Zatímco valná většina lidí se již vrátila do běžného života a naplno si užívá nové zážitky i sociální interakce, někteří zůstávají doma i navzdory nulovým protiepidemickým opatřením. Typicky se jedná o seniory, jejichž izolaci od zbytku světa pandemie ještě více prohloubila.
Studie přitom ukazují, že osamělost bývá podobně škodlivá jako dlouhodobá nemoc. Vést navíc může až k předčasnému úmrtí. Jen ve Velké Británii, kde pokus probíhal, momentálně žijí osaměle více než dva miliony lidí starších 75 let. Ty bez sociálního kontaktu někdy zůstávají déle než měsíc.
Překonat pocit osamění a zlepšit fyzickou kondici přitom může i jediná prohlídka muzea týdně. A to klidně ,jen‘ virtuální. Vyplývá to z analýzy publikované v časopise Frontiers in Medicine, za kterou stojí profesor McGill University v Montrealu Olivier Beauchet. „Naše studie ukázala, že aktivity založené na umění mohou být účinnou intervencí,“ říká.
Chybí vybavení i znalost moderních technologií
Aby svoji teorii výzkumníci dokázali, naverbovali do týmu 106 dospělých osob žijících v komunitě ve věku od 65 let dále. Polovina z nich se pak měla účastnit týdenních online prohlídek muzeí, po nichž následovala diskuze, zatímco zbytek se během tříměsíčního pokusu na žádnou z kulturních aktivit nedostavil. A to jak online, tak naživo.
Vyšlo najevo, že lidé, kteří se zapojili do prohlídek, se cítili sociálně více začleněni. Měli rovněž pocit větší psychické pohody a kvality života. Benefitem bylo také snížení fyzické slabosti. U těch, jež jednotlivé virtuální akce nenavštívili, i nadále přetrvávaly stejně negativní pocity, včetně frustrace z nulového sociálního kontaktu.
„Tato studie ukazuje, že s odpovídající infrastrukturou, přátelským přístupem a technickou podporou mohou digitální technologie prospět duševnímu zdraví a pohodě starších lidí,“ uvádí profesor Yang Hu z Lancasterské univerzity.
I když se pár virtuálních výletů měsíčně ukázalo jako dobrý lék na samotu, problémem i nadále zůstává fakt, že valná většina seniorů pro tyto akce nedisponuje vhodným technologickým vybavením. „Co se týče používání technologií, jsou starší lidé bohužel často odkázání jen sami na sebe,“ komentuje Hu. Pokud se tedy v technologiích nevyznají, může to vést pouze k dalšímu stresu či vyhoření.
Kdyby byla starší generaci poskytnuta dostatečná technologická podpora, byl by dle odborníků potenciál tohoto druhu interakce velký. „Pro starší lidi žijící v komunitě existují obrovské překážky – nedostatek internetu, znalostí a podpory, finanční problémy a podobně,“ přibližuje Snorri Rafnsson ze Západolondýnské univerzity. V návaznosti na to dodává, že větší předpoklad k využívání moderních technologií mají ti senioři, kteří kolem sebe mají rodinu a podpůrnou sociální síť.
