Jasný koncept ochrany přírodního prostředí je lidem srozumitelný
Na článek senátorů Jiřiny Rippelové (ČSSD) a Tomáše Jirsy (ODS) Klasika vs. divočina (EURO 49/2007) o problémech Národního parku Šumava zareagoval náměstek ministra životního prostředí František Pelc.
Stabilita budoucích lesů na Šumavě je skutečně zásadním problémem, v tom nelze než se senátory Jiřinou Rippelovou a Tomášem Jirsou souhlasit. Recept, který nabízejí - tedy porážet stromy napadené kůrovcem i v klimaticky extrémně exponovaných vrcholových partiích horských hřebenů -, ale ke stabilním lesům bohužel opravdu nevede. Naopak. Po orkánu Kyrill už jasně víme, že nebýt holin, které na Šumavě v minulosti vznikly při zásazích proti kůrovci, padlo by loni v lednu stromů mnohem méně. Nejrozsáhlejší polomy se objevily tam, kde se les kácením otevřel větru. Jednoznačně se tedy potvrdilo, že je mnohem efektivnější unikátní lesy na hřebenech hor nechat přirozenému vývoji.
Přirozený vývoj.
Správa národního parku (NP) přitom přednostně a důsledně asanuje polomy v nižších polohách a na okrajích NP, aby kůrovec neohrozil okolní hospodářské lesy. Zároveň se tyto lesy v nižších polohách musejí postupně přeměňovat na smíšené, tedy stabilnější vůči vnějším negativním faktorům.
Pravdou je, že na Šumavě skutečně můžeme najít uschlé stromy. Důvod je jednoduchý. V národních parcích se ve všech civilizovaných zemích jejich správci chovají jinak než v hospodářském lese. Je samozřejmostí, že nejcennější porosty nechávají přirozenému vývoji bez zásahu člověka. Příroda tu jde svou cestou a můžeme pozorovat, jak si poradí bez lidské pomoci. Ukazuje se, že pod uschlými stromy vyrůstá (a zadarmo) nový pestrý les, který je pro další vývoj krajiny rozhodně perspektivnější než pusté (a uměle nákladně zalesňované) holiny, jež vznikají po kácení kvůli kůrovci. Jen na okraj - zatímco plochy lesů napadených kůrovcem a ponechaných bez zásahu tvoří na české straně asi tři procenta rozlohy parku, velkých holin vzniklých kácením je přes třikrát více.
Dobrý příklad.
Postup, který na Šumavě zvolilo ministerstvo životního prostředí (MŽP), vychází z doporučení odborníků celosvětově uznávaného Svazu na ochranu přírody (IUCN) i vědců z Akademie věd ČR a odborného grémia pro NP. Podobný přístup zvolil o pár kilometrů dál už před lety Národní park Bavorský les. Nepřišel ani o návštěvníky, ani o přízeň obcí či mezinárodní prestiž. Inspirací pro Šumavu tedy může být právě on. Lesy NP by měly tvořit nejen živé, ale i mrtvé stromy různého stáří. A uvědomuji si, že se to každému nemusí esteticky líbit.
To, co senátoři označují za „klasiku“, je postup, který se hodí do klasického hospodářského lesa. Nic proti němu, ale národní parky máme právě proto, aby alespoň na malé ploše ukazovaly, že příroda hospodaří jinak než člověk. ČR postupuje v souladu s mezinárodními pravidly pro management takových cenných území a není žádný důvod, proč bychom právě v tom měli hledat originální český přístup.
Neznámá reakce lesa na změny.
Místa ponechaná přirozenému vývoji však potřebujeme také zcela pragmaticky. Mění se zemské klima a nikdo neví, jak bude lesní krajina reagovat na změny. A nedozvíme se to, budeme-li pokračovat v zavedeném koloběhu - kácení, sázení nových stromů, nákladná údržba nestabilního lesa a opět kácení. Teprve až zjistíme, jak bude les bez zásahu člověka reagovat na změny, můžeme fundovaně rozhodnout o chování v hospodářském lese. Jinak půjdeme od jedné kalamity ke druhé. Seriózní výzkumy s velkou přesností potvrzují, že se dnes klima zásadně mění, ale parametry změny v blízké a vzdálenější budoucnosti lze předvídat pouze s určitou mírou nejistoty.
Pozitivní hospodářský dopad.
I proto potřebujeme rozsahem dostatečnou a reprezentativní soustavu lesů bez hospodářských zásahů. Budeme je systematicky monitorovat a poznatky využívat pro aktualizovanou formulaci přírodě blízkých forem lesního hospodaření v běžných lesích i pro stanovování managementu v lesních chráněných územích. To nám pomůže zachovat les jako vegetační útvar, který plní nejen funkci produkce dřevní hmoty, ale i další - od krajinně ekologických až po rekreační. Jsem přesvědčen, že ekologicky stabilní, druhově pestřejší lesy pěstované s větším podílem využívání přírodních tvořivých sil budeme potřebovat mnohem více než si mnozí z nás připouštějí. To v budoucnu bude mít i pozitivní ekonomický dopad na celé lesní hospodaření a ochranu životního prostředí obecně.
Zdroj financí.
Diskuse o Šumavě by se však měla spíše soustředit na možnosti rozvoje obcí, které budou šetrné ke statutu NP, než na lýkožrouta smrkového. Náš zájem je společný - Šumava má jednoznačně zůstat mezinárodně uznávaným NP. Pouze tak zajistíme ochranu unikátní přírody i zájem turistů. Současné vedení správy parku bude proto obcím mnohem aktivnějším partnerem při rozvoji šetrné turistiky či podpoře malého a středního podnikání. Je třeba jasně říct, které záměry jsou, či nejsou pro Šumavu přijatelné. Zkušenosti ze zahraničí například ukazují, že pro turisty jsou atraktivní tradiční řemesla a hospodaření. Významným zdrojem financí pro takové kvalitní a šetrné projekty se mohou stát evropské fondy.
Dlouhodobá strategie.
Vím, že i naše MŽP v prezentaci svých záměrů má z minula určité rezervy. Strategie péče o lesní ekosystémy musí být dlouhodobá a nelze každých pár let měnit její koncept. To platí jak pro hospodářské lesy, tak pro ty zvláštního určení v národních parcích. Pouze dlouhodobě rozvíjený, jasně definovaný koncept ochrany přírodního prostředí národních parků může být veřejnosti srozumitelný. Netrpělivost v žádném případě není dobrým rádcem a v případě lesní přírody to platí dvojnásobně.
