Postavíme nové továrny v Číně a Argentině, tvrdí šéf Vítkovic
Jan Světlík (57) absolvoval Vysokou školu báňskou v Ostravě, obor nauka a tváření kovů. Ve společnosti Vítkovice začal pracovat v roce 1982, kdy nastoupil na pozici kovář - lisař. V roce 1994 se stal ředitelem jednotky Lahvárna, kterou v roce 1999 při privatizaci koupil od mateřského holdingu Vítkovice. Holding Vítkovice, mateřskou společnost Vítkovice, a. s., získala jeho Lahvárna (dnes Vítkovice Cylindres) v září 2003.
EURO: V nedávné době jste prohlásil, že až seskupení firem kolem Vítkovic dosáhne tržeb miliardy eur, půjdete do důchodu… SVĚTLÍK: To byl spíš žert. Obratu miliardy eur dosáhneme přibližně do pěti let.
EURO: Vítkovice jste s partnery získal v září roku 2003, jak se firma změnila pod vaším vedením? SVĚTLÍK: Podstatně, společnost tehdy generovala obrovskou ztrátu, prodělávala zhruba sto milionů korun měsíčně. Udělali jsme několik zásadních opatření, vypracovali rychlý restrukturalizační projekt a definovali osm oborů, ve kterých budou Vítkovice podnikat. Dnes všechny tyto firemní pilíře produkují zisk, zvlášť některé z nich jsou velmi úspěšné.
EURO: Můžete být konkrétnější? SVĚTLÍK: Ve výrobě klasických bezešvých ocelových lahví jsme lídry na evropském a světovém trhu. Dalším úspěšným segmentem je produkce zalomených hřídelí pro lodní motory. Dynamika oboru je obrovská. V roce 2003, když jsme přišli do Vítkovic, dceřiná společnost koncernu Vítkovice Strojírenství vyrobila čtyřicet hřídelí.V roce 2005 to již bylo 160, což je historický rekord Vítkovic, které zalomené hřídele vyrábějí od roku 1898. V letošním roce počítáme s produkcí někde mezi 170 až 180 zalomenými hřídelemi, v průběhu dvou let chceme přesáhnout 200 kusů. Patříme mezi dvě největší subdodavatelské firmy z oboru na světě. Za dva roky se nám podařilo zečtyřnásobit výrobu pro lodní průmysl, což je extrém, protože patnáct až dvacet let se do těchto technologií ve Vítkovicích takřka neinvestovalo. Pokud chceme, aby výroba hřídelí přesáhla 200 kusů, budeme muset utratit za zcela nové technologie stovky milionů korun.
EURO: Vydrží boom v loďařství ještě nějakou chvíli? SVĚTLÍK: Myslím si, že obrovský rozmach loďařiny bude brzy za námi. Trh se nicméně orientuje na zcela jinou úroveň a očekáváme, že z ní budeme profitovat i v dalších letech. V zásadě ohrožující jsou pro nás investice, proto se chceme bavit o další strategii a momentálně vyjednáváme v Číně o společném podniku na výrobu zalomených hřídelí.
EURO: Kvůli menším výrobním nákladům? SVĚTLÍK: Vítkovice jsou uprostřed střední Evropy, což firmu diskvalifikuje, zdejší infrastruktura nepřeje společnosti našeho významu. Kapacita silniční, vodní a železniční dopravy je limitovaná, díly nad 200 tun, respektive do 360 tun, které umíme bez problémů vyrobit, jsou v těchto standardních postupech nepřepravitelné. Tak velké věci můžeme transportovat maximálně vzducholoděmi nebo letadlem, což zákazník již třeba nechce platit a raději si takovou součástku vyrobí někde doma.
EURO: Budete v Číně stavět továrnu sami, nebo s partnerem? SVĚTLÍK: Podepsali jsme dokument s čínskou firmou Shanghai Electric. Momentálně zvažujeme, jaké jsou naše investiční přednosti, kdo bude mít v novém podniku menšinový a kdo většinový podíl. Investice do nového závodu by měla dosáhnout úrovně zhruba dvou miliard korun.
