Ribonukleová kyselina slibuje pomoc u nemocí od rakoviny po AIDS
Ribozyme Pharmaceuticals z Boulderu ve státě Colorado zápolila stejně jako jiné biotechnologické firmy v prvních letech své existence o přežití a zaznamenávala milionové ztráty, aniž přitom vyvinula jediný nový lék. Investoři ztratili důvěru a podnikové akcie koncem loňského roku klesly pod třicet centů za kus. O to překvapivější bylo, když firma 12. února oznámila, že společnosti rizikového kapitálu bleskově skoupily její akcie a opce v hodnotě 48 milionů dolarů a po jedenácti letech existence prakticky převzaly nad společností kontrolu.
Proč ten náhlý zájem o nepříliš úspěšné vynálezce léků? Protože se Ribozyme soustředil na experimentální buněčnou terapii, již vědci považují za jeden z největších průlomů v oboru za posledních dvacet let. Pokud by se podařilo využít příslušný mechanismus, bude možné zastavit některé procesy, jimiž se nemoci projevují v lidských buňkách. Vědci tento „vypínač procesů“ aktivují vložením malých dvojvláken kyseliny ribonukleové (RNA), známého „poslíčka“, který přenáší informace o kódu DNA a umožňuje je využít při syntéze bílkovin. Postup zvaný RNAi (RNA interference, neboli zásah pomocí RNA), byl objeven poměrně nedávno - ještě předloni v rukou vědců fungoval jen u rostlin, červů a hub.
Od té doby se metoda šíří rychleji než chřipková epidemie. Farmaceutické společnosti a laboratoře po celém světě její pomocí hledají vhodné cíle pro své léky. Investoři do nápadu vkládají spoustu peněz v naději, že objevili zázračný lék na všechny nemoci žloutenkou typu C počínaje a AIDS konče. Nové biotechnologické firmy se rychle snaží na novém principu vyvinout léčivé preparáty. Starší, jako je Ribozyme, se obracejí stejným směrem. „Je to malá vědecká revoluce,“ poznamenává profesor genetiky na lékařské fakultě Harvardské univerzity Gary Ruvkun.
Všechno začalo v roce 1989 u fialové petúnie. Richard A. Jorgensen, který tehdy v kalifornském Oaklandu pracoval jako výzkumník firmy Advanced Genetic Sciences, se snažil vypěstovat rostlinu s jasnější barvou květů a přidal jí do genomu gen, odpovědný za pigmentaci. Představte si to překvapení, když výsledná rostlina kvetla bíle. Nepovedený experiment se brzy ukázal být šťastným objevem dokazujícím, že RNA není jen přenašečem genové informace, ale že dokáže tuto informaci i blokovat - a s ní i produkci potenciálně škodlivých bílkovin, spuštěnou viry nebo nádorovým bujením.
Trvalo přes deset let, než vědci nahradili dlouhá vlákna krátkými a podařilo se jim postup reprodukovat u savců. Pracovníci laboratoře Thomase Tuschla z Institutu Maxe Plancka v německém Göttingenu o tom přednesli zprávu na kongresu v roce 2001 - a všem tím vyrazili dech. „Užasli jsme, protože objev dalekosáhle změnil možnosti pro výzkum savčích buněk,“ vysvětluje profesor biochemie David R. Engelke, působící na Michiganské univerzitě.
Možná je to pravda. Někteří vědci však varují, že k využití objevu ve výrobě léků vede ještě dlouhá cesta. Badatelé musí nejprve zajistit, aby se dvouvláknová RNA dostala do miliard buněk a aby konzistentně a efektivně působila na správné cílové struktury, aniž tím nějak ublíží pacientovi. Než tyto úkoly věda vyřeší a než se první léky na bázi RNAi objeví na trhu, může to podle odborníků trvat ještě deset až dvacet let.
Skalní přívržence metody hřeje, že přináší výsledky v tolika laboratořích. Vědci, kteří si předloni vyslechli onu průlomovou přednášku, spěchali domů a snadno se jim experiment podařilo opakovat. Navíc se, přinejmenším in vitro, technika jeví jako účinnější než předchozí postupy s použitím RNA. „Metoda RNAi je velmi slibná, co se léčebného potenciálu týče,“ potvrzuje doktor William A. Haseltine, předseda představenstva společnosti Human Genome Sciences, která je průkopníkem v oboru.
Firma Ribozyme je jedním z těch, kteří hozenou rukavici zvedli. S přílivem nových peněz od společností Oxford Bioscience Partners, Sprout Group a dalších investorů doufá, že pomocí RNAi vyvine léčbu žloutenky typu C a degenerativního poškození sítnice. Nositel Nobelovy ceny Phillip A. Sharp, Tuschl a další průkopníci metody RNAi loni založili v massachusettské Cambridgi společnost Alnylam Pharmaceuticals. Investoři (mimo jiné Polaris Venture Partners a Cardinal Partners) jim poskytli sedmnáct a půl milionu dolarů, za něž se pokusí najít lék na virové choroby a nádorová a autoimunitní onemocnění. V Německu se zase objevila společnost Ribopharma, která se zaměřila na výzkum rakoviny slinivky a zhoubného melanomu. Úsilí všech je bedlivě sledováno farmaceutickými kolosy.
Překážky jsou velké, ale nikoli nepřekonatelné. „Pracují pro ně vesměs špičky v oboru a mají spoustu peněz,“ konstatuje Geoffrey Duyk, ředitel výzkumu biotechnologické firmy Elixis ze San Francisca, která metodu RNAi využívá při výzkumu, „a petúnie už mají dávno za sebou.“
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc
BusinessWeek
Překlad: Martin Janda, www.LangPal.com
