V roce 2007 bylo dokonce zastaveno stíhání Tykače policií a státní zástupce konstatoval, že žádná trestná činnost nebyla prokázána. Jenže v roce 2012 promluvil duch ze záhrobí – František Chobot, v současnosti přejmenovaný na Buška, legenda a podle mnohých vynálezce českého tunelování, vypovídal kdesi u soudu v úplně jiné kauze. A fakticky se přiznal k tomu, že organizoval vytunelování CS Fondů spolu s Pavlem Tykačem.
Chobot vyraboval v první polovině devadesátých let, v době, kdy bankovní dohled ČNB teprve studoval slabikář, celou řadu nově vzniklých malých bank podle prakticky stejného scénáře. Malé banky ovládané podivnými skupinami nakupovaly do svého portfolia akcie či podílové listy fondů, které nebyly veřejně obchodovatelné.
Z těchto fondů pak peníze záhadně mizely, fondy krachovaly a bankám zbyly v portfoliu bezcenné papíry. Následoval nevyhnutelně krach. Tyto aktivity byly umožněny velmi nedokonalou legislativou, která byla upravována během prvních transformačních let za běhu, a také nedostatečnou zkušeností bankovního dohledu, který nestačil ohlídat desítky nových bankovních institucí, které v té době vznikaly.
Přiznání nic nestojí
Chobotovi za přiznání viny v CS Fondech přitom nic nehrozilo, protože jeho případný trestný čin byl v té době již promlčen, zatímco Tykačovi stále hrozil soud. Promlčecí doba byla totiž přerušena předcházejícím trestním stíháním a doběhla by v roce 2013, kdyby do toho nezasáhl vrchní státní žalobce, nepožádal o obnovu řízení a policie nezačala konat fakticky na poslední chvíli. Podle některých zdrojů předávala policie Tykačovi sdělení obvinění na letišti před vycestováním do ciziny. Po pravdě řečeno není těžké Tykačovi věřit tvrzení, že v případě Chobota aka Buška jde jen o vydírání, když se jistí lidé za mlčení v této kauze domáhali nějaký čas před osudnou výpovědí pěti set milionů korun.
Za připomenutí stojí jistě i skutečnost, že k obnovení řízení došlo v době, kdy Pavel Tykač vedl válku se společností ČEZ o ceny uhlí, a tehdejší šéf energetického gigantu Martin Roman blokoval dohodu o masivním zdražení uhlí požadovaném Tykačem. Vzápětí se v deníku Dnes začaly objevovat články útočící na Romana a spojující ho s privatizací Škody Plzeň, jejímž měl být spoluvlastníkem v době, kdy jako šéf ČEZ se Škodovkou uzavíral miliardové obchody. Dokládáno to bylo dokumenty veřejnosti neznámého původu a Roman se netajil názorem, že za atakem na jeho osobu stojí právě Tykač, který mu prý vyhrožoval profesním zničením. Podezření byla vyšetřena a odložena, ale Roman svou pozici neustál.
Ať už jsou motivy toho, že Bušek začal mluvit, jakékoli, je jasné, že výpověď tuneláře ve výslužbě soudu stačit nebude a od zločinných transakcí uplynulo už opravdu hodně vody.
Přímá cesta
Trasa tunelu v CS Fondech nicméně nebyla příliš klikatá. Motoinvest Pavla Tykače zpeněžil aktiva fondů, údajně pro výplatu akcionářů, než k tomu ale došlo, tak převedl celé CS Fondy s penězi na účtech společnosti Austel Enterprises, která podle všeho byla rovněž ovládána Motoinvestem. Jenže ta ji vzápětí prodala burzovní společnosti Crassus.
Ani u ní se fondy neohřály a přešly do rukou společnosti Kos-Mos ruského podnikatele Nikolaje Trofimovova. Ten za pár dnů svěřil nabytý majetek české makléřské společnosti Umana.
Představenstvo CS Fondů, jeho management i podílníci se o tom, že je ovládá Kos-Mos, a o proběhlých transakcích dozvěděli až poté, co byl sepsán notářský zápis u pražského notáře Roberta Hochmana. A v tom samém zápise byli ustanoveni tři čeští občané jako noví statutární zástupci, z nichž nejvýznamnější postavou byl jistý tehdy jednadvacetiletý nezaměstnaný Václav Franta z Chrastavy, který byl zmocněn k podepisování za společnost. Ten ještě týž den dorazil s plnou mocí do ředitelny Plzeňské banky, kde ležela hotovost fondů, a onu miliardu a čtvrt převedl na účet britské společnosti Swirlglen Ltd. u pražské pobočky banky GiroCredit.