EURO: Přesunete výrobu zalomených hřídelí z Vítkovic do Asie? SVĚTLÍK: Ne, chceme si nechat ve Vítkovicích výrobu menších hřídelí, které se vejdou do kontejneru a jejichž přeprava je poměrně jednoduchá a levná. Střední velikosti by se měly dělat jak ve Vítkovicích, tak i v Číně, a v Asii pak samozřejmě i ty největší hřídele. Musíme si prostě kvůli logistice někde na břehu moře postavit nový závod. Pokud chceme být světovým hráčem na trhu v tak úzkém segmentu, musíme vyrábět i velké díly.
EURO: Proč, to je po lodních součástkách tak velká poptávka?
SVĚTLÍK: V současné době je lodní průmysl na vzestupu, především kvůli Číně. Tamní velký trh potřebuje i velké objemy přeprav, proto je boom především ve výrobě velkých nákladních lodí. Dnes máme spousty kontraktů, ale požadavků je daleko více, než stačíme uspokojit. Když jsme přišli v roce 2003 do Vítkovic, nechtěli jsme udělat z výroby hřídelí momentální krátkodobou podnikatelskou záležitost. Naordinovali jsme si jasný cíl: uzavřít s odběrateli dlouhodobé smlouvy.
Všichni dnes odhadneme vývoj v oboru do roku 2008, ale nikdo netuší, co se stane po roce 2010. Momentálně se nám s korejskou společností STX podařilo uzavřít kontrakt do roku 2012, který samozřejmě lze nějakými opcemi dále prodlužovat. Obdobné smlouvy chceme uzavírat i s dalšími odběrateli. Hlavním smyslem takových obchodních dohod je zajistit i po dobu, kdy lodní průmysl postihne recese, odběr určitého množství produkce. Musíme teď masivně investovat a tyhle peníze chceme nějakým způsobem využít i v následujícím období, kdy naše konkurenční výhoda pomine. Uzavíráme dlouhodobé smlouvy, protože investice nejsou na to, aby se linka za tři roky vyhodila. Takovéhle stroje lze používat několik desítek let.
EURO: Jaká je hodnota kontraktu s Korejci? SVĚTLÍK: Lze předpokládat, že minimální odběry zboží za sedm let přesáhnou sto milionů dolarů. Chceme uzavřít i další dohody, čekáme, jak dopadnou jednání s polskou firmou, něco malého jsme podepsali i s další korejskou společností Hyundai Heavy.
EURO: Vítkovice investují jen do těžkého strojírenství nebo i v jiných oborech? SVĚTLÍK: Samozřejmě i jinde. Loni jsme mimo jiné rozhodli o obrovské investici do výroby lahví pro CNG (zkapalněný zemní plyn - pozn. redakce). V lahvárně by do dvou let měla být postavena nová hypermoderní linka na lahve velkých průměrů. Světový unikát, kdy se zpětným protlačováním budou vyrábět lahve o průměru přes 400 milimetrů, což nás posune do zcela jiné konkurenční pozice. Je to naše know-how, náš vývoj. Všechno si umíme vyrobit doma. Po akvizici Vítkovic můžeme udělat i velké věci, třeba lis. Máme představu, že si postavíme referenční linku, ze které budeme obstarávat evropský trh. Nechceme zboží vyvážet do celého světa, tam naopak chceme exportovat technologie, pokud to samozřejmě bude zajímavý trh.
