Do politiky se vracejí staří polistopadoví veteráni, lidé blízcí Václavu
Havlovi a jeho myšlenkám, jako je bývalý mluvčí prezidenta a velvyslanec v
Británii a Izraeli Michael Žantovský (71). Už se nemohou jen dívat na degradaci
politické kultury a chtějí přispět k tomu, aby se Česko od všudypřítomného
populismu vrátilo k tradiční rozumové politice.
Žantovský, který je společným kandidátem TOP 09, STAN a ODS, je typický
veřejný intelektuál liberálního ražení, zastánce euroatlantických vztahů a
tradiční liberální demokracie, tedy člověk, který se profiluje politicky zcela
opačně než prezidentsko-premiérský mocenský konglomerát, který momentálně
ovládá Českou republiku.
„Jistěže bych se už mohl věnovat jiným věcem, ale pocit spoluodpovědnosti u mě zvítězil. Opravdu si myslím, že českou politiku může dnes změnit jen společný postup opozičních demokratických stran, které tak či onak vycházejí z ideálů 17. listopadu 1989. A to byla moje podmínka, že se tyto strany dohodnou na společném postupu, a k mému překvapení se nakonec opravdu dohodly,“ vysvětluje své motivace Žantovský, který už jednou v Senátu byl (za ODA, v letech 1996–2002). Tehdy se s Oldřichem Kužílkem výrazně podílel na zákoně o svobodném přístupu k informacím.
„Při vší skromnosti, také jsem hodně pracoval na vstupu do NATO a referendu
o vstupu do EU. A byl bych velmi nerad, kdybychom teď mířili do nějakého euro
asijského mocenského souručenství,“ dodává Žantovský, který je spolu s
Miroslavou Němcovou z ODS nejvýraznějším společným kandidátem STAN, ODS a TOP
09.
Přičinlivý kritik mainstreamu
Do důležitých politických pozic se ale derou i lidé opačně ladění, jména,
která jsou přímo napojena na prezidenta Miloše Zemana a takzvanou alternativní
mediální scénu, která už několik let více či méně demagogicky a účelově pracuje
na názorovém drolení veřejného prostoru a postupně obsazuje důležitá místa v
mediálních radách. Teď tedy došlo i na politiku, paradoxně na Senát, který
prezident republiky (ale i premiér Babiš) a jemu blízcí lidé považují za
přebytečnou mocenskou komplikaci a požírače peněz.
Politickou logiku to ale má: Senát je posledním místem odporu, kde má
reálnou moc opozice, jakkoli v Poslanecké sněmovně je v posledních letech
víceméně bezmocná a jen do počtu.
Možná i proto kandiduje i Petr Žantovský (58), normalizační novinář, který po listopadu 1989 tak dlouho hledal své místo, až jej našel v pozici prezidentského nahrávače (nejprve nahrával Václavu Klausovi, poté Miloši Zemanovi) a nesmlouvavého kritika mediálního „mainstreamového establishmentu“. Žantovský, který v osmdesátých letech minulého století velmi přičinlivě normalizoval hudební časopis Melodie, se přimkl k dezinformačním serverům, které považuje za legitimní alternativní žurnalistiku.
Nástrojem jeho mediálního boje, jehož sílu chce podle vlastních slov
využívat i v souboji o senátní mandát, jsou hlavně Parlamentní listy. Za práci
„alternativního žurnalisty“ byl také oceněn prezidentem Zemanem státním
vyznamenáním.
Podpora ANO ho vynesla do Rady ČTK, do Senátu ale bude v Kolíně kandidovat
za hnutí SPD. „Důležité je, jestli člověk říká stále to samé. Je jedno, pod
jakou slupkou,“ reagoval Žantovský pro server Mediář.cz na výsměšné kritické
hlasy, které ho považují za oportunního a vypočítavého politického cestovatele.
Beranidlo Jandák
O sílu Parlamentních listů se bude moci opřít i Vítězslav Jandák (72),
herec, bývalý ministr kultury a současný člen Rady Českého rozhlasu, který už
kandidoval za kdekoho, od národních radikálů republikánské strany po ODS a
ČSSD. Do politiky se vrací navlečen do dresu hlavní vládní strany ANO, která
před každými senátními volbami hledá známá jména, aby prolomila svou smůlu,
protože, jak kdysi slavně prohlásil předseda hnutí a premiér Andrej Babiš, „my
Senát prostě neumíme a všichni jdou proti nám“.
V Pelhřimově svede Jandák velmi pikantní souboj se svým bývalým stranickým kolegou z ČSSD Milanem Štěchem, který byl osm let předsedou Senátu a je i tentokrát jasným favoritem. ANO Jandákovi kandidaturu nabízelo několikrát, tentokrát už kývl: „ANO jsem si vybral proto, že je znám z jižních Čech. Jsou to fajn a slušný lidi. Na hnutí ANO se mi líbí, že má tah na branku. To, co chce, je logické a srozumitelné. A je tam určitá míra vlastenectví, což je dnes strašně nepopulární slovo. Hnutí ANO není totiž jenom Babiš,“ vysvětlil své pohnutky Jandák, který se profiluje jako nositel „zdravého selského rozumu“, který nejde pro silné slovo daleko, například když sliboval doyenovi české hudební publicistiky Jiřímu Černému, že když ho potká, „jednu mu flákne“.
