Stát by měl zjednodušit daňovou legislativu
Stejně jako dítě v hračkářství ani stát nebude mít nikdy dost peněz na krytí svých výdajů.
Proto musíme provést dva základní úkony: snížit náklady státu (i tím, že dostane méně peněz) a stimulovat růst hospodářství (nikoli růstem přerozdělování, ale posilováním transparentnosti prostředí).
Svazu průmyslu a dopravy ČR se v poslední době daří měnit názory vlády a zákonodárných sborů na řešení problémů, které významným způsobem ovlivňují kvalitu podnikatelského prostředí. Konečně se vážně začíná diskutovat také o otázce daňové reformy. Politické strany přicházejí se svými návrhy a přiznejme, že tato diskuse je částečně vyvolána také změnami daňové legislativy v okolních zemích, zejména na Slovensku. Tam je daňová reforma poměrně odvážná a představuje výzvu i pro nás.
Efektivnost srozumitelnosti.
Jsme apolitickou organizací, a proto je předkládaný návrh více odborný než „dárkový“. Zjednodušení daňové legislativy a zvýšení její srozumitelnosti je to hlavní, co zaměstnavatelé i zaměstnanci potřebují. Zachováváme stimulaci národohospodářských priorit, kterými jsou výzkum, vývoj a vzdělávání. Naše návrhy vedou v konečném důsledku k vyšší motivaci být aktivní. Pro zjednodušení daňové soustavy, zvýšení její srozumitelnosti navrhujeme rozdělit zákon o daních z příjmů na dva: zákon o dani z příjmů fyzických osob a zákon o dani z příjmů právnických osob. Zjednodušením daňové soustavy a zvýšením její srozumitelnosti se tak vytvářejí podmínky pro zajištění výběru daní ve správné výši od většího množství plátců. Současně chceme výrazně podpořit malé a střední podnikání snížením administrativní náročnosti, spojené s daňovým výkaznictvím a způsobem výběru daně. Navrhujeme snížit daňovou zátěž fyzických osob (podnikatelů i zaměstnanců) a výběr daně omezit na dvě pásma: devíti a devatenáctiprocentní. Ve svém návrhu podstatně snižujeme administrativní náročnost daňového výkaznictví i u velmi malých podniků – právnických osob, které by odváděly daň z příjmů 19 procent. Daňoví poplatníci by si mohli zvolit, zda využijí možnosti zjednodušit své daňové výkaznictví (využití paušální daně) nebo zda vést podvojné účetnictví a mít možnost využít daňových zvýhodnění.
Nezdaňovat dvakrát.
U daně z přidané hodnoty navrhujeme zachovat dvě sazby, a to devíti a devatenáctiprocentní s tím, že do snížené sazby devíti procent je nutné převést maximální množství zboží a služeb. V tomto směru očekáváme, že budou vedena aktivní jednání s orgány Evropské unie. Úroveň spotřebních daní by neměla přesáhnout hranice požadované směrnicí unie Majetkové daně, tedy z nemovitostí, z jejich převodu, darovací a dědickou doporučujeme zrušit, protože jde o hodnoty, které byly pořízeny z příjmů již jednou zdaněných. Navíc je otázkou, jak velkou část výběru těchto daní pokrývají náklady na jejich výběr. V našem návrhu se zabýváme i systémem správy daní z hlediska vztahu mezi daňovým poplatníkem a správcem daně. Jsme přesvědčeni, že je třeba zrovnoprávnit postavení daňového poplatníka vůči správci daně. Jde nám především o takzvanou editační povinnost -závazné vyjádření správce daně o výši daně a způsobu jejího odvedení v konkrétních případech. Nejednotnost výkladu zákona a možnost změnit rozhodnutí ze strany správce daně představuje situaci, která je pro nás nepřijatelná. Máme připraveny i další návrhy, které by zlepšovaly postavení daňového poplatníka vůči správci daně.
Vzor: rodinný rozpočet.
Nezastíráme, že náš návrh má dopady na úroveň příjmů státního rozpočtu, nicméně tyto dopady budou do značné míry eliminovány řadou pozitivních skutečností, jakými jsou oživení tempa ekonomického růstu, zvýšení zaměstnanosti rozvojem malého a středního podnikání. Důsledkem toho by bylo snížení výplat dávek v nezaměstnanosti a ostatních sociálních dávek a zvýšení inkasa z daní nových zaměstnanců. Jsem přesvědčen, že stát se nechová jako zodpovědný hospodář, že mnohé jeho výdaje nejsou účelné a nejsou vynakládány hospodárně. Proto náš návrh není v rozporu s politikou zaměřenou na snížení deficitu veřejných financí. Není však možné dosáhnout uspokojivých výsledků, aniž by stát zásadním způsobem nezvýšil racionálnost svého jednání. Musí si uvědomit, že jsou mu svěřeny do péče značné prostředky a jeho povinností je o ně zodpovědně pečovat. Stát musí dodržovat základní ekonomická pravidla hospodárnosti a účelnosti. Vadí nám, že argumenty typu: „řekněte, kde se má ušetřit“, používají často ti, kteří nevědí, jak to udělat. Vzpomeňme, jak koncem loňského roku stát najednou „objevil“ 30 miliard korun. Bude-li státní pokladna vedena s takovou péčí jako rodinné rozpočty, možná se ušetří ještě mnohem víc.
Neplodné diskuse.
Reforma daňového systému nemůže sama o sobě být reformou celých veřejných financí. K tomu je třeba uskutečnit reformu zdravotního a sociálního pojištění. V tomto směru nám politické reprezentace zůstaly mnoho dlužné. Chybí jim odvaha k přijetí často málo populárních kroků a snaha přijmout konsenzus napříč politickým spektrem. Navrhujeme krok, který spočívá v obrácení poměru plateb sociálního a zdravotního pojištění na 12,5 procenta pro zaměstnavatele a 35 procent u zaměstnance a současně v odpovídajícím poměru upravit platy zaměstnanců. Toto opatření ponechává celkový příjem do systémů v současné výši. Předpokládáme, že systémy po své reformě nebudou již jen povinným odvodem z příjmů, ale stanou se z určité části skutečným pojištěním, tedy smlouvou mezi pojišťovnou a pojištěncem. Změnou poměru odvodů vytváříme občanům prostor rozhodovat o výši a rozsahu smluvní části pojistného. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že je třeba ukončit dlouhé nic neříkající diskuse, které nevedou k dostatečně účinným krokům. Takové diskuse nepůsobí hodnověrně, problémy se prohlubují a jejich řešení se stává obtížnější.
