Multikina se jako jinde ve světě postarala o razantní změnu divácké kultury. Klasické biografy se ale nevzdávají a digitalizují se
Titul Nejlepší provozovatel kin pro rok 2011 získala na konci června na veletrhu CineEurope 2011v Amsterdamu společnost Cinema City International. Tato firma provozuje největší síť kin v Izraeli a ve střední a východní Evropě. Český trh však ovládla až letos v lednu koupí řetězce multikin Palace Cinemas. Obchod byl součástí celoevropského kontraktu, v jehož rámci Cinema City pohltila konkurenci nejen v Česku, ale i v Maďarsku a na Slovensku. Transakce se ale nejvíce týkala právě České republiky, kde se nachází osm z patnácti získaných multiplexů.
V poslední době tak došlo už ke druhé velké akvizici tohoto druhu: tou první bylo pohlcení řetězce multikin Village Cinemas společností CineStar v květnu 2010. Obě transakce radikálně změnily tvář českého kinotrhu. Multikina dnes ve filmovém podnikání představují klíčovou položku. Dnes jich v Čechách existuje šestadvacet: společnosti Intersonic Entertainment a Golden Apple Cinema provozují po jednom, CineStar jich vlastní jedenáct a Cinema City třináct.
Počátky Cinema City v Česku nicméně nebyly snadné. V prosinci roku 2008 musela kvůli slabé návštěvnosti ukončit provoz multikina v pražském nákupním centru Novodvorská Plaza, které se tak stalo zatím jediným zavřeným multikinem v české historii.
Multiplexy se u nás začaly masivně prosazovat na sklonku devadesátých let, kdy jejich podíl na tržbách představoval jen necelých 17 procent. Za rok 2010 připadalo z celkových tržeb ve výši 1,497 miliardy korun na multiplexy 79 procent, jak uvádí Unie filmových distributorů. A rozvoj multikin pokračuje. Do vícesálových kin chtějí provozovatelé rozsáhle investovat, plánují rovněž výstavbu nových objektů v menších městech. Praha se svými deseti svatostánky zábavy je totiž nasycená.
Temné stránky sériové zábavy
Multikina se jako jinde ve světě postarala o razantní změnu divácké kultury. Stejně jako všechny konzumní řetězce likvidují drobnou místní konkurenci. Zanikají další a další kina, která na svých adresách často vydržela desetiletí a odolala i masivní restrukturalizaci, jež Česko postihla po roce 1989.
Dříve měla své kino každá městská čtvrť, sídliště či městys. Dnes jsou prostory vesměs zavřené, nebo slouží novým účelům. Někdy se kina pokouší provozovat magistrát, což je případ pražského sídliště Spořilov. Tamní kino Sigma zahájilo provoz ještě před listopadem 1989, zaniklo a pak se na čas obrodilo díky grantům městské části Praha 4. S podporou radnice začalo na jaře loňského roku znovu hrát, i když jen dvakrát týdně. Propagace kina je mizivá a návštěvnost nízká.
Obyvatelé šestnáctitisícového Spořilova totiž váží raději cestu do některého z okolních multikin, přestože musejí k metráži filmu připočíst čas na cestu. Místo 60 až 90 korun ve „vlastním“ sídlištním kině zaplatí v multiplexu až 169 korun. Pokud chtějí vidět film v prostorovém formátu 3D, musejí si ke vstupence připočíst ještě o čtyřicet korun víc.
Multikina se pokoušejí vyšší ceny kompenzovat tím, že se předhánějí ve slevách. Nabízejí ovšem i „luxusní“ projekce s příplatkem. Například systém Gold Class řetězce CineStar se pyšní privátní atmosférou i nadstandardním servisem. Výjimečnost jeho uživatelů symbolizuje už zvláštní vchod, který je hned po vstupu do foyer objektu separuje od „normálních“ diváků.
Hlavní zaměření každého multikina je ovšem okázale „demokratické“. Divák si v něm oproti klasickému kinu, disponujícímu jen jedním či dvěma sály, může vybrat z řady aktuálních kinopremiér. Dokonce se někdy může rozhodnout, jestli chce vidět dabovanou verzi, či film v originálním znění s titulky.
Nadějná digitalizace
Rozdíl mezi zážitkem v klasickém biografu a v multiplexu se však rychle stírá: oba typy kin se rychle digitalizují. Protože majitelé klasických kin sebezáchovně investují do technických novinek, je možné, že v dohledné době se do nich někteří diváci vrátí. Pražská radnice proto podpořila částkou zhruba 1,5 milionu korun modernizaci zmíněného kina Sigma. „Digitalizace by spořilovskému kinu měla umožnit rychlejší přístup k novinkám a promítání i ve 3D,“ poznamenává radní pro kulturu hlavního města Prahy Lukáš Kaucký. „Nabídne tak návštěvníkům zážitek srovnatelný s novějšími biografy, a to přímo ve spádové oblasti Prahy 4, kde je jinak kin nedostatek.“ Možnost sledovat film ve špičkové technické kvalitě v domáckém prostředí nejspíše využijí spíše starší diváci. Ti ovšem do kina nechodí zdaleka tolik jako osoby mezi patnácti a čtyřiatřiceti lety. Právě ty tvoří v Čechách (i kdekoli jinde) hlavní publikum multikin. A právě z jejich řad se rekrutují nejvěrnější návštěvníci multiplexů – oněch 27 procent českých diváků, kteří podle průzkumů do „normálního“ biografu vůbec nechodí. Právě na mladší publikum se multikina fixují. Neosobní atmosféra konzumních řetězců je nedílnou součástí jeho životního stylu a na míru je mu šitý typ programu i lehce „kosmický“ design. Na ten shodně sázejí všechny řetězce. Návštěva multikina má v jejich pojetí působit jako výlet meziplanetárním korábem do říše fantazie. A právě mladším divákům vůbec nevadí, že jde vlastně jen o turistickou třídu.