Odtud měly být peníze okamžitě převedeny na zahraniční účty. Operace se ale vedení banky nezdála, a tak ji nahlásilo Finančnímu analytickému útvaru ministerstva financí. Jeho tehdejší šéf Jiří Kudlík ovšem převod povolil a peníze zmizely na mnoha účtech v různých zemích.
Malé ryby
Kudlík byl za svůj postup hned v roce 1997 trestně stíhán, ale stíhání bylo bez výsledku po patnácti letech ukončeno. Kudlík se nyní po státu domáhá odškodnění ve výši zhruba devíti milionů korun.
Odsouzeni naopak byli lidé ze společnosti Umana, Josef Matoulek, Jiří Roith a Vladimír Naď a také Franta z Chrastavy. Dostali tresty v rozmezí od pěti do deseti let. O odpovědnosti lidí z Motoinvestu, především Pavla Tykače a Jana Dienstla, se samozřejmě spekulovalo od počátku. Nicméně jedinou indicií, kterou měli policisté k dispozici, byla skutečnost, že to byli právě oni, kdo aktiva CS Fondů prodávali, a to v některých případech i do firem kontrolovaných Motoinvestem.
Nicméně zřejmě to vždy bylo za férové ceny a peníze skončily řádně na účtu fondů. Hotovost na účtech sice umožnila fondy jejich správcům bleskově vytunelovat, nicméně souvislost se zločinnými transakcemi bude nutné dokazovat a to se zatím nikdy nepovedlo. K tomu by bylo zřejmě třeba najít konečného příjemce ukradených peněz.
Naděje žalobcům svitla v roce 2012, kdy švýcarská prokuratura nechala obstavit Pavlu Tykačovi zlato v hodnotě 28 milionů švýcarských franků právě v souvislosti s vyšetřováním CS Fondů. Podle Tykače však švýcarské orgány později majetek uvolnily.
Na pozadí Sisák
Je třeba také připomenout, že při vyšetřování tunelu se objevily indicie naznačující, že v pozadí stál jiný pověstný český miliardář Petr Sisák. Již v roce 2001 vypověděla v Dánsku dánské policii bývalá Sisákova přítelkyně Lucie Lunde Václavíková, že v pozadí podvodů s Drůbežárnami Příšovice stál právě Petr Sisák. Sama byla jistý čas ředitelkou společnosti Industrie und Beteiligungs Holding, která byla s Příšovicemi majetkově provázána. Na Sisáka, jeho tchána Jaromíra Floriána a předlistopadového šéfa SSM Vasila Mohoritu ukazoval jako na iniciátory transakcí i samotný odsouzený Matoulek. Ani zde se však nic neprokázalo.
Nejistotu kolem konání policie dokumentuje i fakt, že hned v roce 2013, kdy se v Rusnokově vládě stala ministryní spravedlnosti Marie Benešová, zaštítila se údajnou povinností jednat dle zákona a v případě stíhání podala dovolání v Tykačův prospěch k Nejvyššímu soudu. Nicméně tento postup má půvabné souvislosti. Benešová sice možná oprávněně v té době tvrdila, že Tykače opravdu vůbec nezná, ale každopádně spolu sloužili stejné vládě, protože Tykač byl v době jejího panování na brněnském Nejvyšším zastupitelství při Zemanově akci Čisté ruce velmi významným poradcem ministra financí Ivo Svobody (který nakonec skončil po trapné kauze s fabrikou na kočárky v kriminále).
Kromě odsouzených kauzu CS Fondy odskákali samozřejmě malí akcionáři. Ti ale ne až tak úplně. Soudili se totiž se státem o náhradu škody, protože jejich investici neochránil. Jejich zástupce, investiční společnost Akro, v roce 2012 vysoudil 2,1 miliardy korun včetně úroků jako náhradu škody za to, že stát nedokázal vytunelování zabránit. Firma poukazovala na špatný úřední postup finančního analytického útvaru. Ministerstvo financí peníze zaplatilo na konci roku 2012. Ale s tím podalo dovolání k Nejvyššímu soudu. Ten mu vyhověl loni v červnu a rozsudek Městského soudu v Praze zrušil. Finance se nyní domáhají vrácení celé částky, ale opět tak musí činit u soudu a je otázkou, zda uspějí.
Čtěte také:
Soud vyhověl Tykačovi, spor o těžbu ve Vršanech tím ale nekončí
Policie navrhla obžalovat miliardáře Tykače kvůli CS fondům
Ze seznamu nejbohatších lidí světa vypadl Bakala, Kellner zchudl
