Naději na růst bude mít všechno, co se přímo nebo nepřímo vyváží do Ameriky
Připusťme, že letošní rok asi nebude pro investory tím, na který jednou budou s láskou vzpomínat. Ať hledáte, kde hledáte, je kumšt najít příběh, o nějž by se běžný typ investora mohl opřít ve víře, že dosáhne slušného zhodnocení vložených prostředků, které po zohlednění rizika alespoň o pár procent překonají prachmizerné výnosy z pojištěných depozit nebo solidních vládních papírů. Zjevně už nejsme v situaci, kdy stačilo po hlubokých propadech někdy v dubnu 2009 zainvestovat a vézt se na většině akciových indexů.
Komodity včetně zlata vypadají „passé“, americké akcie jsou drahé, všichni čekají, kdy v USA začne centrální banka po mnoha letech zvyšovat základní sazby a co to udělá s rizikovou třídou korporátních dluhopisů. V eurozóně máme anemický ekonomický růst a perspektiva další vlny kvantitativního uvolňování se ne a ne promítnout do spotřeby domácností a korporátních investic. Minulý týden přinesl perspektivu předčasných parlamentních voleb v Řecku a vítězství Syrizy, jejíž ekonomický program – odprezentovaný jeho autory před pár týdny v Londýně – zježil chlupy na předloktí i těm otrlejším analytikům. Lídr Syrizy Alexis Cipras sice s vyhlídkami na vítězství změkčuje svoje radikální prohlášení a kupříkladu už nechce, aby Řecko vystoupilo z eurozóny, ale „něco“ svým voličům bude muset dodat – a na to něco budou trhy reagovat nervózně.
Ruský hazard Copak Řecko, to se ještě nějak vstřebá, ale tenze mezi Německem na jedné straně a Francií a Itálií na straně druhé kvůli mixu hospodářské politiky hned tak nezaniknou. A zezadu bude tvrdit muziku Británie se svými sílícími odstředivými tendencemi. Připočtěte k tomu další nejistotu v podobě Ruska, které evidentně nemá před sebou katarzi a už je v recesi, jež se prohloubí. Jediné, co nevíme, je, jak hluboko to půjde. Jistě, kdo doufá v dobrý konec, má investiční příležitost: Rusko musí jít do importní substituce, na čemž se dá vydělat investicemi do firem, které měly růstový potenciál, slouží domácí poptávce. Vytěsnění konkurence dosud bránil ropou a dalšími komoditami nadhodnocený rubl. Ten nyní může udělat z veřejně obchodovaných firem nahrazujících dovoz docela hezký „bargain“. Když už jste dobrodruzi, stejný příběh pro optimisty nabízí Ukrajina; její komparativní výhody třeba v zemědělství jsou zjevné. Ale mnoho lidí už v posledních dvaceti letech tenhle příběh zkusilo a tak strašně se spálilo, že to v žádném případě nevnímejte jako doporučení. Nerad bych vás měl na svědomí.
Kdo si chce vsadit na pokles eura k dolaru, nejspíš může; to je svého druhu další příležitost. Pomůže to exportně orientovaným evropským ekonomikám. A nezapomínejme, že v exportu přidané hodnoty (což je to, co Česku ve skutečnosti dává práci) jsou pro nás Spojené státy se sílícím dolarem a solidobálka ní spotřebitelskou a investiční poptávkou na druhém místě za Německem, sice s velkým odstupem, ale jsou. A pro Němce jsou USA jasnou jedničkou.
Je docela obtížné si vsázet na Asii, kde Čína obtížně hledá cestu k novému modelu založenému na domácí spotřebě a po každém zpomalení růstu si vzpomene na obligátní řešení v podobě podpory investic do infrastruktury, s nevyhnutelně klesající ekonomickou návratností. Zároveň jí znovu od druhého čtvrtletí 2014 roste přebytek běžného účtu, což neznamená nic jiného, než že má vyšší míru úspor než investic, takže financuje zahraniční poptávku.
Čistým generátorem světového růstu by se Čína stávala v opačném případě, kdyby naopak dovozy nasávala rychleji, než vyvážela, měla obchodní deficit (nikoli rekordní přebytek jako za loňský listopad) a deficit běžného účtu. Tohle je standardní makro, s nímž je dosti obtížné polemizovat. Čína zkrátka světovému růstu nepřifoukne, leda jeho bublinám. A těch bublin je obecně hodně.
Home, sweet home?
Samotné Česko není v nijak špatné kondici: úrokové sazby jsou rekordně nízké, všechny složky poptávky jdou mírně nahoru a největší exportér v zemi má silné produktové portfolio, takže i na slabém trhu v příštím roce by měla Škodovka nabírat tržní podíl, ale nejspíš i objem. Fabia a podle všeho i Superb se povedly.
Jak už bylo řečeno, cokoli, co je nepřímo vyváženo do USA, má naději na růst. Ceny nemovitostí jsou ještě pořád mírné, ale nebudu již doporučovat zemědělskou půdu ani lesní pozemky – je to překoupené a udělat další konsolidaci, tedy pokud nemáte velmi dobré kamarády v církevních kruzích, bude dřina. Kdo nemá bydlení a má jistou práci (konkurenceschopné obory a státní správa), měl by využít situace a zafixovat hypotéku, kam až to jde.
Je to vlastně opakování loňského investičního doporučení: ač se nám to mnohdy nezdá, tahle země není v mezinárodním srovnání vůbec špatná a ke kultivaci je pořád mimořádně vhodná.
Společným českým projektem prvního řádu je nákup budoucí produktivity investicemi do dětí a českého školství. Začal bych přírodními vědami následovanými výukou cizích jazyků, štědře bych odměňoval ty, kteří umějí matematiku, fyziku a další vědy učit dobře a zábavně, zvlášť v angličtině. Je to revoluce, ale potřebná revoluce.
Kdybyste byli postaveni před volbu mezi lepším školstvím a dokončenou dálniční sítí, na níž každý další kilometr má docela dlouhou návratnost, čemu dáte ze svých daní přednost? Investici do dvou- až tříjazyčné generace, která bude od střední školy zvládat odborné předměty v angličtině nebo němčině, anebo pár stům kilometrů dlouhé přerušované čáry navíc?
Portugalsko má výborné silnice…
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz
