Ať vezmete cokoli, co patří ke kvalitnímu vínu, vždy zjistíte, že ušlechtilé, přírodní materiály jenom umocní jeho krásu. Kamenné sklepy, dubové sudy, voskové svíce křišťálové poháry. A právě kvalita sklenice hraje při přijímání vína roli mimořádně důležitou.
Ať vezmete cokoli, co patří ke kvalitnímu vínu, vždy zjistíte, že ušlechtilé, přírodní materiály jenom umocní jeho krásu. Kamenné sklepy, dubové sudy, voskové svíce křišťálové poháry.
A právě kvalita sklenice hraje při přijímání vína roli mimořádně důležitou. Bohatou sklářskou tradici můžeme navíc započítat ke zvýšení naší vinařské prestiže, ačkoli naše sklářská současnost je trochu neveselá. Domácí produkce se utápí v turisticky orientovaném broušeném a zdobeném sortimentu. Potřebné jednoduché a elegantní číše na víno spíše najdete v nabídce skláren slovenských. Nemluvě o tom, že ve světě má největší zvuk nápojové sklo z Rakouska, zatímco na opačném pólu levného strojově vyráběného skla dominují dnes už i našemu trhu Francouzi.
Od „lesního skla“ k tenké eleganci
Historickým předchůdcem dnešního skla bylo tzv. „lesní“ sklo se zelenavým nádechem. Dnes se lze setkat s jeho zajímavými replikami. Ještě dříve se víno pilo z kameninových a jiných pohárů, které samozřejmě neumožňovaly potěšit se pohledem na jeho jiskrnou barvu. V té době to ovšem nikterak nevadilo, protože vína bývala zpravidla kalná. Dnes by ale víno mělo nabídnout příjemný požitek již při prvním zrakovém kontaktu. Proto musí sklenice splňovat několik základních atributů. Jestliže jste si tedy při četbě článku právě otevřeli láhev Chateau Margaux 1982 za 45 tisíc korun a už už se chystáte sáhnout do sekretáře pro nostalgicky opatrovanou hořčičnou sklenku, ještě zadržte. Sklenice by především měla být z čirého skla, pokud možno bez jakýchkoli ozdob. Ušlechtilejší číše jsou tenkostěnné a případné „nedostatky“ svědčící o ruční výrobě jim jenom svědčí. Na tvaru je nejpodstatnější, že sklenice musí mít vždy nožku, za niž ji budete držet. Důvod je nejen estetický, ale souvisí především s teplotou vína - je-li podáváno při správné teplotě, není žádný důvod jej rukou zahřívat. Jedině v případě vína podchlazeného je na místě jej zahřát v dlaních, což se naopak činí okatě a s opovržlivým pohledem na sommeliéra. Jinak si pamatujte, že maximální společensky únosná kvalita nápoje pro sklenici bez nožky je burčák. U něj je vyšší - ovšem přírodní - teplota dokonce žádoucí. Navíc okolnosti konzumace burčáku obvykle diktují nutnost rázného uchopení sklenice. Speciální tvar má sklenice na mladá červená vína, jiná na starší červená a jiná na hodně vyzrálá červená vína. Odlišné tvary pochopitelně mají sklenice na vína bílá. Aby toho nebylo málo, tak existují speciální tvary sklenic na vína z jednotlivých regionů. Jiná je sklenice na beaujolais, jiná na burgundské, nemluvě o portském nebo sherry. Ale nezoufejte. Vždy si pomůžete univerzálním tvarem, který má různé varianty. Podstatné však je, aby se dole dostatečně oblá sklenice nahoře mírně zužovala. Šíře poháru musí umožňovat vínem zakroužit, aby mohlo dojít k uvolnění aromatických látek. Při některých degustacích používaná tradiční „koštovka“, tedy malá, úzká sklenička bez nožky, je z tohoto pohledu nástrojem mimořádně nevhodným a lze ji doporučit jedině na slivovici. V tom případě ale bez kroužení a bez váhání. Samostatnou kapitolu představují číše na sekty. Dříve bývala všeobecně rozšířená sklenice ve tvaru misky na nožce. Umožňovala postavit ze sklenic pyramidu, do níž se velmi efektně stupňovitě rozlévalo šampaňské. Alespoň ve filmu. Jakkoli estetické a na pití příjemné, nacházejí dnes tyto sklenice použití pouze na zmrzlinové poháry a sorbety, ne však na rozlévání sektů. Jejich plochý tvar totiž vede k rychlému vyprchání oxidu uhličitého. Jediným současným uznávaným tvarem je tzv. flétna, neboli úzká vysoká sklenice. Zajímavou skutečností je, že bublinky se ve víně uvolňují právě v místech, kde je (byť zcela nepatrná) nerovnost, např. u dna sklenice. Pokud bychom měli skutečně dokonale hladkou a oblou plochu, nedojde k úniku bublin vůbec.
Dolévat i červené?
Láhev máme otevřenu, sklenice připraveny, můžeme nalévat. Významné pravidlo říká, že do sklenice naléváme asi jednu třetinu jejího objemu, u velkých číší ještě méně. Nikdy však neplníme sklenice více jak z poloviny a už v žádném případě ne po okraj! Nabízíte-li totiž plnou sklenici, dáváte najevo, že dotyčného (dotyčnou) považujete za opilce, který vypije takový objem vína dříve, než mu víno ve sklenici zteplá. Dolévat se dnes smí jak červené, tak bílé víno. Smysl je jednoduchý, vždy by se tím mělo ve sklenici osvěžit a získat správnou teplotu. A když už jsme takto zabrousili do pravidel společenského chování při nalévání, řekněme si ještě, že hosté mohou dát najevo, že nechtějí víno dolít. Stačí k tomu nenápadné přiložení prstu na okraj sklenice. Dámy tak nemusí ani zápasit o sklenku s hostitelem, ani se zoufale snažit hermeticky zacpávat otvor sklenice dlaní. Vystačí s nenápadným a ladným gestem, které každý z přítomných gentlemanů jistě pochopí.
