Český Telecom slibuje, že za rok volbu operátora umožní
Právě teď lze odpískat první poločas liberalizace telekomunikací. Novela telekomunikačního zákona, která od letoška zbořila monopol a Čechům umožnila svobodně si vybírat i operátory na pevných sítích, vstoupila v platnost 1. července, tedy před rokem. Skutečnou možnost volby zatím ale má pouze velká firemní klientela, pro niž se telekomunikačním firmám vyplatí stavět konkurenční přístupové sítě. Ovšem již za rok by podle zákona měli provozovatelé s výrazným podílem na trhu (Český Telecom) zpřístupnit alternativní služby i rezidenčním zákazníkům a malým firmám. Termíny jsou jasné. Zákon dominantnímu Telecomu totiž nařizuje, aby nejpozději do konce června 2002 svým klientům umožnil přístup ke službám ostatních operátorů pomocí speciální čtyřmístné předvolby. Tedy aby i domácí stanice mohly využívat konkurenčních služeb, přestože k nim žádné nové telefonní linky nepovedou. Nejpozději do konce roku 2002 musí být navíc zprovozněn pokročilejší způsob volby operátora pomocí pevného nastavení. (Zákazníci si nechají na ústředně pro všechny své meziměstské či mezinárodní hovory přednastavit přesměrování do „levnější sítě některého z alternativních operátorů a speciální předčíslí už nebude třeba vytáčet.) Stejně tak by za rok a půl mělo být domácnostem i podnikům umožněno převádění účastnických čísel. Pokud bude někdo chtít, může s ním jeho číslo putovat celým životem od města k městu, od jednoho operátora k druhému. Slibuji, co jsem slíbil. Tyto závazky jsou však zatím jenom na papíře. Nehrozí, že se začátkem příštího roku začne hovořit o objektivních důvodech, proč není možné klíčové služby začít poskytovat a proč je nutné termíny zase posunout? Český Telecom, na jehož bedrech největší část úkolů leží, slibuje, že se nic takového nestane. „Rozhodně jsme připraveni termíny dodržet, ačkoliv je s tím spojena řada technologických a ekonomických problémů, uvedl pro týdeník EURO generální ředitel Přemysl Klíma. Dodal, že pilotní projekty budou zřejmě spuštěny ještě v předstihu. Základní podmínkou zavedení služeb je plná digitalizace sítě Telecomu. Ta by měla být digitální z 98 či 99 procent v červenci příštího roku, jak předpokládá ředitel Klíma. „Jestliže ještě někde zůstanou analogová rezidua, tak jen do konce roku 2002, poznamenává. Další podmínkou je i dohoda s ostatními operátory a Českým telekomunikačním úřadem (ČTÚ). Týká se to hlavně přenositelnosti účastnických čísel, protože musí být vytvořena společná databáze čísel. Bude třeba též dořešit ekonomické otázky tak, aby bylo předem jasné, jakým způsobem si provozovatelé mezi sebou budou peníze utržené od zákazníků rozdělovat. Český Telecom na celou problematiku vytvořil zvláštní tým vedený viceprezidentem Petrem Slováčkem. „Práce této skupiny nedávno prošla interním auditem s kladnými výsledky. Proto věříme, že všechno proběhne hladce, ujišťuje veřejnost ředitel Klíma. Pozdní reakce regulátora. Několik měsíců české liberalizace již vybízí k hodnocení i nové provozovatele. Richard Stonavský, který má ve společnosti Aliatel na starosti oblast regulace a licencí, vyslovil výhrady k pozici a práci Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ). Sice se mu prý relativně daří plnit roli nezávislého regulátora, ale v mnoha případech nestačí sledovat vývoj na trhu. „Úřad je spíše reaktivní než aktivní, nečiní preventivní zásahy a chybí mu rozhodnost. Je ale známým pravidlem, že pokud je regulátor slabý, reguluje nejsilnější operátor, což asi v Česku platí, míní Stonavský. Firma Aliatel má za to, že nepříliš pozitivní roli na trhu nyní sehrává ministerstvo dopravy a spojů, které částečně vytváří regulační prostředí. Zároveň prý dělá vše pro to, aby co nejvýhodněji prodalo majoritní podíly v Českém Telecomu a Českých radiokomunikacích. Dochází tak ke konfliktu zájmů a je evidentní, že ministerstvo preferuje hledisko maximálního privatizačního výtěžku. Hlavně žádné rychlé pohyby. Určitou skepsi vůči plnění dalších liberalizačních termínů vyplývajících ze zákona podněcují dosavadní zkušenosti se vzájemným propojováním sítí operátorů, což v nynější fázi představuje nejsložitější a asi nejdůležitější úkol. Došlo totiž k výraznému zpoždění, které nadále přetrvává. Firma Aliatel poukazuje na to, že licenci od ČTÚ získala až za 83 dnů od podání žádosti, když zákon říká, že by se tak až na výjimky mělo stát do 40 dnů. Bez licence není možno žádat ostatní operátory o propojení. K průtahům přispěl i Český Telecom, když svou referenční nabídku propojení (tzv. RIO) vydal teprve 20. října. Proto si alternativní operátoři nemohli v předstihu udělat obrázek o navržených pravidlech hry. Podobně ČTÚ až na sklonku loňského roku (27. prosince) vydal první rozhodnutí k cenám za propojení. Obecná ležérnost způsobila, že noví operátoři se na trh nedostali v lednu, jak se předpokládalo, ale až v průběhu března. K rychlosti zásahů ČTÚ je ale třeba pro objektivitu dodat, že zákon pozici regulátora při vyjednávání o propojovacích dohodách neurčuje příliš jasně. Hlavně mu nedává možnost, aby spory operátorů rozsuzoval a usměrňoval již v průběhu vyjednávání a nemusel čekat, až mu po dvou měsících oznámí, že se na podmínkách propojení nedohodli. Soukromé subjekty jsou tak sice ušetřeny státních zásahů, z časového hlediska ale liberalizace trpí. Naděje, že by nyní sněmovna některé pasáže zákona pozměnila a cizelovala, je ovšem malá. Mobily ukazují vady liberalizace. Firma GTS – další z nových operátorů – za důkaz, že trh ještě zdaleka není liberalizovaný, považuje „diskriminační chování mobilních operátorů. Podle marketingového ředitele Davida Duroně neúměrně vysoké propojovací poplatky, které si mobilní operátoři účtují za volání z pevné do mobilní sítě, ve finále odnesou především koncoví uživatelé. „To je klasický případ, kdy mechanismus telekomunikačního zákona není sám o sobě schopen spor vyřešit. Je tedy na řadě nezávislý regulátor, který by měl stanovit, jakou metodou se výše těchto poplatků určí. Poté by měl vydat cenové rozhodnutí platné pro všechny subjekty na trhu, zdůrazňuje manažer GTS. Liberalizace na český způsob tak zatím velmi zaostává za podobným procesem v západní Evropě, kde již v prvním roce šly ceny služeb dolů řádově v desítkách procent.
