Poměr mezi průměrnou penzí a mzdou se bude muset snížit
EURO: Již dříve než jste se stal hlavním ekonomem OECD zajímal jste se o českou penzijní reformu. Jak na tom jsme? COTIS: Otázka penzijní reformy je v České republice aktuální. Stárnutí obyvatelstva tady představuje větší problém než v dalších regionech. Ze zemí Evropské unie je na tom hůře pouze Španělsko. Při zachování nynější vládní politiky v oblasti penzí byste v roce 2030 potřebovali na udržení sociálních výdajů prostředky navýšené zhruba o 3,2 procenta HDP. Přitom už teď představují tyto výdaje přibližně osm procent HDP. Uvědomíte-li si, jak vysoký deficit má Česko v současné době, je jasné, že dodatečné nároky plynoucí z penzijního systému, by znamenaly značný problém.
EURO: Co je hlavním problémem českého modelu?
COTIS: Je to poměr mezi průměrnou penzí a mzdou, je příliš vysoký. Tento ukazatel činí u jednotlivců v průměru více než 55 procent. Ovšem v některých případech, zejména u chudších lidí dosahuje v přepočtu na domácnost až 90 procent. To je velmi štědré, je to mnohem více než v ostatních evropských zemích. Bude nutné tento poměr v budoucnu určitě snížit.
Pokud současný model nezměníte, budete muset zvýšit daňovou zátěž, a jelikož ta je již v současnosti poměrně vysoká, bezpochyby by to vedlo k dalšímu utlumení ekonomického rozvoje. Česko má rovněž příliš rozsáhlý veřejný sektor srovnatelný se zeměmi “staré Evropy”. Tyto státy jsou však bohatší. Podíl veřejného sektoru kolem 50 procent je podobně jako v Česku třeba ve Francii, jenže HDP na obyvatele je ve vaší zemi kolem 40 procent průměru unie.
EURO: A jaké řešení navrhuje OECD? COTIS: Z analytického pohledu je to jednoduché – existují čtyři možné cesty. Za prvé penze porostou pomaleji než mzdy, což zajistí, že porostou i pomaleji než příspěvky od zaměstnanců do penzijního systému. Druhou možností je zvýšení daňové zátěže. Třetí je prodlužování věku pro odchod do důchodu. Čtvrtou variantou je zvýšení míry úspor jako doplňku k penzím. Česko je v takové situaci, že bude muset zvolit kombinaci těchto variant. Osobně bych se co nejvíce vyvaroval zvyšování daňové zátěže, i když určité zvýšení odvodů je asi nevyhnutelné.
EURO: Mluvíte o zvyšování důchodového věku, to není populární opatření… COTIS: Není, ale život se prodlužuje. Očekávaná doba dožití, včetně možné doby aktivního života, bude do roku 2050 o pět let delší. Situaci komplikuje poválečný evropský baby boom. To znamená, že ze silných ročníků, které nyní přispívají do důchodového systému, budou v určitém okamžiku důchodci. To bude pro penzijní systém velký náraz. Navíc se objevuje fenomén dlouhověkosti, což je samozřejmě dobrá zpráva, ale řada občanů evropských zemí si myslí, že by měli odcházet do důchodu dříve. Přitom žijí déle a v lepší kondici. To je rozpor, který není možné financovat.
EURO: V Česku se vede debata o tom, zda zachovat současné průběžné financování důchodů, nebo změnit povahu systému na kapitálový. COTIS: Každý funkční penzijní systém se musí opírat o více pilířů. Není vhodné úplně opustit průběžný systém, ale je třeba jej vrátit do udržitelného stavu tak, aby nevytvářel enormní deficity. Dále je nutné průběžný systém doplnit soukromými úsporami obyvatel.
EURO: Měly by být tyto úspory povinné? COTIS: To záleží na konkrétní situaci v jednotlivých zemích. Ekonomická teorie považuje člověka za racionální bytost, skutečnost je však jiná. Lidé, pokud by byly tyto úspory pouze dobrovolné, uspoří málo, a pak budou chtít chybějící peníze po státu. Nízká míra úspor často souvisí s výší penzí, které lidé dostávají od státu, a to může být problém české ekonomiky. Dostávají-li lidé příliš mnoho peněz od státu, nejsou ochotni šetřit. Je třeba nabídnout lidem určité daňové a jiné důvody proč šetřit.
