Česká národní banka připouští, že úrokové sazby v dohledné době začnou růst. Patrně porostou delší čas a rozhodně ne zanedbatelně. Analytici předpokládají, že měnově neutrální výše základní repo sazby ČNB je na 4,5 procenta, přičemž současná výše činí pouhá dvě procenta, což je historický rekord. Tak levná koruna, jako je dosud, nikdy v dějinách nebyla. A asi hodně dlouho nebude. Po čtvrtečním zasedání bankovní rady se sice viceguvernér ČNB Oldřich Dědek snažil mírnit finanční analytiky, kteří po dřívějším vystoupení guvernéra Zdeňka Tůmy viděli první zvýšení sazeb už na příští měsíc, nicméně jasné je, že během následujícího roku a půl úroky ČNB stoupnou přinejmenším na dvojnásobek. Tomu bude odpovídat i růst ceny úvěrů. Jestliže lze dnes střednědobý úvěr pořídit za pět procent, za rok to může být už hodně přes sedm. A to jsou jen první odhady. Navíc čtyři a půl procenta je sazba neutrální, která odpovídá potřebám ekonomiky jen tehdy, pokud ze státní pokladny neteče řeka inflačních peněz. Hluboký a neřešený deficit veřejných financí proto může znamenat potřebu sterilizovat měnové dopady státní rozhazovačnosti, a tudíž ještě razantnější růst úroků.
Sazby porostou zřejmě v celém světě, což by mohlo způsobit nepředvídatelné problémy na finančních trzích. Zejména ceny dlouhodobých aktiv mohou klesat, a to především v nových ekonomikách, tedy ve východní Asii a střední Evropě. Na světových finančních trzích se začíná hovořit o tom, že riziko finančních krizí se vrací.
Česká ekonomika je v této souvislosti do značné míry chráněna svým čerstvým členstvím v Evropské unii, ale to při finanční bouři nakonec nemusí mnoho znamenat. Není to tak dávno, co si Soros zahrál s britskou librou, a to byla docela jiná váhová kategorie.
Česká koruna může být pro spekulanty lákavá i tím, že za poslední roky nás vláda sociální demokracie proslavila jako zemi s největšími deficity veřejných rozpočtů a s rekordním tempem růstu veřejného dluhu. Bilance zahraničního obchodu se sice zlepšuje, ale na běžném účtu platební bilance nezadržitelně roste schodek. Nestabilní makroekonomické prostředí potom může svádět spekulanty ke hrátkám s kursem, jimž bude ČNB jen obtížně čelit. Pro tak otevřenou ekonomiku, jako je česká, mohou prudké změny kursu znamenat poměrně velké nebezpečí. Zvláště střední a menší firmy budou mít jen málo možností uchránit se negativních dopadů. Také to by mělo motivovat ČNB k nasazení a udržování poměrně vysokých úrokových sazeb.
Kromě toho měnovou politiku neovlivní jen objektivní vnější faktory. Současnou bankovní radu čekají podstatné změny už v únoru příštího roku a je nepochybné, že lidé jmenovaní prezidentem Václavem Klausem budou při svém rozhodování posuzovat hospodaření státního rozpočtu přísněji než současný tým Zdeňka Tůmy.
Není proto vyloučeno, že podniky čeká v příštím a přespříštím roce pořádný finanční otřes. V okamžiku, kdy se jim po silném marketingovém úsilí konečně otevřou trhy v EU, získají nové obchodní partnery a začnou využívat své podnikatelské příležitosti, budou čelit podstatnému růstu ceny peněz.
V poslední době je zřetelné, že dochází ke zhoršování mixu měnové a fiskální politiky. ČNB málo reagovala na nedostatečnost takzvané reformy veřejných financí a nyní se dostává do situace, kdy dopady jejích měnových opatření brzdící nastupující inflaci zasáhnou s největší silou ekonomiku v okamžiku příchodu nové vlády v roce 2006. Tato vláda přitom bude bezpochyby nastupovat s cílem razantně snížit deficit veřejných financí, protože se bude blížit datum našeho vstupu do eurozóny. Tudíž dojde ke kombinaci restriktivní fiskální a měnové politiky, což může mít na vývoj ekonomiky obdobný dopad, jako měla politika ČNB z let 1997 a 1998.
Pudová hospodářská politika této vlády bez jediného ekonoma tak dochází k naplnění. Její členové se na rozdíl od ekonomů budou strašně divit. Ministr financí bude nabádat centrální banku, aby přihlížela k nízké úrovni růstu a nebrzdila ekonomiku. Zástupy nezaměstnaných zase citelně vzrostou. Strhne se potyčka s prezidentem o obsazení bankovní rady a tak dále. Ekonomika projde očistcem a za čas začne zase růst. Viděl to už každý občan ČR starší šesti let. Hluboká krize na přelomu století postihla především nižší příjmové skupiny. Škoda, že si to někteří starší a voličem pomazaní nezapamatovali. Zkrátka existují lidé, kteří se zásadně učí pouze na vlastních chybách. V Česku se jim z dosud ne zcela známých důvodů říká sociální demokraté.