EURO: Takže začnete stavět nové továrny na ocelové lahve? SVĚTLÍK: Lahve můžeme dodávat do určité vzdálenosti. Vezmete-li si třeba Brazílii nebo Argentinu, v obou zemích je asi šest výrobců lahví, dodávat tam zboží a standardně při tom konkurovat je pro nás obtížné. Dnes se nám to poměrně daří. Argentina je největší světový hráč v implementaci CNG do osobní a nákladní dopravy. Dostat se tam je pro nás poměrně složité, protože musíte klientovi uhradit dovozní přirážku, přepravu, speciální clo a v některých případech i daň z přidané hodnoty. Obrovsky složitý daňový problém. Nicméně jsme tam v prodeji lahví úspěšní. Když ale vnímáme, že ochrana trhu je v Argentině úžasná, a domnívám se, že ještě dlouho zůstane, máme jedinou šanci. Postavit v Argentině novou továrnu, získat investiční pobídky a lahve vyrábět dle naší technologie v místě. Samozřejmě, nejprve si chceme místní trh trošku otestovat, koupit nějakou menší firmu, která vyrábí lahve a následně ve druhém, třetím roce po akvizici postavit novou fabriku. V první fázi se bavíme o investici zhruba za milion dolarů, ve druhé pak kolem miliardy korun. Samozřejmě nás zajímá i rychle rostoucí čínský trh, zvažujeme investice jak na Ukrajině, tak i v Rusku, ale třeba i v Německu.
EURO: Existují ale i obory, kde Vítkovice příliš nových zakázek v poslední době nezískaly, třeba jaderná energetika. SVĚTLÍK: V jaderné energetice byly v tehdejším Československu v zásadě rozděleny výrobní kapacity tak, že Škodovka dělala mimo jiné reaktory, my třeba parogenerátory a skořepinu reaktoru. Momentálně nemůžeme říci, že jsou české firmy schopny kompletně dodat blok jaderné elektrárny. Nicméně jako jediná společnost z východního bloku si Vítkovice zachovaly všechny potřebné certifikace a schopnost vyrobit parogenerátory. Nyní vyjednáváme o výrobě a dodávkách parogenerátorů pro ruské partnery.
EURO: Se kterým ruským partnerem jednáte? SVĚTLÍK: Očekáváme poměrně úzkou spolupráci se společností ZIO Podolsk. V Rusku počítají s tím, že zde do roku 2030 postaví, případně obnoví zhruba 30 bloků. To znamená třicet reaktorů a 120 parogenerátorů, což je obrovské množství zakázek. Navíc si myslím, že se musí nějakým způsobem dostavět Temelín, krom toho se bude něco dělat do Číny, do Indie, na Střední východ. Je tu potenciál přibližně do roku 2030 řádově vyrobit 200 parogenerátorů. Opravdu zajímavá záležitost. Navíc, Podolsk dělá vnitřní vestavby, my skořepiny reaktoru. Jedna skořepina stojí zhruba čtvrt miliardy korun, další tři čtvrtě miliardy parogenerátor, k tomu je ještě zapotřebí potrubí a spousta dalších technologií. Tedy možné kontrakty za 200 miliard korun. Pokud získáme v Rusku nějaké zakázky, předpokládáme, že skořepiny nebo část skořepin bychom dodávali my do Podolsku a Podolsk by dělal zbytek. De facto ve světě jsou jen dvě společnosti, které takové zařízení umí vyrobit. Rusové a my.
EURO: Nejste příliš velkým optimistou? Proč by měli Rusové podnikat s českou firmou, když mohou uzavřít kontrakt s domácím podnikem? SVĚTLÍK: Je to úzký segment podnikání a Rusové by si museli postavit novou fabriku. Navíc, když máme poměrně vzácnou příležitost přivítat v Česku prezidenta Putina, měla by se projednat otázka, jaká bude další strategie v jaderné energetice. Rusové si zachovali vývoj jaderné energetiky. Vedle továrny je státní výzkumný ústav, kde pracují tři tisíce lidí. Rusové jsou na tom v jaderné energetice opravdu velmi dobře.
EURO: V jakém časovém horizontu jste schopni plnit případné kontrakty? SVĚTLÍK: Situace bude obdobná jako při výrobě pro lodní průmysl. Samozřejmě je možné do čtyř parogenerátorů vyrábět kontinuálně. Uzavření kontraktu půjde pomaleji než naše příprava. Kdyby se ale mělo jednat o významnější zakázky, musíme počítat s dalšími investicemi, ani ne tak do zařízení, jako spíše do lidského potenciálu.
