předseda Česko-vietnamské společnosti:V nejbližší době se vietnamští stánkaři kompletně přemístí do kamenných obchodů. Myslí si to předseda Česko-vietnamské společnosti Marcel Winter. Ten je také velkým zastáncem toho, aby byli Vietnamci uznáni národnostní menšinou.
Marcel Winter, předseda Česko-vietnamské společnosti: V nejbližší době se vietnamští stánkaři kompletně přemístí do kamenných obchodů. Myslí si to předseda Česko-vietnamské společnosti Marcel Winter. Ten je také velkým zastáncem toho, aby byli Vietnamci uznáni národnostní menšinou.
Jste zapáleným zastáncem vietnamské komunity v Česku. Jak vidíte budoucnost podnikání Vietnamců u nás?
Razím heslo: Vietnamec není trhovec. A to bude stále pravdivější, protože Vietnamci začínají pronikat i do většího byznysu. Tvrdím, že do čtyř pěti let nenajdete v Česku jediný vietnamský stánek. Všichni prodejci se přesunou do kamenných obchodů. Již si vydělali dostatečný kapitál a ten teď chtějí začít investovat.
| |
|Marcel Winter Syn posledního soukromého zubaře v totalitním Československu nemohl studovat vysokou školu ani cestovat. Prošel mnoha dělnickými profesemi. Po revoluci byl Winter mluvčím Občanského fóra za všechna tehdejší učiliště, sám se pak několik let intenzivně podílel jako manažer na reformě odborných učilišť v zemi. Pracoval též pro německou vzdělávací společnost FAA Hamburk. V roce 1994 založil marketingovou společnost WMC specializovanou na Vietnam. Ta dodnes otevírá vrátka 25 českým firmám na tento jihoasijský trh. Winter podnikl do Vietnamu již 36 převážně obchodních cest. Příští rok oslaví šedesáté narozeniny.|
Můžete to dokladovat konkrétními projekty?
Třeba v Brně již otevřeli velký obchodní dům Bílý Květ. Další chystají v Ostravě-Hrabůvce. V Mariánských Lázních zas chtějí postavit rozsáhlý bytový komplex v hodnotě čtvrt miliardy korun!
Je tedy pravdivá informace, která proběhla médii – že se chystají zprovoznit i jakýsi vietnamský obchodní řetězec?
Tak to ne, to byla klasická novinářská kachna. Psalo se, že otevřou pět tisíc obchodních domů, ale to je naprostý ne-
smysl. Sami Vietnamci se tomu smáli. Ale že se jednotlivě přesunou do kamenných prodejen, o tom nepochybuji.
Na tržištích si každopádně zatím vedou lépe než mnozí čeští stánkaři. Čím to?
Jednak otvírací dobou. Začnou prodávat brzy ráno, zavírají v deset večer. Naopak Češi utnou prodej v šest a jdou domů. A zkuste si koupit třebas ananas u Vietnamce. Bude čistý, čerstvý, prodavačka vám ho precizně zabalí. A pak si prohlédněte nabídku českých zelinářů. Uvidíte ten rozdíl.
Domníváte se, že to vychází z vietnamské mentality?
Bezesporu. Vietnamci jsou velmi pracovití. Abychom pochopili jejich motivaci, musíme vzít v potaz jejich životní priority. Tou vůbec nejdůležitější je, aby vydělali peníze na studia svých dětí. A druhou prioritou je zajištění rodičů ve stáří. Považte, že třeba jen loni poslali Vietnamci roztroušení po celém světě domů rodičům celkem 8,5 miliardy dolarů. Teprve na třetím místě Vietnamec uvažuje o svém vlastním luxusu. Tedy že si koupí auto nebo novou výbavu do domácnosti.
Sdružení, které vedete, má zajistit obchodní spolupráci Čechů s Vietnamci. Má také zlepšit image u nás žijících Vietnamců. Krom toho máte ale ještě jeden velmi ambiciózní cíl…
Ano – chceme, aby byli Vietnamci uznáni národností menšinou se všemi právy, která k tomu náležejí. Dosud mají jen povinnosti a práva skoro žádná. Musí stále jen platit. Za studia svých dětí, za všemožné administrativní úkony. Nevidím například důvod, proč zde narozené vietnamské děti nemohou mít dvojí občanství. V čem se liší třeba od holčičky, která se tady narodí anglickým rodičům? Já si umím naopak představit vzdělaného Vietnamce, který hovoří několika světovými jazyky, i jako poslance v parlamentu. Oni odvádějí jako všichni lidé ze svých výdělků státu daně i pojištění, tak by za to měli dostat protihodnotou i plná práva.
