České úřady jsou v prosazování protikorupční legislativy velmi pomalé, ve světě je tempo mnohem vyšší
Co mají společného Kolumbie, Rusko, Turecko, Ukrajina či Nigérie s Českou republikou? Na první pohled zřejmě ne mnoho, ale je smutným faktem, že podle výsledků globálního průzkumu Ernst & Young o korupci a podvodech Global Fraud Survey, zaměřeného na manažery významných společností, máme podobně nechvalné výsledky ve vnímání podvodů a korupce jako tyto země, či dokonce ještě horší. Česká republika obsadila v Evropě bronzovou příčku v toleranci úplatků, když 28 procent českých účastníků průzkumu uvedlo, že je ochotno poskytnout úplatek za účelem získání nebo udržení obchodu. V Evropě nás předstihlo pouze Řecko s 50 procenty a Belgie s 34 procenty, v průměru pak respondenti ve střední a východní Evropě, ale i po celém světě podobně smýšlejí pouze v 15 procentech případů. Naopak menší toleranci k úplatkům lze vypozorovat mezi manažery v Rusku a Turecku, na Ukrajině, ale například i v Kolumbii.
Zvláštním rysem České republiky je i to, že ačkoli 80 procent účastníků vnímá korupci jako rozšířený jev v podnikatelské sféře (oproti tomu globálně takto korupci vnímá jen 39 procent), pouhých dvanáct procent dotazovaných připouští korupci v odvětví, ve kterém působí. O čem to svědčí? Nejspíše o tom, že přestože je korupce běžně vnímaným rysem české společnosti, nikdo ji nepociťuje jako problém, který se přímo dotýká jeho firmy. Tento bohorovný přístup manažerů se patrně odráží i v neustále se zhoršujícím postavení ČR na žebříčku Indexu vnímání korupce, který je každoročně zveřejňován organizací Transparency International. Za rok 2011 sdílíme v tomto žebříčku dokonce stejnou pozici s Namibií a Saúdskou Arábií.
Podle oslovených českých manažerů je schopnost státních orgánů potrestat korupční jednání velmi malá, věří v ní pouhých osm procent oproti téměř trojnásobnému globálnímu průměru. Tyto smutné výsledky jsou nejspíše důvodem, proč velká většina (80 procent) českých účastníků průzkumu volá po přísnějším dohledu ze strany státních orgánů.
V této souvislosti je třeba zmínit nový zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, který vstoupil v platnost 1. ledna tohoto roku. Tento zákon by mohl být signálem ke zlepšení účinnosti stíhání korupčního jednání. Zákon dokonce umožňuje společnosti vyvinit se z trestní odpovědnosti, pokud prokáže, že učinila nezbytná opatření k zabránění vzniku trestného činu či omezila jeho dopad. Otázkou je, zda tento zákon dokáže změnit poněkud laxní postoj mnoha českých společností k prevenci korupce a podvodů.
České společnosti i jednotlivci by neměli podléhat falešnému pocitu jistoty, který by mohl vyplývat z nedostatečného prosazování národní protikorupční legislativy.
Na mezinárodním poli totiž v posledních letech značně vzrostl důraz na dodržování protikorupčních zákonů a spolu s tím se zvyšuje i výše postihů ze strany regulátorů, kteří vnímají region střední a východní Evropy z pohledu korupce jako problematický.
Přestože americký protikorupční zákon Foreign Corrupt Practices Act (FCPA) vstoupil v platnost již v roce 1977, důraz na jeho vynucování a zvýšené postihy jsou znatelné zejména v posledních několika letech. Pokuty 800 milionů dolarů pro Siemens či 400 milionů dolarů pro BAE Systems – to je jen několik příkladů postihů za porušení zákona FCPA. Ačkoli žádná z těchto společností nemá sídlo v USA ani nebyla založena podle amerických zákonů, je její povinností dodržovat tento zákon. Pokuty ale nejsou jediným postihem. Firmy musejí zároveň zavést, udržovat a monitorovat důkladný systém interních kontrol, preventivních opatření a compliance. Zákon FCPA postihuje také osobní odpovědnost; nejdelší trest za porušení tohoto zákona jednotlivcem byl udělen v roce 2011 v podobě patnácti let vězení.
