Uzavření kapitoly hospodářská soutěž stále provázely problémy České republice se podařilo po několikaletém úsilí a mnoha bezúspěšných jednáních konečně podepsat vstupní kapitolu hospodářská soutěž. Kamenem úrazu se stal pokaždé plán restrukturalizace českého hutnictví.
Uzavření kapitoly hospodářská soutěž stále provázely problémy
České republice se podařilo po několikaletém úsilí a mnoha bezúspěšných jednáních konečně podepsat vstupní kapitolu hospodářská soutěž. Kamenem úrazu se stal pokaždé plán restrukturalizace českého hutnictví.
Problémy s restrukturalizačním plánem hutnictví a jeho odsouhlasením Evropskou unií má Česká republika po celou dobu jednání o vstupu. Mohlo za to především megalomanské a zároveň nekoncepční pojetí restrukturalizačních plánů ministerstva průmyslu a obchodu pod vedením Miroslava Grégra. Tyto plány, které se navíc neustále měnily v návaznosti na představy dalších hráčů, především odborů, ale i zahraničních věřitelů českých hutních podniků, komise pro hospodářskou soutěž v Bruselu pod vedením komisaře Maria Montiho stále vracela k přepracování. Filozofie komise vycházela z názoru, že mají-li se veřejné prostředky do hutnictví nalít, je nutné zajistit efektivitu vynaložených nákladů. Podobná analýza však v materiálech MPO doposud absentovala.
Problémy má celá Evropa
Negativní vliv při schvalování plánu restrukturalizace sehrávali i nejrůznější lobbisté, kteří v Bruselu sledují pozorně jakoukoli státní pomoc tomuto sektoru. Ve světě je totiž zhruba třetina přebytečných ocelářských kapacit, a tak zde probíhá těžký konkurenční boj. Evropské státy v minulosti vynaložily nemalé prostředky na restrukturalizační a sociální programy k zajištění alespoň současného stavu, a tak není divu, že nyní bedlivě sledují všechny zásahy přidružených členů do křehkého trhu. Nechtějí, aby realizací nedovolené veřejné podpory snaha o stabilitu domácího odvětví přišla nazmar. Přitom ČR není nejbolavějším místem hutnictví kandidátských zemí, v daleko horší pozici jsou Poláci. Vedle výroby letadel, osobních automobilů a bankovnictví dnes patří v Evropské komisi hutnictví k odvětvím, ve kterých je státní pomoc zakázána. Může se realizovat pouze za předpokladu výjimky z příslušné směrnice. Tato pětiletá výjimka, kterou získala ČR v době podepsání přístupového protokolu, však vypršela v roce 1996. Protože si ČR ani nezažádala o další, veškerá státní pomoc od té doby byla vlastně z hlediska evropské legislativy nepovolená. Stát se svou pomocí hutím potýká s problémy i s naším Úřadem pro hospodářskou soutěž. Například Nová Huť musí podle jeho rozhodnutí vrátit třičtvrtěmiliardový úvěr získaný se státní garancí. Stejně tak před nedávnem prodala za zlomek výše dluhu Česká konsolidační agentura podnik Hutní montáže Ostrava předem vybranému zájemci, aniž by k tomu měla zákonem požadovaný souhlas antimonopolního úřadu.
Grégrova marná snaha
Hlavní problém českého hutnictví na severní Moravě, restrukturalizace a následná privatizace Nové Huti, se nakonec vyřešil prakticky sám od sebe, když konsorcium věřitelských bank IFC, mající podporu v centrále bruselské komise, donutilo českou vládu uzavřít privatizační dohodu s britsko-indickou firmou Ispat, jejíhož majitele Mittala přivedl do vlády dnešní ministr průmyslu a obchodu Jiří Rusnok. Úspěšná privatizace, stejně tak jako zaměření státní pomoci pouze na útlumové, ekologické a sociální programy, to jsou podmínky, za nichž byla Evropská komise ochotna nakonec výjimku z veřejné podpory udělit. Dodatkový protokol nejenže zpětně legalizoval již učiněnou veřejnou podporu, ale má platit až do jara roku 2004. Do této doby by měla ČR učinit všechny potřebné kroky, aby byla schopna se v okamžiku vstupu zcela vyrovnat s evropskou konkurencí. Dlouholeté schvalovací martyrium lze hodnotit i jako osobní prohru Miroslava Grégra a jeho pojetí aktivní průmyslové politiky. Přestože Grégr avizoval souhlas Evropské komise při každé cestě zástupců rezortu do Bruselu, neuspěl ani s opakovanými reparáty. Úspěch nakonec paradoxně sklidil až jeho nástupce, který se před koncem „vlády sebevrahů“ stal jeho nejaktivnějším oponentem.
Bič na Prahu
Přestože komise EU zpětně posvětila uskutečněné státní kroky v ocelářství, proti se postavilo při schvalování jejích závěrů Nizozemsko. Navíc se nevylučovala negativní stanoviska ani dalších států, které mají problémy s odbytem svých hutních přebytků. Podle českého vyjednavače u Evropské komise Pavla Teličky se v nizozemském postoji jednalo o politické rozhodnutí souvisejícím s probíhající demisí vlády. Ostatně pozdější souhlas s výsledkem jednání věcnost nizozemských výhrad skutečně zpochybnil. Nakonec nedošlo ani k vyřizování si některých starých dluhů, například s Rakouskem, jak T elička předpokládal. Uzavření kapitoly hospodářská soutěž nestačily ovlivnit ani privátní T řinecké železárny, které se na státu domáhají z důvodu rovných podmínek stejné finanční injekce, kterou poskytl Nové Huti.
Po hutích banky?
Hutnictví není jediným oborem, se kterým byla Česká republika z hlediska poskytování veřejné podpory na štíru. Dalším příkladem je bankovnictví, které vláda Miloše Zemana masivně předprivatizačně očistila od špatných úvěrů. I na to se dívají některé členské státy s nedůvěrou. Možné problémy naznačil při své nedávné návštěvě Prahy i komisař Monti. Vláda proto musí do prosince komisi předložit úplný seznam veškeré veřejné podpory bankám za uplynulé období. Pokud by na něco zapomněla, bylo by to považováno za novou pomoc, a s jejím schválením by zřejmě neuspěla. Některé aspekty očisty českých bank se ale nelíbí ani našemu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. To se týká především bianko státních garancí na všechny problémové úvěry IPB poskytnuté vládou při převzetí této banky Československé obchodní bance.
Hutníci se konečně mohou radovat. Budou další státní peníze.
FOTO: ČTK