Svět se zbláznil
Parlamentní listy budou mít v boji o Senát ještě jedno hodně horké želízko v ohni. Své křeslo v senátním obvodě č. 81 v Uherském Hradišti bude obhajovat podnikatel Ivo Valenta (63), kandidát Strany soukromníků, který je momentálně majitelem většinového podílu (75 procent) ve společnosti Our Media, jejíž nejsilnější značkou jsou právě Parlamentní listy. Chce-li se Valenta stát senátorem, bude ale muset svůj podíl prodat, protože mu to nařizuje zákon o střetu zájmů.
Zatím měl Valenta výjimku, protože vstupoval do politiky už jako vlastník média, to již u nově získaného mandátu platit nebude. Valenta už na konci minulého roku slíbil, že v případě své kandidatury podíly prodá, případně celý svůj majetek včetně podílů v Synotu podle vzoru premiéra Babiše převede do svěřenského fondu. Nic z toho se ale podle dostupných informací zatím nestalo.
Na volebních seznamech se objevují i další velká překvapení. Za hnutí Trikolóra Václava Klause mladšího bude kandidovat bývalý ředitel televize Nova Vladimír Železný (75). „Vracím se (do politiky) hlavně kvůli svým dětem, protože mi není lhostejné, v jaké době je s manželkou vychováváme. Není mi jedno, že se současný svět asi zbláznil,“ vysvětluje v oficiální tiskové zprávě. Také Železný už v Senátu byl, a to za stejný obvod Znojmo, kde kandiduje. Zvolen byl v roce 2002, o dva roky později však odešel do Evropského parlamentu.
Voliči ve Znojmě Železného velmi dobře znají, a to nejen jako celostátní
celebritu, ale také jako lokálního pěstitele a milovníka vína. Železný v
senátních volbách v roce 2002 vyhrál jako jediný už v prvním kole, tehdy získal
50,83 procenta hlasů, jeho úspěch za Nezávislé tehdy stál i na přímé kontaktní
kampani. Železný to s lidmi umí, a tak je ve volbě velkým favoritem, kterému
zřejmě neuškodí ani to, že je spoluodpovědný za ztrátu 10,5 miliardy korun,
které musela Česká republika vyplatit za neúspěšnou arbitráž s původním
majitelem Novy, společností CME. Koho by to dnes trápilo…
Za Trikolóru překvapivě kandiduje i šéf Národní rady osob se zdravotním
postižením Václav Krása, který byl poslancem za ODS a později za Unii svobody.
Spolupracoval ale už s mnoha stranami, před posledními komunálními volbami v Praze se dokonce objevil jako pomocník při tvorbě programu SPD Tomia Okamury. Tehdy označil program SPD za dobrý a hodný podpory. Na námitky ve stylu „jak vám máme věřit, když jste politický turista, který každou chvíli pracuje pro jinou stranu“ Krása tehdy odpověděl: „Tímhle se nezabývám. My (rozuměj postižení lidé) zkrátka potřebujeme, aby věci důležité pro lidi se zdravotním postižením politici vnímali a případně realizovali. Nic víc v tom není.“
Kastelán a referent
Zatímco většina stran nahání na senátní kandidátky známé osobnosti, které
mají přitáhnout pozornost a zvýšit tak i tradičně nízkou volební účast, Piráti
sázejí na lidi, kteří pracují v místě volby a jsou odtud také známí. Kandidátem
Pirátů v Karviné je například Radim Kravčík, dlouholetý kastelán místního zámku
Fryštát, v Plzni zase zastupitel Daniel Kůs, v Kolíně se o křeslo senátora za
Pirátskou stranu uchází Cyril Koky, odborný referent pro oblast národnostních
menšin středočeského krajského úřadu.
Během říjnových voleb se vymění 27 senátorů, třetina Senátu. Volba tedy může
změnit politické poměry v horní komoře, kde momentálně převládá opoziční hlas.
Nejvíce mohou ztratit vládní sociální demokraté, kteří budou obhajovat deset
křesel. Pět mandátů se pokusí udržet KDU-ČSL, tři vládní ANO, po dvou ODS a
STAN. Vzhledem k předpokládané nízké volební účasti politologové dávají velké
šance kandidátům opozičních stran.
Jejich tradiční voliči patří k těm zodpovědnějším, kteří chodí ke všem
volbám, i k těm, kde se nerozhoduje přímo o budoucí vládě. Opoziční naladění
Senátu tedy i po říjnových volbách zřejmě přetrvá. Uvidíme, jak silné.
