KAUZA PRVNÍ Na počátku roku 2000 firma Jiří Šebesta -J.Š.A. narazila na problém, s nímž se setkalo už tisíce jiných společností: odběratel nezaplatil. Firma se obrátila na státní aparát - policii a soudy, došlo i na exekutory. Umoření dluhu se nedomohla ani po pěti letech.
KAUZA PRVNÍ Na počátku roku 2000 firma Jiří Šebesta -J.Š.A. narazila na problém, s nímž se setkalo už tisíce jiných společností: odběratel nezaplatil. Firma se obrátila na státní aparát - policii a soudy, došlo i na exekutory. Umoření dluhu se nedomohla ani po pěti letech. A navrch musí uhradit náklady neúspěšné exekuce, o kterou ani nežádala. Případ společnosti J.Š.A. probíhal jako vystřižený z humoristického časopisu. „To je pro Dikobraz nebo Trnky Brnky, je to výsměch zdravému rozumu,“ říká s trpkým úsměvem Jiří Šebesta, majitel firmy. Ta působí na trhu už přes deset let v oblasti obchodu s civilními zbraněmi, příslušenstvím a doplňky pro adrenalinové sporty. Mezi její odběratele patří jak speciální jednotky, tak třeba střelnice a pochopitelně i další distributoři tohoto specifického sortimentu. A právě jeden z nich -českobudějovický podnikatel Novák -najednou přestal po třech letech bezproblémového obchodování platit. ETAPA PRVNÍ - VYŠETŘOVACÍ
„Poměrně dlouhou dobu vše probíhalo bez potíží. Takže postupem času jsme dodávali víceméně na úvěr. Přesně řečeno, šlo o konsignační smlouvu, na jejímž základě bylo zboží až do okamžiku prodeje odběratelem - tedy společností pana Nováka -naším majetkem,“ líčí Šebesta počátky geneze obchodního sporu. Závazky se vyrovnávaly vždy ve čtvrtletí, kdy pan Novák navštívil pražskou kancelář firmy J.Š.A., v hotovosti zaplatil odebrané zboží a odebral další.
„Někdy v květnu roku 2000 se ale po něm slehla zem. Chvíli jsem vyčkával, urgoval telefonicky, písemně i faxem, ovšem bez výsledku, a tak jsem se do Českých Budějovic sám rozjel,“ vzpomíná Jiří Šebesta. „Sekera“ za to rozhodně stála, jednalo se bezmála o sto sedmdesát tisíc korun. Na místě samém ho ale nečekaly žádné dobré zprávy: na adrese pana Nováka nebyl nikdo, ale postupně vyšlo najevo, že zkrachoval a zmizel, přičemž dluhů za ním zůstalo nepočítaně. „Neváhal jsem, šel na policii a podal trestní oznámení,“ přibližuje první kroky na cestě ke své pohledávce Šebesta.
A tady už začíná ne tak výjimečná kalvárie - policie na věci začala pracovat v červnu roku 2000. Trvalo jí ovšem rok (během kterého Jiří Šebesta případ dvakrát urgoval), než došla k následujícímu závěru: firma pana Nováka zkrachovala, k žádnému trestnému činu vlastně nedošlo a pan Šebesta se má ve své věci obrátit na soud a občanskoprávní řízení. Tak odtikal první rok kauzy.
ETAPA DRUHÁ - SOUDNÍ Mezitím se ovšem stala zásadní věc. Pan Novák se objevil, omluvil a podepsal splátkový kalendář, čímž mimo jiné svůj dluh vůči firmě J.Š.A. prokazatelně uznal. „Zpočátku jsem byl optimista, tím spíše, že se jednalo o podnikatele, tedy fyzickou osobu, která - na rozdíl od eseróček - ručí za své závazky celým svým majetkem,“ líčí Šebesta okamžik, kdy se řešení zdálo na dosah. Jenže nebylo, pan Novák neplatil. Když uběhla doba, v níž už měla být uhrazena polovina původního závazku, obrátil se podnikatel Šebesta přece jen na soud. To bylo na jaře roku 2002. Na podzim okresní soud v Českých Budějovicích vydal platební rozkaz a protože se ani pak nic nedělo, určil exekutora a nařídil exekuci. Za zmínku stojí, že k exekuci došlo, aniž o to oprávněný - tedy společnost J.Š.A. -žádal. Psal se prosinec roku 2002, takže kauza už se táhla dva roky. ETAPA TŘETÍ - EXEKUČNÍ**
Ukázalo se ale, že pan Novák nebyl dnešní. V minulosti nemalý majetek, včetně několika nemovitostí, sice získal, ale v období, které předcházelo jeho bankrotu, vše převedl na svou manželku. Takže když exekutor zatížil zákazem jakýchkoli převodů veškerý majetek pana Nováka (ten ale už víceméně neexistoval), jeho choť, s níž se ještě v průběhu řízení stačil rozvést, se u soudu domáhala vyjmutí řady movitých i nemovitých věcí z exekuce. A protože se prokázala majetkovým vypořádáním z roku 1997, nakonec uspěla. Běžel červenec roku 2003.
Pak se rok nedělo nic, a když podnikatel vznesl na exekutora dotaz, ten ho letos v lednu vyzval, aby sám určil majetek, který by měl podléhat exekuci. „To jsem samozřejmě nemohl, majetkové poměry pana Nováka jsem neznal a neznám.
Exekuci jsem konečně ani nenavrhoval. Pikantní na tom je, že pan Novák - alespoň podle obchodního rejstříku na internetu -dál vesele podnikal,“ vypráví Jiří Šebesta.
Exekutor reagoval po svém: podal návrh na zastavení exekuce pro nevymahatelnost. Soud mu v únoru vyhověl. A náklady neúspěšné exekuce - přesně 4700 korun - nařídil zaplatit podnikateli Šebestovi s tím, že jejich náhradu má požadovat na panu Novákovi. Kruh se uzavřel: uplynulo takřka pět let od okamžiku, kdy Jiří Šebesta začal vymáhat svůj dluh.
Věřitel skutečně splakal nad výdělkem. Po čtyřiceti osmi měsících se nedomohl ani koruny. Naopak měl řadu nákladů a výdajů spojených s vymáháním pohledávky a nakonec byl „potrestán“ ještě úhradou nákladů exekuce, která rovněž nepřinesla ani halíř. „Celé mne to stálo kolem čtyř stovek tisíc korun,“ shrnuje Šebesta. A vše ještě neskončilo - společnost J.Š.A. se proti poslednímu rozsudku odvolala. „Celé to na mě působí dojmem, že naše soudy pohrdají poctivými občany a v žádném případě je neochraňují proti nepoctivcům. Do takové situace se přitom může dostat každý - to , že dlužník svůj závazek uzná, pro soudy neznamená nic,“ končí Jiří Šebesta. Exekutor mu již poslal fakturu k proplacení.
(Poznámka: Jméno podnikate-ledlužníka je vzhledem ke stále probíhajícímu řízení změněno.)