Firmy, které opravovaly silnice, si samy nakupovaly práci v soukromém počítačovém systému. Stát přihlížel a platil
Tento příběh rozdělování zakázek na opravy silnic působí až neuvěřitelně.
Odehrával se před dvěma lety v Ústeckém kraji a točil se kolem tajemné šifry Dikos.
Šlo o počítačovou aplikaci – Dispečerský kontrolní systém. Pro firmy se stala obrazně řečeno supermarketem se spící ochrankou.
Detaily toho, jak systém fungoval, dosud nikdo nezmapoval. Důležitým momentem jsou také vazby na nové tváře ve vedení státního Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), které před pár týdny jmenoval ředitel Jan Kubiš.
Rozděl a vydělej V Chomutově dost atypicky sídlí krajská správa ŘSD, ač město samo krajské není. Rozdělují se odtamtud zakázky do jednotlivých okresů Ústeckého kraje a pod drobnohledem byla tahle pobočka vždycky. V březnu 2011 třeba tehdejší nový ministr dopravy Vít Bárta vyhodil spolu s ostatními někdejšího chomutovského ředitele Reného Komínka kvůli údajnému napojení na krajské kmotry, a ještě na rozloučenou přidal trestní oznámení, protože se domníval, že úřad přes zakázky spřízněných firem financuje rozpočet ODS. Týž měsíc se do křesla šéfa chomutovského ŘSD posadil z vůle Víta Bárty nový šéf Milan Dundr. Své nové muže ve vedení krajských správ nazval tehdy Bárta „partou řezníků“, jež měla zjednat pořádek. Úplně světlé časy ale nepřišly.
V květnu 2012 se v Chomutově odehrálo devět výběrových řízení, ovšem ne otevřených s veřejnou kontrolou, ale jen přímým oslovením několika uchazečů. Zákon to umožňoval, objem zakázek byl totiž pod dvěma miliony. Slušelo by se říci těsně pod dvěma miliony, pokaždé za zhruba 1,7 milionu korun bez daně. A ač zněl název každého výběrového řízení jinak, šlo vždy v podstatě o totéž – o kontrolu silnic v kraji.
Když se na výběrová řízení zaměřil vnitřní audit ŘSD v roce 2013, konstatoval to, co se logicky nabízí jako vysvětlení. „Je možné, že v souvislosti s dalšími podobnými smlouvami se mohlo jednat o účelové rozdělení zakázek,“ napsali tehdy auditoři do zprávy. Policie ale případ nikdy nešetřila, oficiálně jí nikdo nic oznámil.
A teď k vítězům oněch výběrových řízení. Tendry na „evidenci a zjišťování závad sjízdnosti silnic první třídy v Ústeckém kraji“ nebo „kontrolu stavu silniční sítě v Ústeckém kraji“ dostaly firmy Siling a SG Sanace. Společnost Siling měla přitom docela štěstí – vznikla v roce 2010 a hned v prvním roce se jí podařilo získávat zakázky od ŘSD, tehdy ještě na Karlovarsku. Firma SG Sanace je na trhu od roku 2004.
Centrální mozek silnic Firmy tedy začaly sbírat data o závadách na silnicích, jak jim podle výběrových řízení náleželo. Zjištěné věci pak zadávaly do počítačového programu Dikos. Jde o systém, který umožňuje jednoduše spravovat veškerá data o nahlášených závadách. Kdo ho ovládá, může pracovat s údaji od zaznamenání inspektorem až po opravení. V té době ale chomutovský Dikos nepatřil ředitelství silnic. Vlastníkem licence byla nejspíš firma SG Sanace, přístupová jména a hesla do systému přidělovala zřejmě společnost Siling. Nicméně zástupci SG Sanace později ŘSD tvrdili, že oni majitelem systému nejsou.
Chomutovská pobočka ŘSD následně vybrala podle zdánlivě nejnižší ceny firmy, které měly v Dikosu zapsané závady odstranit.
A tady je další podivnost: firmy dostaly přístupy do Dikosu a samy si na základě smluv na opravy vybíraly položky, které chtěly na silnicích dělat. Systém pro ně byl jako samoobsluha, ve které nikdo nehlídá. Tvrdí to alespoň autoři interního sdělení ŘSD ze srpna 2012, kteří situaci v Chomutově zkoumali. „Je zřejmé, že zhotovitelé mají absolutní přehled o silniční síti celého Ústeckého kraje. Měli právo realizovat jakoukoli opravu, havárii atd.,“ stojí ve zprávě.
V souhrnu nepůsobily firmy přemrštěně draze, i když od standardizovaných tabulkových cen se dost odlišovaly. Důležité je nahlédnout přímo do firemních ceníků. Třeba odstranění jednoho metru krychlového bahna z nádrže stálo u vítězné firmy v okresech Most a Chomutov 549 korun, v okrese Litoměřice to bylo ale u jiné firmy 4700 korun, na Děčínsku 4500, a v okrese Teplice dokonce 5400 korun. Zvláštní rozdíly v cenách panují i u kácení stromů. Zatímco pokácení kmene do 700 milimetrů stálo u vítězné firmy na Mostecku 6900 za strom, v okresech Litoměřice a Děčín si vítěz účtoval 21 tisíc. Je pak nabíledni, které práce si firmy chtěly vybírat.
Nešlo přitom o nijak známé nebo nadnárodní společnosti, práce měly na starost vesměs drobné lokální firmy.
Na dotaz týdeníku Euro ohledně role systému Dikos v tendrech ŘSD neodpovědělo.
Konec a návrat Poté, co generální ředitelství zjistilo, jaké poměry panují v chomutovské buňce, používání Dikosu v červenci 2012 zakázalo a data se musela přelít do interního systému. Potíž byla totiž i v tom, že firmy svoji práci oficiálně nepředávaly ŘSD, ale zase Silingu nebo SG Sanace. Stát měl tak oslabenou zpětnou kontrolu provedených prací.
Nynější šéf ŘSD Jan Kubiš přivedl nové manažery do pražské centrály. Jedním z nich je i Zdeněk Mařík. Pracoval na chomutovské správě jako provozní ředitel, který měl systém oprav na starost. Posléze si jej někdejší ředitel ŘSD René Poruba vytáhl do stejné funkce do centrály na pražském Kačerově.
V říjnu 2011 ale Zdeněk Mařík na vlastní žádost odešel.
Objevil se až nyní opět ve své funkci v pražské centrále. Jeho životopis je bohatší o jednu položku. Přichází z pozice samostatného dopravního inženýra firmy Siling, s. r. o.
Své nové muže ve vedení krajských správ nazval tehdy Bárta „partou řezníků“, jež měla zjednat pořádek. Úplně světlé časy ale nepřišly. Nové tváře ve vedení ŘSD
• Jan Kubiš, generální ředitel – dříve působil jako finanční ředitel Atos IT Solutions • Tomáš Čížek, úsek výstavby – bývalý zástupce technického ředitele společnosti Benzina • Libor Tejnil, šéf ekonomického úseku – bývalý náměstek ministra obrany • Soňa Křítková, šéfka kanceláře generálního ředitele – někdejší ředitelka strategie a komunikace Agrofertu • Zdeněk Mařík, ředitel provozního úseku – přišel z pozice dopravního inženýra společnosti Siling
O autorovi| Petr Weikert • weikert@mf.cz
