Indie letos pravděpodobně dosáhne významného milníku. Podle čerstvé zprávy Světové banky je třetí největší asijská ekonomika na cestě k tomu, aby v roce 2022 obdržela více než 100 miliard dolarů (zhruba 2,3 bilionu korun) ve formě remitencí, tedy finančních a jiných prostředků, které jsou migranty zasílány zpět do země původu. Bude to vůbec poprvé, kdy země dosáhne této mezní hodnoty.
Remitence jsou v rozvojových zemích nejdůležitějším zdrojem kapitálu, hned po přímých zahraničních investicích. Nejenže v těchto oblastech snižují chudobu, ale jsou také spojovány s vyšší mírou školní docházky dětí ze znevýhodněných domácností.
Zpráva Světové banky uvádí, že v posledních letech přibývá Indů, kteří se z nízkokvalifikovaných zaměstnání v zemích Perského zálivu, jako je Saúdská Arábie, Kuvajt nebo Katar, stěhují za lepšími pracovními příležitostmi například do Spojených států, Velké Británie či Singapuru. V důsledku toho pak domů posílají výrazně větší obnosy peněz.
V roce 2021 obdržela Indie remitence ve výši 89,4 miliardy dolarů, což z ní loni učinilo jejich největšího celosvětového příjemce. „Toky remitencí do Indie byly posíleny zvyšováním mezd a silným trhem práce ve Spojených státech,“ uvádí CNN s odkazem na Světovou banku. A ačkoli je Indie připravena pokořit rekord, očekává se, že remitence budou představovat pouze tři procenta jejího hrubého domácího produktu.
Předběhne Japonsko i Německo?
Dle analytiků budou podobně jako Indie stejným způsobem přijímat kapitál také země typu Mexika, Číny a Filipín. Následující rok pak bude pro remitence představovat kvůli zvyšující se inflaci jakousi zkoušku odolnosti. Odhady hovoří o tom, že v celosvětovém měřítku letos vzrostou přibližně o pět procent, tedy na 626 miliard dolarů (přibližně 14,7 bilionu korun).
Indie rovněž směřuje k tomu, aby do roku 2031 předstihla Japonsko s Německem a stala se třetí největší ekonomikou světa. Vyplývá to z prognózy společností S&P Global a Morgan Stanley, o které informoval web CNBC. Podle S&P Global bude roční růst nominálního hrubého domácího produktu Indie do roku 2030 představovat v průměru 6,3 procenta. Morgan Stanley pak odhaduje, že o dalších 12 měsíců později bude jeho úroveň oproti současnosti více než dvojnásobná.
„Indie má vytvořeny podmínky pro ekonomický boom, který je poháněn offshoringem, investicemi do výroby, přechodem na energetiku a vyspělou digitální infrastrukturou země,“ píší ve zprávě analytici Morgan Stanley. „Díky těmto faktorům se do konce desetiletí stane třetí největší ekonomikou a burzou na světě,“ dodávají.
Od července do září vykázala země meziroční růst 6,3 procenta, což je o 0,1 procentuálního bodu více, než předpovídala agentura Reuters. Ještě předtím, tedy od dubna do června, zaznamenala Indie expanzi o 13,5 procenta ve srovnání s obdobím před rokem. Přispěla k tomu zejména silná domácí poptávka v sektoru služeb.
Centrum pro zahraniční investory
Dle názoru S&P se indická vláda jasně zaměřuje na to, aby se stala centrem pro zahraniční investory a také výrobní velmocí. Jejím hlavním nástrojem, jak toho docílit, je systém pobídek vázaných na výrobu, který má podpořit produkci a vývoz. Takzvaný PLIS, jenž byl zaveden v roce 2020, pobízí domácí i zahraniční investory mimo jiné skrze daňové úlevy a licenční odpustky.
„Je velmi pravděpodobné, že vláda sází na PLIS jako na nástroj, díky němuž bude indická ekonomika více zaměřena na export a bude výrazněji propojena v globálních dodavatelských řetězcích,“ konstatují analytici S&P. Ze stejného důvodu banka Morgan Stanley odhaduje, že podíl indického zpracovatelského průmyslu na HDP vzroste do roku 2031 ze současných 15,6 procenta na 21 procent. To podle nich znamená, že by se tyto příjmy mohly zvýšit až trojnásobně, tedy ze současných 447 miliard dolarů (asi 10,4 bilionu korun) na přibližně 1,5 bilionu (zhruba 35,2 bilionu korun).
„Nadnárodní společnosti jsou ohledně investic v Indii optimističtější než kdy jindy a vláda podporuje investice jak výstavbou infrastruktury, tak poskytováním pozemků pro továrny,“ uvádí Morgan Stanley s tím, že mezi výhody Indie patří dostatek levné pracovní síly, nízké výrobní náklady, otevřenost vůči investicím, politika příznivá pro podnikání a mladá demografická skupina se silným sklonem ke spotřebě. Díky těmto faktorům je podle ní země do konce desetiletí atraktivní volbou pro zřízení výrobních center.
