Zastavárny ve Velké Británii, Německu i USA dosahují rekordních obratů
V londýnské City – centru finanční metropole nad Temží – se objevila po sto letech první zastavárna. Podnik, který otevřeli na ulici Bishopsgate v březnu dva mladí Britové nedaleko centrál finančních gigantů jako Royal Bank of Scotland nebo UBS, přitom nedostatkem klientů rozhodně netrpí. Od okamžiku, kdy velké banky začaly s propouštěním tisíců zaměstnanců a snižováním odměn, si řada lidí našla cestu právě sem. „Nejčastěji se zastavují drahé hodinky nebo diamantové šperky. Při hledání vhodné lokality jsme prošli několik dalších míst v Londýně, ale v City byl zřejmý největší potenciál,“ potvrdil internetovému deníku thelondonpaper.com jeden z vlastníků zastavárny Michael Julian. Ten se svým partnerem Nikolasem Robinsonem otevřel obchod s názvem Nikolas Michael ironií osudu v budově, kde donedávna sídlila agentura na vyhledávání bankovních úředníků.
Desetinásobek průměru V odhadu potenciálu se Julian rozhodně nespletl. Zatímco v běžných britských zastavárnách průměrná půjčka nepřekračuje sto liber, tak na Bishopsgate to je celá tisícovka. Typickým zákazníkem je zde dobře oblečený muž nebo žena, kteří do zastavárny umístěné v prvním patře nad jídelnou přinášejí své šperky, například značek Bulgari, a hodinky Rolex či Jaeger. Ty zde většinou vydrží jen do další výplaty a pak si je jejich majitelé zase vyzvednou. První zprávy o zastavárně přinesl počátkem dubna britský list The Guardian a od toho okamžiku je obchod obležen novináři. Přesto se oba mladí podnikatelé svým zákazníkům snaží zajistit soukromí. Klienti se totiž rádi vyhnou setkání s bývalými či současnými kolegy. Do Bishopsgate nemíří jen propuštění bankéři, ale i ti, kteří si svá místa dosud udrželi, ale nedostali očekávaný bonus nebo jim banka odmítla dát úvěr. Proto si majitelé zastavárny zřídili v druhém patře budovy speciální místnost se zadním vchodem, aby by měla dostatečné soukromí. Zatím rekordním úlovkem zastavárníků ze City se staly dvoje hodinky značky Cartier v hodnotě 45 tisíc liber, za něž dostal jejich majitel úvěr dva tisíce liber. Na vrácení této částky včetně měsíčního úroku šest procent má půl roku. Pokud se mu to nepodaří, dojde ke dražbě.
Rekordní obchody Obchod na Bishopsgate rozhodně není jediným prosperujícím podnikem svého druhu v Británii. Celá branže zastaváren prožívá konjunkturu: již loni zaznamenala britská národní asociace zastavárníků rekordní obrat. Například u jedničky trhu v této oblasti – společnosti Harvey & Thompson – se v roce 2008 hodnota zastavených předmětů zvýšila o 52 procent a firma vyplatí o 30 procent vyšší dividendy. Počet zastaváren Harvey & Thompson se navíc v uplynulých čtyřech letech zdvojnásobil na současných více než 100 poboček. Přitom v sedmdesátých letech z Velké Británie zastavárny téměř zmizely. Dle deníku The Daily Telegraph jich tehdy v zemi zbylo sotva 50. V současnosti se jejich počet odhaduje na 950 a roční obrat tohoto odvětví na přinejmenším sto milionů liber. Mezi zastavovanými předměty se kromě tradičních cenností občas objeví i zajímavé úlovky. Deník The Daily Express například informoval o zastavárnách, jež poskytly úvěry i na luxusní vozy značek Ferarri a Rolls-Royce. V Británii se objevila i první internetová zastavárna Borro.com, která nabízí úvěry jak fyzickým osobám, tak podnikatelům. Borro.com přitom roste výrazně rychleji než jeho kamenní konkurenti. Společnosti se v období od spuštění podnikání loni v červenci do letošního února podařilo každé čtyři až šest týdnů zdvojnásobit objem poskytnutých úvěrů. Rychlý růst dosahuje i díky tomu, že firma přitáhla úplně nový druh klientů – tři čtvrtiny jejích zákazníků nemají žádné zkušenosti se zastavárnami. Renesance zastaváren však rozhodně není jen britskou záležitostí, rekordní tržby hlásí i jejich němečtí kolegové. Ti za loňský rok uzavřeli přibližně dva miliony úvěrových smluv a poskytli půjčky přes půl miliardy eur. To znamená meziroční přírůstek o deset procent a historicky nejvyšší sumu poskytnutých úvěrů německými zastavárnami. Průměrný úvěr přitom dosáhl 250 eur a do zástavy nejčastěji putovalo zlato, šperky a hodinky. Naopak cenné papíry či koberce a kožichy němečtí zastavárníci nejčastěji odmítali.
