Čína se opět stává velkým hybatelem komoditních trhů. Zatímco před deseti lety Čína požadovala reálné dodávky komodit kvůli výstavbě infrastruktury pro olympijské hry v Pekingu, v posledních týdnech šrouboval cenu železa, mědi či zinku příliv peněz od čínských spekulantů. Stejně jako v roce 2008 ale ceny komodit vyletěly vzhůru.
Nyní ale zakročila čínská centrální banka, která stáhla kapitál z ekonomiky. Tím donutila investory utéct z komodit, což se projevilo největším jednodenním propadem cen koksovatelného uhlí a ocelových ingotů. Kontrakty na budoucí dodávky koksu ztratily osm procent a na dodávky ingotů sedm procent.
Podobné výkyvy u cen surovin přitom mohou být stále běžnější. Na komodity sází armáda čínských retailových investorů, kteří se – jak ukázal například vývoj na šanghajské burze – netrápí fakty a chovají se jako dav.
Jízdu nahoru a dolů ještě mohou znásobit obchody čínských hedgeových fondů zaměřených na komodity. Ty využívají k obchodům počítače, které během milisekund provedou řadu transakcí. To zvyšuje objemy obchodů, ale zároveň i volatilitu na trhu. Přesně v duchu úsloví: když to jde nahoru, tak to jde nahoru, když to jde dolů, tak to jde dolů.
Podobný vývoj na komoditních trzích ale může způsobit problémy celé světové ekonomice. Dav čínských investorů totiž může velice snadno vyvolat bublinu na trzích, jak se ostatně stalo v minulých letech u čínských akcií. K čínským hráčům by se navíc mohli přidat investoři z celého světa, protože očekávání zvýšené poptávky po surovinách je racionální kvůli plánům příštího amerického prezidenta Donalda Trumpa investovat do infrastruktury až bilion dolarů.
Růst cen železa, mědi, zinku nebo například olova by ovšem zdražil vstupy firmám na celém světě, což by mohlo velice rychle nastartovat inflaci. A možná rychleji, než by si centrální bankéři přáli.
Zvláště Evropská centrální banka by byla postavena před dilema, zda krotit inflaci, nebo pokračovat v podpoře ekonomik. Inflační volba by se nelíbila Německu, naopak zpřísnění měnové politiky by se jistě nesetkalo s vlídným přijetím u takzvaného jižního křídla eurozóny.
Zdražování peněz by pak odhalilo, zda se dědictví finanční krize 2008 podařilo odstranit, nebo zda levné peníze pumpované centrálními bankami do ekonomik na celém světě nevytvořily ještě větší problémy.
Přečtěte si další komentáře autora:
Ziskovost bank dosáhla vrcholu
Fed a Itálie mohou vyděsit až příliš klidné trhy
