Zrušení superhrubé mzdy pro určování daně z příjmů zaměstnanců a srovnání daně z příjmu na 15 procent je evergreen Andreje Babiše. Mluvil o něm několikrát, nikdy k němu ale neměl odvahu. Je to zvláštní: návrh nejvíce pomůže skupinám s vyššími příjmy, které Babiše moc nevolily, a nijak lidem s nejnižšími příjmy, které Babiš ve volbách uzmul KSČM a ČSSD. Návrh také přichází v době krize, kdy vláda pumpuje peníze do ekonomiky. Finance tedy teď spíše potřebuje, než aby se jich zbavovala.
Premiér to vysvětluje tím, že se k novému růstu „musíme i projíst“. A čím více lidem zůstane, tím víc budou utrácet. Že přitom z rozpočtu vypadne 90 miliard příjmů, už premiéra nezajímá. Deficit je rozsáhlý, ale celkový dluh je na bezpečné úrovni 40 procent HDP, takže desítky miliard se před volbami lehce ztratí. A koho zajímají víc dluhové počty než vlastní peněženka?
ČSSD je proti rušení superhrubé mzdy; zejména proto, že ekonomicky slabým voličům, na něž začala intenzivně mířit, nepomůže. Vicepremiér Jan Hamáček konkuruje premiérovi návrhem jednorázového příspěvku důchodcům. Pět tisíc korun každému by zvýšilo měsíčně důchod o čtyři stokoruny, které podle Hamáčka potřebují důchodci na srovnání dopadů zdražování. Ani Hamáček si neláme hlavu, kde se vezme 14,5 miliardy, které to bude stát. Jsou přece v neurčitém deficitu 500 miliard korun, kam se schová cokoli.
Volební kampaň odstartovala. Bude se v ní bojovat o to, kdo více přispěje voličům na konzumní výdaje, kdo bude štědřejším, milejším strýčkem. Je to tradiční souboj, tentokrát možná až příliš drahý. Překvapivé je, že tento boj startuje ve vládě, ne v opozici, která jako by zapomněla, že v temném mediálním stínu vlády se volby vyhrát nedají.
