Více než 63 procent manažerů je pro omezování kuřáků
Souhlasíte s dalším omezováním kuřáků, které se právě legislativně připravuje?
- 1) ano 67,3 %
- 2) ne 26,2 %
- 3) nevím, nemám názor 6,5 %
Odpověď na otázku, zda se Česko zařadí mezi země, kde je výrazně omezeno kouření na veřejnosti, čeká v únoru sněmovnu. Po takřka dvou letech projednávání příslušného zákona je jeho osud i nadále nejasný. Hlasování o této normě bylo již několikrát odloženo. Nejvíce je mezi lidmi diskutováno kouření v restauračních zařízeních, kde by mohlo být povoleno pouze ve „stavebně oddělených“ a řádně odvětraných prostorách. Majitelé těchto zařízení poukazují na to, že nebude lehké podmínky splnit a bojí se ztráty zákazníků. Protitabákové tažení je celosvětovým trendem a poslední země, která mu podlehla byla „doutníková“ Kuba. Zeptali jsme se proto manažerů, jestli souhlasí s omezováním kuřáků, a více než 67 procent účastníků pravidelné ankety se vyjádřilo pro to, aby holdování tabáku na veřejném prostranství bylo stále nedostupnější.
První dotazovaný upírá svou pozornost na významnou finanční podporu, kterou kuřáci poskytují českému státnímu rozpočtu: „Nic se nesmí přehánět, protože připravované omezování bude stát jen velké peníze většího okruhu účastníků včetně státu. Kuřáci budou kouřit po chodbách, na záchodech, budou se skrývat, hlavně nebudou pracovat. Prodělají živnostníci, restaurace. Tam, kde se nesmí kouřit, si dám maximálně oběd a odcházím. K pivu nebo kávě musím mít cigaretu. Jsem pro určité omezování - nekuřácké oddělení a podobně. Jinak, nedej pánbůh, aby kuřáci přestali kouřit, to by se mohl zhroutit státní rozpočet.“
Pro absolutní omezení vyznavačů nikotinu se vyslovuje i autor následující odpovědi: „Kuřáci obtěžují kouřem a poškozují zdraví svého okolí v zájmu svých požitků z kouření a následkem své slabosti. Je zcela správné je omezit na maximum. Ostatně dnes už kouří pouze primitiv nebo nešťastník, který nemá sílu zlozvyku se zbavit. Již před třiceti lety kouřil u nás ve firmě v USA pouze skladník, který neuměl pořádně číst.“
Záleží samozřejmě na veřejném mínění, které už teď chování kuřáků toleruje: „Bývaly doby, kdy si kuřák nezapálil, dokud někdo jedl, nebo dokud se nedovolil všech přítomných. Protože však v současné době ohledy šly stranou a kuřáci si klidně zapálí v přítomnosti těhotné ženy (která, bohužel, někdy sama kouří, ale to je jiný problém), je nezbytné jejich neřest, která škodí ostatním, nějak omezit. Nejde-li to po dobrém, pak tedy legislativně. Nejhorší varianta ovšem bude, pokud se kouření legislativně ve vybraných prostorech zakáže a nikdo to nebude dodržovat. Mnozí si jistě pamatují na záběry poslance, který si demonstrativně zapálil před kamerami poté, co byl odhlasován zákaz kouření v Parlamentu.“
Ať si každý kouří jak se mu zachce, ale je třeba, aby si uvědomil, že omezuje všechny kolem sebe a ničí jejich zdraví:
„S kuřáky svádím marný boj celý život. Nechápu jejich drzé tvrzení, že oni přece nekuřáky vůbec neobtěžují. Obtěžují mě hrozně. Nemohu se jít v poledne prakticky nikam najíst, všechny restaurace v okolí kouření nijak výrazně neomezují, pokud mají kuřáckou zónu, tak jsou to jen dva až tři stolečky v jinak zahuleném lokále. Pokud tolik vyznávají svobodu jednotlivce, ať si zřizují kuřácké kluby, kde si budou smrdět navzájem, ale restaurace, úřady, kina, divadla, hromadná doprava a jiné veřejné prostory musí být ze zákona nekuřácké. Oni si asi neuvědomují, že stačí jeden jediný kuřák, který znehodnotí vzduch padesáti lidem okolo. Vůbec mi nevadí, že si kuřáci ničí zdraví, i když jim zřejmě na jejich léčení přispívají i nekuřáci. Ať si ho svobodně ničí dál, toto právo jim nemůže nikdo upřít. Kuřáci při svém zlozvyku ale obtěžují a ohrožují i ostatní. A tam jejich svoboda nutně musí skončit. Doufám, že protikuřácké zákony přes kuřácké poslance přece jen projdou.“
Zůstává otázkou, zda Parlament potřebná omezení vyznavačů nikotinu schválí, neboť tabáková lobby a počet poslanců-kuřáků jsou varující: „Je nejvyšší čas přistoupit k přísným legislativním krokům v situaci, kdy byly jednoznačně prokázány negativní zdravotní důsledky kouření nejen pro kuřáky, ale i nekuřáky, nemluvě o ekonomických ztrátách kouření. Obávám se však, že prosadit radikální změny v Parlamentu je téměř nemožné, protože tabákové koncerny se nebudou zdráhat použít žádných prostředků k ovlivnění zákonodárců; početně zastoupení kuřáci mezi poslanci by byli mezi prvními postiženými; dlouhodobý pozitivní ekonomický efekt omezení kouření daleko přesahuje časový horizont vlády a Parlamentu; mlčící většina nekuřáků s výjimkou pár rebelantů bude dál mlčet a nechá si kazit čerstvý vzduch a zdraví bezohlednou menšinou kuřáků; pan prezident jako přísný nekuřák nenajde dost odvahy k tomu, aby odmítl polovičaté a kompromisní řešení.“
Odpovídalo 107 manažerů