To jste ale zrovna zavadil o dost citlivé téma. Právě disciplína Vietnamců při odvádění daní a pojištění je mnohdy zpochybňována. Ale to se zásadně lepší! Před čtyřmi lety si například zdravotní pojištění platilo jen sedm procent zde žijících Vietnamců. Naše organizace proto rozjela zdravotněosvětový projekt ve spolupráci s Pojištovnou VZP, a. s. (poznámka redakce: jde o dceřinou společnost Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR.) Dnes je díky tomu pojištěno už 71 procent z nich. Proč by ovšem měli právě Vietnamci dostat statut národnostní menšiny? Protože jsou pro společnost daleko univerzálnějším přínosem než mnozí jiní cizinci, kteří zde pobývají. Jděte se podívat třeba k pražskému Výstavišti, kde postávají ukrajinští dělníci. Jsou to vesměs muži. Ti zde nezaloží rodiny a nebudou tu žít. Jen vydělají peníze a zase odjedou. Naopak mnozí Vietnamci tu žijí i s ženami již po několik generací a v poslední době vlastně zachraňují populaci. V předešlých dvou letech jsou mezi cizinci tou komunitou, které se rodí nejvíce dětí. A ty tu pak studují se skvělými výsledky. Na základních školách mají podle statistiky průměr 1,3 a na středních školách 1,7. V současnosti tu také 290 zde žijících Vietnamců studuje vysokou školu. Uvádíte pozitivní statistiky. Nárůst počtu pojištěných Vietnamců, úspěchy jejich dětí na školách. Proč se podle vás nemalá část populace přesto dívá na tuto národnost kriticky? Mohou za to i média, která si nevšímají těch pozitivních stránek. Ví třeba někdo, že když byly povodně v roce 2002, vietnamští podnikatelé vybrali na charitu desítky milionů korun? Že například podnikatelka v Chebu zaplatila milion za obnovu zdevastovaného městského parku? To vzal stát rád. Ale jinak ho vietnamská komunita příliš nezajímá. Na druhou stranu jsou ale nesporné třeba četné případy pašování padělků značkového zboží. Podvodníky nebo amatéry najdete mezi všemi podnikateli. Ať jsou to Češi, Vietnamci nebo kdokoli jiný. V novoročním projevu, který jsem k vietnamským podnikatelům letos měl, jsem jim říkal: Proboha, proč pašovat čínské textilní padělky? V samotném Vietnamu se totiž tyto padělky nevyrábějí. Naopak tam je obrovská produkce levného a kvalitního textilu. Proč nedovezou bavlněné tričko, jehož exportní cena je pouhých 1,1 dolaru? Na tom vydělají také, dovoz je legální a kvalita lepší než u plagiátů z Číny. Jste mezi Čechy jednoznačně nejhorlivějším zastáncem spolupráce s Vietnamci. Navenek to paradoxně působí tak, že možná dokonce aktivnějším než většina samotných Vietnamců. Jak se na vás dívá okolí a úřady?
Je to smutné a nerad to říkám, ale ve Vietnamu si mé práce váží daleko víc než v mé vlastní zemi. Dokazuje to i fakt, že jsem od Vietnamu dostal mimo jiné tři státní vyznamenání, včetně nejvyššího státního vyznamenání pro cizince – Medaili přátelství VSR od prezidenta. V Česku jsem naopak pro svou práci zatím příliš pochopení a podpory nenašel. Věřím ale, že se to změní.
česko-vietnamská společnost
Jde o neziskovou organizaci, která pořádá již deset let především vzdělávací, kulturní či sportovní akce pro Vietnamce žijící v ČR. Členy je zhruba 370 osob a téměř 40 firem a organizací, převažují Češi. Členský poplatek je symbolický, akce jsou financovány zejména sponzoringem. Jde například o podíl na organizaci velkého tenisového či fotbalového turnaje nebo předávání odměn dětem, které dobře prospívají ve škole.
