Člověk se nenarodil pro život ve vesmíru. Palčivě to dokazují různé zdravotní problémy, s nimiž se astronauti musí při dlouhodobém pobytu ve stavu beztíže potýkat. Jen co si běžný obyvatel Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) zvykne na skromnou stravu a značně omezené možnosti zábavy, musí se potýkat třeba se zhoršeným viděním nebo - co je ještě mnohem horší - s počínající chudokrevností.
Lékaři zjistili, že lidé, kteří stráví v kosmu příliš mnoho času, ztrácejí červené krvinky, už když se s dlouhými pobyty na oběžné dráze začínalo. Vědci záhadný fenomén pojmenovali ,vesmírná anémie‘ a dlouho si lámali hlavu, co nedostatečnou krvetvorbu u jinak zdravých jedinců způsobuje. Někteří experti zastávali názor, že jde pouze o krátkodobý problém spojený se změnou cirkulace tekutin v těle vlivem mikrogravitace. Nová studie publikovaná v časopise Nature Medicine však ukazuje opak – fyziologické poškození by u kosmonautů mohlo přetrvávat.
Lidské tělo během půlroční vesmírné mise zabije asi o 54 procent více vlastních červených krvinek než za stejnou dobu na zemském povrchu. To je vysoké číslo. Hodnoty odečtené z dechu a krve 14 astronautů na ISS dalece překonaly očekávání výzkumníků. „Tato zjištění jsou velkolepá, vezmeme-li v úvahu, že nikdy předtím nebyla podobná měření provedena a netušili jsme, zda vůbec něco najdeme. Jsme překvapeni a za svou zvědavost jsme byli odměněni,“ uvedl v tiskové zprávě rehabilitační expert Guy Trudel z Ottawské univerzity. „Jsou to zatím nejlepší data o kontrole červených krvinek ve vesmíru, která máme,“ dodal.
Destrukce tří milionů buněk za sekundu
Během měření doktoři odebírali kosmonautům krev, v níž lékaři testovali obsah železa. V dechu pro změnu hledali oxid uhelnatý – každá vydechnutá molekula CO totiž znamená, že tělo zničilo jednu pigmentovou molekulu červené krvinky. Srovnání dat z obou experimentů pak dalo vědcům poměrně slušnou představu o ztrátě červených krvinek mezi posádkou vesmírné stanice.
Před odletem do kosmu těla kosmonautů každou sekundu vyrobila a zničila asi dva miliony červených krvinek za sekundu. Na orbitě však během jedné vteřiny umíraly v jejich krvi miliony tři. Může za to absence gravitace, která umí se všemi tělními tekutinami řádně zacvičit. Lidské žíly v kosmu přijdou asi o deset procent kapaliny, jež v nich má proudit – ta se místo toho hromadí v hlavě a v hrudi, proto kosmonauti špatně vidí, bývají dezorientovaní a na některých záběrech z ISS vypadají otekle.
Mnoho let se věřilo, že tělo ubíráním červených krvinek prostě vyrovnává zmenšený objem krve. Jenže nová studie ukázala, že to není zcela pravda. Kdyby se totiž tělo pouze přizpůsobilo množství krve, tak by se nový počet krvinek prostě ustálil a přestaly by mizet. Měření nicméně prokázala, že jejich vymírání pokračuje po celou dobu letu v konstantním tempu. I po 120 dnech na orbitě, kdy už všechny krvinky, které měl astronaut v těle, vznikly ve vesmíru, jich ubývalo stejně rychle jako po startu.
Chudokrevní kolonisté
„Naše studie v podstatě říká, že jakmile vyletíte do vesmíru, tělo začne ničit červené krvinky a dělá to tak dlouho, dokud tam jste,“ shrnuje Trudel. Když byli astronauti na oběžné dráze, zdálo se, že menší množství červených krvinek vedlo k rychlejší cirkulaci železa v těle. Po návratu na Zem podstoupilo 13 ze 14 kosmonautů krevní testy, přičemž jejich hodnoty by se daly klinicky považovat za chudokrevnost. To znamená, že množství jejich červených krvinek nestačí k vykonávání běžných fyziologických funkcí.
Krevní oběh se vrátil k normálu většinou po třech až čtyřech měsících od návratu, ale i tak jejich těla po přistání nadále ničila asi o 30 procent červených krvinek více než před startem.
Produkci krvinek jako takovou vědci neměřili. Nikdo z astronautů každopádně žádnou vážnější formou anémie, navzdory rychlému ztrácení krvinek, nakonec netrpěl, a proto se vědci domnívají, že je jejich těla musela tvořit ve zvýšeném množství.
Pokud se to skutečně děje, bude třeba upravit stravování ve vesmíru. Nadprodukce červených krvinek totiž může přetěžovat kostní dřeň, která pak pálí mnohem více energie. A když se NASA a spol. nebudou dostatečně starat o zdraví a blaho svých astronautů, riskují, že kvůli výzkumu vesmíru budou mít po návratu na Zemi poškozené srdce, plíce, kosti, mozek a svalstvo.
„Mít málo červených krvinek naštěstí ve vesmíru není takový problém, protože vaše tělo nic neváží,“ zdůrazňuje Trudel. „Ale když stanete na Zemi, Měsíci a potenciálně i na jiné planetě nebo vesmírném tělese, anémie představuje nepříjemnou komplikaci. Ovlivní vaši sílu, vytrvalost, energii a může ohrozit celou misi tím spíš, že její příznaky pocítíte až na pevné zemi, kde se musíte znovu potýkat s gravitací,“ dodal.
