ČEZ musí být opravdu ďábelská firma, když kvůli němu padají a rodí se vlády nejen v Čezku, ale dokonce až v Bulharsku. Démonizace českého energetického gigantu asi v současnosti dosahuje maxima možného.
Pomiňme pochybnosti, zda Bulhar umí částku na faktuře za elektřinu vydělit čtyřiceti a vynásobit třiceti, aby dokázal porovnat svůj letošní a loňský vánoční účet za svícení a topení. Možná by nás v tom halasu mělo trochu zajímat, jak na tom ti Bulhaři opravdu jsou.
Nutno říci, že zatímco stát na tom není nijak zle a Bulharsko má jeden z nejnižších státních dluhů v Evropě, Bulhaři jsou na tom o dost hůře. V zemi je vysoká nezaměstnanost, a před rokem si Bulhaři v rámci stabilizace výdajů státu snižovali mzdy i penze. Hospodářská politika vlády je určena tím, že kurs leva je pevně navázán na euro, a to je vlastně totéž, jako by Bulhaři platili přímo eurem.
Vyrovnávání se s krizí proto musí nutně probíhat přes vnitřní devalvaci, tedy snižování mezd a sociálních příjmů, podobně jako je tomu u zemí z jižního křídla Evropy, které se potýkají s dluhovou krizí. A je to vlastně totéž, čím prošli v minulých letech pobaltské země, které mají stejný kursový režim. Zatímco však odolní Seveřané jsou zřejmě ochotni pro svou budoucnost utahovat opasky opravdu mohutně a bez velkého reptání, horkokrevní Bulhaři už mají téhle jediné možné léčby plné zuby. A pohled na složenku od ČEZ byl tím prvním, co už bylo za hranou snesitelnosti.
Věřme, že nová bulharská vláda pochopí, že jít do ztracené arbitráže s českým energetickým gigantem je to poslední, co si chudá balkánská země může dovolit a bude se chovat racionálněji než dosavadní premiér Borisov. O tom, že Bulharsko nyní potřebuje zásadní změnu hospodářské politiky a zejména opuštění politiky kursu leva pevně svázaného s eurem, pak není pochyb. A mělo by to tamním politikům dojít dříve, než začnou dozrávat ta báječná bulharská rajčata.
Čtěte další komentáře Pavla Párala
