V ý c h o d o e v r o p s k é b u r z y
Východní Evropa by měla být pro investory regionem, kde se bude hrát podle jednotné notové osnovy. Tu by však neměla představovat společná burza, nýbrž jednotná pravidla pro obchodování, členy burz a emitenty. Minulý čtvrtek se na tom v Praze shodli na historické schůzce zástupci pěti východoevropských burz. Všichni totiž pochopili, že když nepotáhnou za jeden provaz, může jim nadlouho ujet vlak.
Na jedno odpoledne se sešli na úrovni šéfů exekutiv zástupci burz z Varšavy, Budapešti, Bratislavy, Lublaně a samozřejmě Prahy. Pražská burza byla nejen hostitelem, ale též iniciátorem celé akce. Že její pozvání přijali i kolegové z mnohem likvidnějších a růstovějších trhů, zakládá naději, že si východoevropské burzy nebudou konkurovat, nýbrž hledat společ- nou cestu za vyššími objemy a vstupem do panevropského systému.
Společná důvěra
Ačkoliv hlavní idea čtvrteční schůzky nikde veřejně nezazněla, zdá se býti prostá. Jde o to, aby investoři, kteří uvěří regulaci a pravidlům třeba ve Varšavě či Praze, zároveň důvěřovali i Budapešti, Lublani či Bratislavě. To nepřímo potvrzuje i generální tajemník pražské burzy Pavel Hollmann, když souhlasí s tím, že jde o vytvoření podmínek pro orientaci investorů v jednom regionu podle stejných pravidel. Lídry na východě Evropy jsou dlouhodobě Varšava a Budapešť. Cesta investorů do ostatních měst bude zřejmě kratší, pokud budou považována za stejně seriózní trhy. To pochopila naštěstí velmi brzo i Praha.
Bohužel, ne všechno mohou burzy zvládnout samy. Například od Varšavy by se mohly hodně poučit v zavádění pravidel pro nástup nových emisí na trh. Naopak tato největší a zřejmě nejprestižnější východoevropská burza má velké mezery v burzovní inspekci, nahrazené státním dozorem. A inspekce si dost považují investoři zase právě v Praze. Kdyby se tyto instituce poučily jedna od druhé, pomůže to oběma.
Například Slovinská burza v Lublani si však sama pomůže těžko. Jejím největším problémem jsou totiž pravidla cen-trální banky pro zahraniční investory. Ti musí držet své pozice nejméně neuvěřitelné čtyři roky, pokud nechtějí z prodeje odvádět obrovské sankční daně. Jde o jakousi kontrolu pohybu kapitálu, ne nepodobnou té, kterou po měnových otřesech v jihovýchodní Asii zavedla Malajsie. Kapitálovému trhu taková opatření spolu se zastavenou privatizací příliš neprospívají a výkladní skříň Balkánu začíná mít ekonomické potíže. Ještě hůře jsou na tom na Slovensku. „Bývalá vláda se zabývala kapitálovým trhem jen velmi okrajově. Potýkáme se s malou likviditou, netransparentností, nezájmem investorů, neexistencí kolektivního investování, nefunkčním dozorem nad kapitálovým trhem a tak bych mohl pokračovat, říká smutně generální tajemník tamní burzy Marián Sásik.
Znovu na podzim
Přesto se burzy budou snažit co nejvíce sladit standardy a možná i postup do sjednocené Evropy. Zřídily si na to pět expertních skupin. První bude pracovat pod patronací Bratislavy na pravidlech pro rozdělení trhů, zařazování titulů na ně, informační povinnosti emitentů a zkrátka všem, co souvisí s kótací. Praha si vzala pod patronát posouzení softwarového a hardwarového vybavení jednotlivých burz vzhledem k možnostem jejich propojení či připojení se do mezinárodních systémů. Lublaň bude garantovat práce odborné skupiny pro pravidla členství na burzách a dohledu. Budapešť má pod gescí deriváty a Varšava vztahy k investorům a propagaci regionu.
Členové jednotlivých komisí by se měli svého jmenování dočkat do konce března a poté pracovat tři až čtyři měsíce. Jejich cílem by podle Hollmanna mělo být vytvoření přehledů a cílových studií pro další jednání. To by mělo proběhnout začátkem podzimu.
S Vídní, nebo bez ní
Setkání však nedalo jednoznačnou odpověď na otázku - připojí se východoevropské burzy k vídeňskému a frankfurtskému projektu jednotného trhu pro celou střední a východní Evropu, či nikoliv? Účastníci setkání pouze vyjádřili podiv nad prohlášením tohoto uskupení, že všechny obchody s cennými papíry tohoto regionu se budou koncentrovat do Vídně. Jednotlivé burzy na východě Evropy vedou jednání s většími sestrami o možnostech připojení na mezinárodní systémy, ať již přes Vídeň, Paříž, Frankfurt či třeba Londýn (EURO 1/1998 a EURO 8/1999).
„V nejbližší době budeme o tomto problému opět diskutovat se zástupci z Frankfurtu. Ti jednoznačně preferují vznik východoevropské burzy se sídlem ve Vídni. Princip, že na ni budeme pouze zprostředkovávat připojení, je však pro nás nepřijatelný, a proto nyní diskutujeme o jiných možnostech, říká k tomu Hollmann. Podle něj budou zástupci východoevropských burz mluvit o možnosti spolupráce a napojení se na globální trhy až na základě studií odborných skupin. Rozhodně však jejich iniciativy nemají směřovat k vytvoření jedné burzy, nýbrž spíše k vzájemnému propojení stávajících, míní. „Na naší burze tvoří dvě třetiny obchodů domácí investoři a ti nevidí důvod, proč by měli s polskými akciemi obchodovat mimo Polsko, říká poměrně rezolutně prezident burzy ve Varšavě Wieslaw Rozlucki. „Potřebujeme ale společnou sílu, abychom obstáli. Musíme sjednotit pravidla obchodování a vypořádávání našich burz, abychom měli jednodušší vyjednávací pozici. Ostatně přede dveřmi je vstup do Evropské unie, dodává. „Vznik východoevropské burzy ve Vídni je pro nás prostě konkurence. Je dobré, že uvažujeme stejným směrem v zájmu udržení klientů našich burz, přidává se šéfka burzy z Budapešti Mária Dunavölgyi.
