Sektor družstevních záložen vykazuje zvýšená rizika, tvrdí ČNB. Zdaleka ne všechny kampeličky se ale chovají rizikově
Česká národní banka (ČNB) se pustila do ostřejší kritiky družstevních záložen. Tvrdí, že tento sektor vykazuje zvýšená rizika. Kampeličky se prý již delší dobu soustředí spíše na rizikovější klienty, podíl úvěrů v selhání činí téměř dvojnásobek než u bank a krytí špatných úvěrů vychází na méně než deset procent, zatímco u bank na necelých padesát procent. Takto shrnuli své zásadní námitky Jan Frait a Adam Geršl z odboru finanční stability ČNB ve své prezentaci z poloviny června. Konkrétnější autoři materiálu být nechtěli, neboť centrální banka se ke kondici jednotlivých subjektů finančního trhu nevyjadřuje.
Rizikový byznys
Zatímco podíl nesplácených úvěrů činí v případě bank 6,4 procenta, u záložen je to více než deset procent, píše Česká národní banka. Jde o úvěry, které jsou po splatnosti déle než devadesát dní. V případě úvěrů, jejichž splatnost vypršela před třiceti až devadesáti dny, je přitom situace ještě mnohem dramatičtější. Velmi špatně jsou na tom kampeličky i z hlediska rezerv na ztrátové úvěry (viz (Ne)bezpečné kampeličky?). Vyšší riziko sektoru kampeliček pramení především z principu, na kterém záložny fungují. Nabízejí vyšší úroky na vklady, takže pak někde potřebují tyto peníze umístit za vyšší úrok. Tím si vytvářejí motivaci poskytovat i rizikovější úvěry, které banky nechtějí. Zatímco průměrný úrok na klientských vkladech v bankách je 1,1 procenta, u kampeliček je to 3,3 procenta. A zatímco banky poskytují klientské úvěry v průměru za 5,2 procenta, kapeličky za 7,2 procenta, uvádí ČNB. Neházejte nás do jednoho pytle, namítají v reakci na zprávu ČNB některé kampeličky. Oficiálně se ale záložny vyjadřují velmi opatrně, přiznávají, že ve srovnání s bankami opravdu dělají rizikovější byznys. I ten lze ovšem dělat bezpečně. Kondici a způsob hospodaření jednotlivých záložen lze vyčíst z povinně zveřejňovaných informací, které vyžaduje ze zákona ČNB, a kde je možné největší hříšníky vysledovat.
My ne, to oni
„Obecně lze konstatovat, že vyšší labilita sektoru družstevních záložen je dána slabší kapitálovou silou. O to více musí být záložny obezřetné při poskytování úvěrů a při dalších operacích,“ domnívá se Andrea Riedlová, ředitelka Peněžního domu, spořitelního družstva, jehož podíl úvěrů v selhání se pohybuje v rozmezí 1,4 až 1,7 procenta a krytí úvěrů v selhání opravnými položkami drží záložna na osmdesáti procentech, jak vyplývá z výsledků hospodaření. „Všechny naše vykázané údaje vysoce překračují licencí požadované limity. Vyjádření centrální banky se proto nemohlo týkat záložny Creditas, která na trhu působí po celých 16 let své existence s kladným hospodářským výsledkem,“ přidává se Martin Doležal z oddělení PR družstevní záložny Creditas. Dle aktuálních povinně zveřejňovaných informací, které posílá do ČNB, podíl úvěrů v selhání v záložně lehce přesahuje jedno procento. „V posledních třech letech jsme zaznamenali posun k méně rizikové klientele, což se odrazilo i na poklesu úrokových sazeb pod devítiprocentní hranici. Dlouhodobě je dobrá i platební morálka klientů,“ tvrdí Karel Pluhař, PR manažer WPB Capital, spořitelního družstva, jehož podíl úvěrů v selhání činí 3,71 procenta.
Image zkrachovalců
Odkazy na již zmiňované povinně zveřejňované informace uvádí centrální banka na svém webu. Zatímco u některých kampeliček lze najít podrobná, propracovaná a velmi přehledná data, minimálně u dvou je úroveň těchto informací otřesná a podíl špatných úvěrů na celkových pohledávkách z finančních činnosti či výši rezerv lze těžko rozšifrovat. Týdeníku Euro se dotyčné finanční domy nepodařilo kontaktovat a ani centrální banka se nechtěla k informacím podávaným konkrétními subjekty finančního trhu vyjadřovat. Tvrdí, že sleduje pouze způsob a obsah povinných dat, nikoli grafickou podobu. Zda v současné době řeší neúplné zákonem vyžadované informace u některé z kampeliček, ČNB neuvedla. „V případě, že jsou v rámci výkonu dohledu zjištěny nějaké nedostatky, jsou řešeny přímo s jednotlivými subjekty,“ sdělil bez dalších podrobností Tomáš Zimmermann z oddělení komunikace centrální banky.
Kampeličky přitom stále musí bojovat s pošramocenou pověstí, kdy vlna krachů několika ústavů z období před deseti lety připravila řadu lidí o velké peníze. Důvodem byla zejména nedostatečná regulace z devadesátých let. Tehdy se vedly masivní reklamní kampaně na lukrativní zhodnocení, na které záložny nebyly schopné vydělat. V současné době už jsou vklady v záložnách kryty stejně jako v bankách. Nedávný pád Vojenské družstevní záložny se proto obešel bez jakékoli hysterie, protože všichni střadatelé své peníze získají od Fondu pojištění vkladů zpět.
Raději banka než záložna
Několik záložen nicméně už v minulosti oznámilo, že se hodlá transformovat na banku. Netají se tím například WPB Capital či Moravský peněžní ústav. Kampeličky láká především to, že jako banky by mohly poskytoval víc produktů a dostat se ke klientům, u kterých by jako záložny měly smůlu. „Může to souviset i s určitou prestiží. Řada lidí vnímá záložny jinak než banky, zvláště pak třeba firemní klienti,“ domnívá se analytik J&T Milan Lávička.
Na druhou stranu má ale regulace u bankovního subjektu přísnější požadavky na kapitál než v případě družstevní záložny. Třeba WPB Capital, která hodlá požádat Českou národní banku o bankovní licenci v dohledné době, chce ještě letos navýšit základní kapitál ze současných 438,5 milionu korun na půl miliardy korun potřebných pro podání žádosti o bankovní licenci.
Úspěšná transformace na banku se zatím povedla záložně Fio, která od změny nabrala desítky tisíc klientů. I kvůli kritice České národní banky lze očekávat, že další kampeličky si s přeměnou pospíší.
