Česko přišlo o nejlepšího polistopadového ministra školství, jak jednou Josefa Dobeše z Věcí veřejných označil prezident Václav Klaus. Byť je věcně Dobešův odchod správný, měl premiér Petr Nečas jeho rezignaci odmítnout. A příští týden ho odvolat s plnou parádou a s pojmenováním konkrétních prohřešků, kvůli nimž Dobeš nemůže být ministrem žádným, natož nejlepším.
Existuje totiž spousta důvodů, proč Dobeš v ministerském křesle neměl dávno co dělat. Od „maličkostí“ typu neustálých výměn úředníků přes postoje a posléze obří odměny pro „nahnědlého“ Ladislava Bátoru až po skutečné průšvihy. Těmi byly zásahy do rozhodnutí akreditační komise ve věci plzeňských práv, neschopnost dohodnout se se zástupci vysokých škol na reformách, a především vymýšlení stěží uvěřitelných projektů, kvůli kterým Evropská komise zastavila celé proplácení z fondů.
Namísto toho, aby byl Dobeš z ministerstva po právu vypoklonkován, dostal od koaličních partnerů možnost odejít jako hrdina bojující za peníze na platy učitelů. Dokonce tak „zásadový“ hrdina, že se nespokojil ani se seškrtáním dvou a půl miliardy korun namísto původně plánované čtyř a půl miliardy. Nic na tom nemění ani kuloárové informace, podle kterých by byl odvolán tak či tak a tato varianta mu byla nabídnuta a připravena jako možnost k důstojnému odchodu.
Rozhodnutí, zda Dobeše nahradí jeden z dua jeho stranických kolegů Dagmar Navrátilová – Milan Šťovíček, anebo dojde k širší vládní rošádě resortů, do uzávěrky tohoto vydání nepadlo. Podle informací týdeníku Euro se ale nyní Petr Nečas nebude „pouštět do žádných větších akcí“.
