První housle hraje Schilcher
Z největší a nejsevernější vinařské oblasti Rakouska se skokem přeneseme do regionu nejjižnějšího, nevelkého, o to však atraktivnějšího. V jihovýchodním cípu země, při hranici se Slovinskem, se vrcholky kopců a úbočí hor pyšní bohatou hřívou vinohradů. Tři oblasti vinařského regionu Steiermark spolu představují necelých sedm procent veškeré rozlohy rakouských viničních tratí. To samo o sobě není příliš zajímavý údaj, ale doplníme–li jej o odrůdovou skladbu, dostáváme se k vysvětlení unikátnosti každé z oblastí Štýrského regionu. Začněme naši malou procházku v oblasti Weststeiermark, nejmenší ze tří zmíněných. Necelých 60 hektarů vinohradů je osázeno bílými odrůdami, z nichž dominuje Burgundské bílé. Dále se tam rozprostírá téměř 375 hektarů viničních tratí s keři modrých hroznů a z nich 356 osázených u nás málo známou, ale místně věhlasnou odrůdou Blauer Wildbacher, na níž je postavena proslulost tohoto nevelkého dílku plochy rakouských vinic. Tato sorta modrých hroznů je patrně známější pod synonymem Schilcher, jež je důvodem vzniku přezdívky, kterou se Západní Štýrsko pyšní – Schilcherland. Není jediným územím, kde se tato odrůda pěstuje, je však bezesporu místem, kde dozrává do nejvyšších kvalit, a z ní připravená vína – „růžáky lososové barvy – jsou ty „nejšilchrovatější Schilchery z celého Rakouska. Výrazná trpkost a vyhraněné bohaté kyseliny, to vše poskytuje velmi nezvyklý, pro mnohé nepříliš nadšení budící degustační zážitek. Ve význačných centrech oblasti, jimž vévodí Stainz, připravili ke konzumaci tohoto vína speciální jídelníčky tak, aby pokrmy harmonizovaly s divokou, tvrdou chutí Schilcheru. K dalším místům, která budují slávu Západního Štýrska patří jistě také Schwanberg, Eibiswald či Wies. Z velkých vinařských jmen připomínám za všechny Weingut Shloss Stainz rodiny Judových, Buschenschank Eckfastl Kolleritschových a ještě snad Preiserhof Schilcher Josefa Strohmeiera. Druhou oblastí regionu je Südsteiermark. Vklíněna mezi západní a jihovýchodní část čítá 1455 hektarů výsadby bílých a asi 285 hektarů plochy modrých odrůd. To není také nijak oslňující množství, ale i zde se uplatňuje osobitý, nenapodobitelný charakter oblasti. Co do sortimentní skladby je zde již vše v intencích ostatních území – z bílých sort dominuje Ryzlink vlašský, modré jsou nejsilněji zastoupeny odrůdou Zweigeltrebe. Z anomálie západního příbuzného zde zbylo jenom druhé místo Schilcheru mezi modrými odrůdami. Rakouské Toskánsko je přídomek, který přiřkli Jižnímu Štýrsku sami jeho obyvatelé. Divoká romantická krajina, viniční trati v horských podmínkách, ale hlavně velká vinařská jména, která spoluvytvářejí zvučné jméno rakouských vín ve světě. Povětšině mladí vinaři se rozhodli jít cestami nových technologií a ve spojení s letitými tradicemi připravují výrazná vína s nepominutelnými znaky místního charakteru. Od roku 1993 se zde vedle „štýrské klasiky , to jest přípravy vín ve velkoobjemových sudech nebo nerezových tancích, stále více prosazuje technologie „barrique . Překvapujících kvalit zde dosahují Sauvignon, Muškát a Chardonnay. Nezmínit se nelze ani o korpulentních vínech červených. Významnými místy oblasti jsou obce Gamlitz, Ehrenhausen a také Silbeberg. Mezi jmény vinařských domů se patří jmenovat za všechny alespoň Manfreda Casutta, vinařství Dreisiebner–Muster, Edinu a Manfreda Tementovy. V naší „cestě pokročíme směrem na východ, a dostaneme se tak do třetí oblasti z triumvirátu štýrského regionu, kterou je Südoststeiermark. Révu zde pěstuje okolo dvou a půl tisíce vinařů, a to na devíti stech hektarech bílé sorty, modré odrůdy se musejí spokojit se dvěma stovkami hektarů. Odrůdové složení má totožné s Jižním Štýrskem, odlišné je však rozložení vinic. Většinou malé, půlhektarové „záplaty jsou roztroušeny po celém území Jihovýchodního Štýrska, pro hospodáře znamená pěstování révy doplňkovou činnost. Hrozny prodávají jako surovinu zpracovatelským podnikům a sdružením. Zvláště vyhledávaná jsou zdejší Chardonnay, Bugundské bílé i modré, Tramín a Ryzlink vlašský.
Nabídka týdne
„ERBSÜNDE“, BLAUFRÄNKISCH 1999, jakostní víno polosuché – Mittelburgenland.
Producent: Moorhof, Weingut–Kellerei Alexander Unger, St. Margarethen, Neusiedlersee–Hügelland
Opět jsem sáhl po netypickém víně. Ne snad odrůdově netypickém, Frankovka je v Rakousku zastoupena velmi významně a ve výsadbě vinařství Moorhof představuje patnáctiprocentní podíl, což je druhý největší. Netypická je její struktura. Toto víno je „stavěno jako polosuché, to znamená s vyšším obsahem zbytkového cukru.
Hluboká barva a lesk rubínových tónů, výrazná odrůdová vůně s prvky tmavých lesních plodů a se stopami po dřevě (nikoliv ovšem barikovými), plná, harmonická chuť s výraznějším taninem – to je základní charakteristika předloženého vína. Tanin je velice dobře eliminován zvýšeným zbytkem cukru, který dává vínu hladký dojem, i když s poněkud sladšími dozvuky. Ty ale nejsou na škodu, je v nich patrná ne nepříjemná přírodní „sladkost . Právě onen zbytkový cukr, společně s alkoholem (dvanáct procent), dává vínu předpoklad k dalšímu nazrání a perspektivnímu rozvinutí do učesaných, sametových výrazů, prostých poněkud rustikálního výrazu typického pro Frankovku.
Již název vína – Erbsünde (česky dědičný hřích) – prozrazuje, kdy tuto láhev zvolit. Jistě neurazíte žádnou dámu, když při intimním soukromém posezení otevřete právě tuto Frankovku. Uvedené víno si dovedu představit jako průvodce sýrů s ušlechtilou modrou plísní či k výraznějším úpravám masa. Lze jím také zapíjet drůbež připravenou s více druhy koření. Uplatnění najde také při podání k moučníkům na ovocné bázi.
Dovozcem vína Erbsünde jakož i jiných ze sklepa Moorhof je Ludvík Šlancar, vinné sklepy Roztoky. Ve firemní prodejně je můžete zakoupit – a to je, myslím, další důvod pro jeho vyzkoušení – za velice přijatelných 208 korun.
