Nový velvyslanec v Bruselu nelituje, že se nestal komisařem
Nechybělo mnoho a první náměstek ministra zahraničí Jan Kohout se mohl stát komisařem v Bruselu. Řada sociálních demokratů totiž chtěla dát přednost právě jemu jako členovi ČSSD. Nakonec ale musel ustoupit bezpartijnímu kandidátovi Pavlu Teličkovi. Toho však vystřídá na klíčovém postu českého velvyslance při Evropské unii v Bruselu. Není to ostatně poprvé, co Kohout jde v Teličkových šlépějích – střídal ho už ve funkcích státního tajemníka a prvního náměstka.
Nestěžuje si. Místo hledání celoevropského konsenzu v Evropské komisi bude dělat to, na co je zvyklý – hájit české zájmy. Kdyby mu bývali nabídli post komisaře, přijal by ho, neboť by to bral jako novou výzvu. Teličku však považuje za dobrého kandidáta a nevidí důvod, proč by první český komisař neměl pokračovat i po jmenování nové komise letos na podzim.
Kdyby Kohout odešel do komise, nezažil by dnešní vskutku kuriózní situaci. Většina ho už sice bere jako nastupujícího velvyslance v Bruselu, ale jako dosluhující první náměstek ještě musí zastupovat zraněného ministra Cyrila Svobodu. Chodí na jednání vlády a ministra bude zastupovat i na rozhovorech v Bruselu. Sám se tedy podílí na rozhodnutích, které pak bude muset jako velvyslanec plnit. Nemůže toto, v demokraciích nezvyklé propojení rozhodovacích a výkonných pravomocí v jedněch rukou uškodit jeho pověsti v bruselském prostředí? Kohout je přesvědčen, že nikoliv. Všichni chápou, že jde o dočasnou záležitost a s budoucími kolegy velvyslanci ostatních členských zemí EU má dobré vztahy už teď.
Evropa i Amerika.
Jednoho z těch, kteří jsou ocejchováni jako český „pan Evropa“ si už Kohout získal. Unie ale nebyla vždy Kohoutovým osudem. Na ministerstvu zahraničí, kde působí od roku 1985, prošel řadou funkcí. Byl mimo jiné ředitelem odboru OSN, působil na stálé misi při mezinárodních organizacích ve Vídni a věnoval se bezpečnostní politice, od léta 2002 jako náměstek ministra pro bezpečnostní záležitosti. Tehdy o něm leckdo mluvil jako o mocném muži Černínského paláce, který pomáhal udržovat silnou vazbu Česka na Spojené státy.
V době útoku na Irák se názorově rozešel s převažujícím názorem v ČSSD. Dodnes je přesvědčen, že akce Ameriky a jejích spojenců měla smysl, neboť odstranila nebezpečí, které představoval irácký diktátor Saddám Husajn pro okolní země, stabilitu regionu, a tím i celého světa. Nezviklá ho ani námitka, že teroristé a náboženští extremisté, kteří dnes v Iráku získávají živnou půdu, jsou velkou hrozbou pro svět. Nastupující velvyslanec soudí, že za Saddáma byly mnohé problémy uměle potlačované a je přirozené, že se nyní vynořily. „Situace v Iráku se vyostřuje, ale není neřešitelná,“ říká Kohout.
I v Bruselu se hodlá nadále věnovat transatlantickým vztahům, bude se podílet třeba na přípravě červnového summitu mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Postoj k irácké válce Kohoutovi v ČSSD zřejmě neublížil. „Naopak jsem se stal čitelnějším,“ uvádí diplomat. V tom má asi pravdu. Podobné názory jako Kohout zastával Libor Rouček, který dnes vede kandidátku sociálních demokratů pro volby do Evropského parlamentu.
Otevřený konec.
Evropská problematika vystudovaného historika Jana Kohouta velmi láká. Čím to je? „Evropa nemá určenou definitivní podobu, je to záležitost s otevřeným koncem,“ vysvětluje. Mimořádnou příležitostí pro něj byla účast na práci Konventu, který připravoval novou evropskou ústavu. „Můžete dlátkem tesat do díla, které se právě vytváří,“ dodává Kohout.
Jako velvyslanec se ovšem bude muset věnovat i přízemnějším věcem. Za svou krátkodobou prioritu považuje personální stabilizaci českého stálého zastoupení v Bruselu, z něhož spolu s Pavlem Teličkou odešli do Evropské komise i další lidé. V dlouhodobějším horizontu hodlá usilovat o to, aby si Česko v EU udrželo pověst kompetentního, transparentního a důvěryhodného partnera. Hodně se chce zaměřit na jednání o budoucím rozpočtovém rámci unie pro léta 2007-2013 a také napomoci tomu, že do evropských institucí přijde co nejvíce českých občanů.
Srdce nalevo.
Když Cyril Svoboda v roce 2002 nastupoval jako nový ministr zahraničí, označil Jana Kohouta za přesvědčeného sociálního demokrata, jehož opravdového přesvědčení si váží. Sám Kohout dává najevo, že levicové smýšlení hraje v jeho uvažování o Evropě důležitou roli. Mluví o solidaritě, rovnosti, ale také o konkurenceschopnosti a deregulaci. ČSSD není jeho první stranou, v době Gorbačovovy perestrojky v Sovětském svazu (1986-89) byl členem KSČ.
Nastupující velvyslanec si dává záležet na tom, aby jeho postoj k Evropě působil jako konzistentní a věcně vyargumentovaný. Doufá, že tak ho vnímá i zcela jinak názorově naladěný prezident Václav Klaus, s nímž nedávno jednal o vytvoření pracovní skupiny k finančním výhledům EU. „Diskuse s prezidentem je pro mne přínosná,“ ubezpečuje Kohout.
