internetových firem, zatímco akcie reprezentující old economy chřadly. Může se tedy snadno stát – a také se stává –, že za bujným růstem akcií nestojí ekonomické výsledky, nýbrž jakási móda. Investoři se často nechávají unést růstem zisků a vidí velmi dobré odbytové vyhlídky (slibný sektor, slibné produkty), ale přitom jim může třeba uniknout, že firma, jejíž akcie nakupují, omezuje výdaje na výzkum a vývoj. „Rozlišit racionální a iracionální chování trhu je v poslední době velmi obtížné, neboť se změnilo hlavně složení investorů, podotýká Kukla. Připomíná, že drobní investoři dovedou pořádně zamávat trhem v USA. A podle autorů zprávy není vzdálená doba, kdy se tak bude dít i v Evropě.