EURO: Neměl jste i štěstí, když jste koupil Vítkovice těsně před tím, než začal celosvětový boom v těžkém strojírenství? SVĚTLÍK: Na takové otázky odpovídám slovy: „Naše marketingová analýza byla kvalitní a věděli jsme, že obor půjde dopředu.“ Pravda je možná trochu jiná. Západ i východ investovaly velké prostředky do obrovských kapacit těžkého průmyslu. V roce 1990 se myslelo, že kapacit je opravdu přemíra a spousta jich je zbytečných. Začaly se zavírat fabriky ve východní i západní Evropě. Mnoho zemí se zbavilo základního průmyslu, do kterého musíme vždycky počítat hutě a těžké strojírenství. Dnes je zřejmé, že se kapacity zavíraly unáhleně, proto máme tak excelentní pozici. Konkurence zkrachovala. Bylo jasné, že tahle doba přijde. Osobně jsem však očekával, že oživení bude pomalejší, nyní musíme razantně investovat v řádech miliard korun ročně. Jde to rychle. Investice jsou dlouhodobé, modernizace ocelárny, případně metalurgie, kovárny, slévárny a obráběcích center nejsou otázkou měsíců. Dodací lhůty některých zařízení jsou i dva roky. Nikdo je nemá na skladě, jsou to speciální věci. Naštěstí jsme v roce 2003 moudře rozhodli, a uskutečnili část investic. Pokud bychom to neudělali, dnes bychom nezaznamenali žádný růst. Je jasné, že nám za takové situace i dramaticky rostou hospodářské výsledky. V roce 2003 skupina firem kolem Vítkovic vykázala téměř miliardu korun ztráty, loni již kolem miliardy zisku. Je to zásadní protočení hospodaření za dva roky.
EURO: A vaše další plány s firmou? SVĚTLÍK: Rozdělili jsme firmy v rámci Vítkovic. Do společnosti VTK Cylindres jsme vložili všechny akcie firmy, která se zabývala výrobou lahví a hasicí techniky, což je jiný segment podnikání než u zbytku společnosti. Akcie Vítkovic jsou dnes ve společnosti VTK Securities a z této struktury ještě budeme vyčleňovat společnost, která se zabývá výrobou ocelových konstrukcí, a pak i firmu na developerské projekty. Vítkovice totiž disponují poměrně velkými pozemky poblíž centra města, s nimiž chceme pracovat trochu jinak.
EURO: Jak? SVĚTLÍK: V dolní oblasti Vítkovic, asi kilometr od centra, je zhruba 170 hektarů volných ploch. Pozemek rozdělíme na dvě části, první bude patřit k centru, ze druhé části by měla být průmyslová zóna. Již dnes vnímáme dolní oblast Vítkovic jako významnou průmyslovou zónu, kde zaměstnáváme zhruba tisíc lidí. Firmy, které si zde pronajaly naše haly, další tři tisíce. Generuje se tu obrat za téměř deset miliard korun a přesto dnes areál vypadá opuštěně. Počítáme s tím, že až se vyřeší problém v podobě ekologických zátěží, vznikne zde největší strojírenská zóna v České republice.
EURO: Co bude s pozemky, které jsou blíž k centru? SVĚTLÍK: Stojí na nich národní kulturní památka. Nejdříve musí být zcela jasně definováno jakým způsobem s ní naložit. My jsme dali po našem soudu rozumný návrh a teď závisí na kraji, městu a ministerstvu kultury, jak ji využijí. Ostrava je průmyslové město a neměla by se za to stydět. Bydlím tu, a jsem hrdý na to, že jsme strojaři a že zde vyrábíme. Pro Ostravu by mělo být spíše výhodou, že je centrem strojírenské výroby.