Oscaři na prodej K boomu zastaváren dochází i za oceánem a klienty rozhodně nejsou jen příslušníci místních chudých vrstev. Největšího rozmachu se naopak tato forma půjčování peněz, jejíž původ sahá až do Itálie 15. století, trochu nečekaně dočkala ve velkých městech a v Beverly Hills. „Za posledních osm měsíců jdou obchody jako nikdy předtím,“ řekl v půlce března agentuře AFP Yossi Dina, který místním hvězdám půjčuje obnosy ve stovkách tisíc dolarů. Takovým částkám odpovídají i zastavené předměty. Dina má ve svém trezoru kromě patnácti hodinek značky Rolex i jeden exkluzivní kousek Patek Philippe za přibližně 160 tisíc dolarů a také originály od Vasilije Kandinského a Andyho Warhola. Podobně cenné kousky hlásí i další místní zastavárny – koncertní piano za 400 tisíc dolarů nebo dva motocykly Harley Davidson. Přitom Dinovi prý už jedna z místních celebrit dokonce nabídla do zástavy i známou sošku Oscara. Tu Dina kvůli obavám z konfliktu s Americkou filmovou akademií, která ocenění uděluje, odmítl, nicméně se nerozpakoval přijmout jinou cennou trofej – Zlatý glóbus. Přestože tento původní profesí izraelský profesionální voják chrání totožnost svých klientů, tak se americkému týdeníku People podařilo zjistit, že v březnu si u něj ze zástavy vyzvedla několik šperků včetně indického náramku z osmnáctikarátového zlata se smaragdy a náhrdelník s rubíny známá herečka Winona Ryderová.
Rubens v zastavárně Na bohaté lidi ekonomická krize dopadá stále silněji. Například známá fotografka Annie Leibovitzová musela kvůli obtížím se splácením hypoték zastavit za patnáct milionů dolarů autorská práva na všechny své fotografie u společnosti Art Capital Group (ACG), jak koncem února zjistil deník The New York Times. Kanceláře ACG, mimochodem umístěné v někdejší budově Sotheby’s na Madison Avenue, na první pohled silně připomínají galerii: na stěnách zde visí několik Warholů, Rubensů a také obrazy současných malířů. Nicméně jde o zastavárnu. Tato společnost se podobně jako Yossi Dina specializuje na úvěrování movitých klientů a půjčuje od půl milionu dolarů nahoru. Úvěry zpravidla dosahují nanejvýš 40 procent odhadované ceny díla. Loni tak ACG zajistila svým klientům půjčky za 80 milionů dolarů a letos počítá s nárůstem na 120 milionů. Podobné zkušenosti mají i další firmy specializované na zástavy uměleckých předmětů. Například další newyorská společnost Art Finance Partners zaznamenala za posledních šest měsíců zvýšení poskytovaných úvěrů o 40 procent a kalifornský ArtLoan zase mluví o exponenciálním nárůstu poptávky.