EURO: Je řada států, zejména asijských, kde také poměrně rychle stárne populace, ale chybí jim sociální systém. Nepředstavují tyto země časovanou bombu? COTIS: V těchto zemích jsou silné rodinné vazby, navíc je tam vysoká míra úspor, přesto i zde se objevuje potřeba určitých sociálních systémů. Pokud i v těchto regionech nebudou vytvořeny nějaké penzijní systémy, je velké riziko, že vznikne silná vrstva chudých seniorů.
EURO: Myslíte si, že Česko je připraveno na vstup do unie? COTIS: Je připraveno. Výhled OECD předpokládá silný růst českého exportu jednak právě kvůli vstupu, jednak kvůli přicházejícímu posílení světové ekonomiky. Ekonomika roste nejen v USA a anglicky mluvících zemích, ale i v Asii, a dokonce i v Japonsku. V případě Česka je však zklamáním, že přes vyšší HDP na obyvatele než v sousedních zemích byl ekonomický růst v letech 1995 až 2003 skromný.
EURO: Čím si tento stav vysvětlujete? COTIS: Problémem je nedostatečný růst produktivity. Dalším rizikovým faktorem jsou neperspektivní odvětví, zejména ta, jež jsou součástí veřejného sektoru. Nicméně strukturální potíže mají i další země. V Polsku pracuje 20 procent produktivních obyvatel v zemědělství a přitom vytvářejí pouze tři procenta HDP. Pro Česko je také zatížením vysoká míra byrokracie, zejména při zakládání nových podniků. Rovněž bankroty se u vás řeší příliš dlouho. Potíže má i trh práce. Kromě vysokých nákladů na pracovní sílu a její nízké mobility je zejména nutné vrátit na něj nezaměstnané.
EURO: Česko se potýká s deficitem státních financí. Jak to vnímá OECD? COTIS: Český deficit je větší, než jsme očekávali. Postrádáme navíc signály, že by se měl jeho rozměr v příštím roce či nejbližších letech výrazně snižovat. Otázkou je také rychlá akumulace státního dluhu. Srovnáme-li to se Španělskem, které musí také čelí stárnutí obyvatel, má tato země alespoň zdravější veřejné finance. Z pohledu akumulace státního dluhu a výše deficitů veřejných rozpočtů není situace ČR dlouhodobě udržitelná. Strmě rostou například zdravotnické výdaje. V Česku je nadbytek kapacit zdravotnických zařízení a nízká míra participace pacientů na financování systému. Bude nutné zvážit, co je nezbytné financovat z veřejných prostředků a co ze soukromých. Bohužel tyto problémy jsou extrémně politicky citlivé.
EURO: Unii se často vytýká nižší konkurenceschopnost ve vztahu ke Spojeným státům… COTIS: Sám pojmu konkurenceschopnost moc nerozumím. Nemyslím, že se něco takového dá dostatečně exaktně měřit. Přesto jsou oblasti, ve kterých za Spojenými státy viditelně zaostáváme – jde především o biotechnologie a výzkum. Na výzkum vydáváme příliš málo prostředků. Američané na něj dávají asi tři procenta HDP a Evropa pouze dvě.
EURO: USA a Čína se vyvíjejí mnohem rychleji než unie. Proč tomu tak je? Udrží se tento trend i pro budoucnost? COTIS: Potenciální udržitelný růst USA je více než tři procenta. V případě unie to jsou asi dvě procenta. To je velký rozdíl, který pramení hlavně z demografických struktur a vývoje. Z těchto důvodů si USA zachovají vyšší tempo růstu i nadále, což znamená zvyšování rozdílu mezi USA a Evropou. Rozdíl v oblasti HDP na obyvatele je nyní srovnatelný s rozdílem, který byl mezi USA a Evropou v roce 1970. Například v Itálii, Německu a Francii je HDP na hlavu o třicet procent nižší než ve Spojených státech. A to se bez změny ekonomické politiky evropských zemí, vyšších investic do vzdělání a výzkumu rozhodně nezmění.
Jean-Philippe Cotis (46) je od srpna 2002 hlavním ekonomem OECD. Vystudoval ekonomii na École Supérieure des Sciences Economiques a na prestižní École Nationale d'Administration. Od roku 1982 působil na francouzském ministerstvu hospodářství, financí a průmyslu. V letech 1986-1988 pracoval jako ekonomický expert Mezinárodního měnového fondu. V období 1993-1994 byl hlavním ekonomem francouzského ministra hospodářství a financí, v letech 2001-2002 členem bruselského výboru EU pro hospodářskou politiku.