Britové šlápli na plyn Aktivně bojovat s korupcí se rozhodli i ve Velké Británii. Od července minulého roku zde začal platit dlouho očekávaný zákon Bribery Act, který je obdobou FCPA s tím, že jeho působnost i zaměření jsou ještě větší, a může mít tedy dopad na více společností a fyzických osob. Pravidla UK Bribery Act zakazují poskytování, ale i přijímání úplatků a také korupci v soukromé sféře. Dále stanovují povinnost pro společnosti zavést dostatečně účinné („adekvátní“) preventivní mechanismy k zabránění korupce.
První trest dle tohoto zákona byl udělen v listopadu 2011, a to britskému soudnímu úředníkovi, který byl přistižen při přijetí úplatku ve výši 500 liber. Tento postih je zajímavý nejen svou přísností (soud udělil trest odnětí svobody ve výši tří let za přijetí úplatku podle tohoto zákona a šesti let odnětí svobody za zneužití pravomoci úředního činitele), ale demonstruje i odhodlanost britských regulátorů vynutit dodržování Bribery Act, a to i fyzickými osobami.
Dopad i na české firmy Mohou tedy postihy amerických a britských zákonodárců zasáhnout i české společnosti? Osobou odpovědnou podle zákona FCPA je každý americký občan nebo obyvatel, společnost zřízená podle zákonů USA, tedy i lokální pobočka společnosti s americkým kapitálem, ale i všechny zahraniční společnosti, které mají akcie registrované na americké burze cenných papírů.
Působnost britského zákona je širší – postihuje všechny činy korupce na území Spojeného království, všechny občany a společnosti registrované na jeho území, a za nezavedení adekvátních preventivních opatření k zabránění korupce může být navíc postižena jakákoli společnost vykonávající činnost na jeho území, a to neomezenou výší pokuty.
Přestože v řadě zemí sílí boj proti korupci, na opatřeních zaměřujících se na prevenci podvodů a korupce se to zatím v mnohých společnostech neprojevilo. Britský i americký protikorupční zákon uvádějí jako jeden z důležitých nástrojů prevence podvodů a korupce prověrky třetích stran, tj. dodavatelů, externích obchodních zástupců či zprostředkovatelů. V České republice si obchodní partnery ověřuje pouhých 17 procent společností, přičemž v regionu střední a východní Evropy je to 51 procent. Tento nesoulad poukazuje na nízké povědomí společnosti o odpovědnosti za jednání třetích stran, kdy pouhých 36 procent společností si uvědomuje spoluodpovědnost za možné neetické nebo nekalé jednání těchto partnerů. V této souvislosti je zajímavou statistikou, že téměř 90 procent všech postihů dle zákona FCPA zahrnovalo úplatky učiněné třetí stranou.
A jak si vedeme v porovnání s Nigérií zmíněnou v úvodu? S nejlidnatější africkou zemí nás pojí stejný přístup k provádění před-investičních prověrek zaměřujících se na riziko podvodu a korupce (tzv. forenzní due diligence) při akvizicích nových společností.
Oslovení čeští manažeři nepovažují tuto due diligence za důležitou a provádí ji pouhých devět procent oslovených českých společností (oproti 54 procentům v celosvětovém měřítku, a dokonce 84 procentům amerických společností). Ukazuje to, že si Češi neuvědomují rizika spojená s nákupem „zajíce v pytli“ a vystavují se nepříjemným překvapením, která mohou zásadním způsobem ovlivnit i hodnotu investice.
České společnosti, které tak dosud neučinily, by měly v nastávajících měsících přezkoumat či zkvalitnit uplatňované kontrolní mechanismy k zajištění dodržování etických norem a protikorupčních pravidel, a především v souladu s nimi začít postupovat. Do světa nemůžeme vyrazit v děravých botách.
Zatímco u nás postupují úřady v rámci prosazování protikorupční legislativy velmi pomalým tempem místní lokálky, ve světě nabírá boj s korupcí tempo vysokorychlostního vlaku TGV. Jak dokazují konkrétní příklady, zpřísnění postihů se nás už bezprostředně týká a falešný pocit jistoty skutečně není namístě. l
O autorovi| TOMÁŠ KAFKA ředitel oddělení investigativních služeb a řešení sporů, TEREZA KOLAFOVÁ manažerka oddělení investigativních služeb a řešení sporů, Ernst & Young
