Jistě i dnes najde Lubomír Soudek mnoho obdivovatelů. Jeho vize, jak vrátit Škodu Plzeň na světové trhy jako vlajkovou loď českého průmyslu, vyvolává podobné pocity jako mistrovský titul českých hokejistů. Tím však veškerá podobnost končí. I kr ásný sen je jenom snem. Bez peněz není muzika a obzvláště v branži investičního strojírenství neznamenají schopnosti škodováckých techniků a inženýrů vůbec nic. Zde se hraje především finančními službami. Světové koncerny sdružují firmy o stovkách tisíc lidí. Spojují je společné a gigantické finanční zdroje. Něco, na co Škodovka či ČKD nemohly nikdy dosáhnout.
Historický omyl však Maroušek pochopil, zatímco Soudek se stále tváří, že je v Plzni pánem. Je dokonce odhodlán zabránit začlenění životaschopných škodováckých provozů do celosvětových sítí nadnárodních koncernů. Jenže nejde o jeho peníze. Kdy ž Soudek začal vyhrožovat odvoláním současného vedení firmy dosazeného věřiteli, dočkal se odvety v podobě úniku části informací o sporných praktikách firmy NERo. Právní audit provedený ve Škodě je skřipcem, na nějž věřitelé kontrolující chod f irmy natahují Soudka už pár týdnů. Donekonečna to však nepůjde. Ultimatum platí. Pokud Soudek nepřistoupí na definitivní ztrátu Škodovky a její parcelaci, půjde firma první prázdninový den do konkursu a její charismatický, ale bývalý šéf bude m ít co dělat, aby se vyhnul kriminálu. To je skutečně westernový konec české cesty privatizace.
