Banánové války mezi USA a unií jsou u konce
Jedné noci počátkem letošního dubna bylo v úřadech evropského komisaře Pascala Lamyho a amerického zástupce pro obchod Roberta B. Zoellicka velice rušno. Až do rána obě strany dokončovaly dohodu o řešení dlouholetého obchodního sporu, který je znám jako „banánové války . Jeho počátky se datují do roku 1993, kdy vznikl jednotný vnitřní trh Evropské unie. Členské země začaly uplatňovat mimo jiné i společný režim pro dovozy banánů. Tento systém založený na kvótách zvýhodňoval především chudé země z africké, pacifické a karibské oblasti (APC), a ne náhodou řada z těchto států byla bývalými britskými nebo francouzskými koloniemi. Banány pocházející z Latinské Ameriky, kde působí americká nadnárodní společnost Chiquita, byly v přístupu na trh Evropské unie znevýhodněny. Američané se rozhodli, že to tak nenechají, a pustili se do boje. Válka v datech. První rozhodnutí ve prospěch americké strany padlo již v roce 1993, ještě za éry GATT. V roce 1996 podaly Spojené státy podnět k Orgánu řešení sporů při Světové obchodní organizaci (WTO). Ten rozhodl, že dovozní režim pro banány skutečně v souladu s pravidly mezinárodního obchodu není. Evropané se odvolali, ale odvolací orgán jen potvrdil výrok předchozí instance. V roce 1998 se Evropská unie rozhodla, že provede dílčí změny v dovozním režimu, které ale Američané obratem prohlásili za nedostatečné. O rok později totéž konstatoval i rozhodovací panel WTO. Za celou dobu se spor několikrát dostal do slepé uličky a pravidla řešení mezinárodních obchodních sporů čekala zkouška ohněm. Spojené státy sáhly po zbrani nejtěžšího kalibru – pokusily se kvantifikovat újmu, která jim vzniká ztíženým přístupem na banánový trh Evropské unie, a na základě toho zažádaly o povolení přijmout opatření přímo postihující dovozy z unie ve výši vlastní újmy. USA původně navrhovaly částku 520 milionů dolarů, což se ale zdálo arbitrům trochu nepřiměřené. Nakonec získaly souhlas pro uvalení sankcí na dovozy zboží z unie ve výši 191 milionů USD. Spor stále trval a mírové řešení bylo v nedohlednu. Vedoucí představitelé obou znesvářených stran, Sir Leon Brittan za Evropskou unii a Charlene Barshefskyová za USA, měli k sobě i osobní antipatie, což jednání ještě ztěžovalo. Deník Financial Times napsal, že současná dohoda je převážně dílem přátelství nových tváří – Zoellicka a Lamyho. „Máme společný program a dáváme najevo, že naším cílem je minimalizovat třecí plochy ve vzájemných vztazích, říká Pascal Lamy. „Dohoda ukazuje, že USA a unie jsou schopny společně řešit obtížné problémy, i když se zdály být léta neřešitelné, doplňuje ho Zoellick. Spor neměl příliš velký ekonomický význam, šlo hlavně o prestižní záležitost na obou stranách. Evropané v něm viděli možnost, jak ukázat, že dokážou vzdorovat americké megakorporaci a současně zachovat výhodné podmínky pro vybrané dovozce z rozvojových zemí. Američané se zase nehodlali smířit s tím, že Evropská unie nechce dovozní režim změnit, i když je v rozporu s pravidly. Byla to pro ně otázka celého systému řešení sporů ve WTO a víry v něj. Spor byl velice sledován médii, která mu také přiřkla onu úsměvnou přezdívku. Konec na 99 procent. Dohoda stanoví, že Spojené státy mají počínaje 1. červencem stáhnout sankce na dovozy z unie. Evropané se v ní zavázali, že nejpozději do roku 2006 bude celý jejich dovozní režim banánů založen pouze na tarifních opatřeních. Systém kvót, který zvýhodňoval již zmíněné rozvojové země, bude zatím přežívat ve formě dovozních licencí. Ty budou přidělovány na základě objemu dovozů v minulosti. Zároveň se rozšíří dovozní možnosti pro latinskoamerické producenty. Obě strany se shodly na tom, že rozvojové země z APC regionu budou mít nadále zajištěn přístup na trh pro specifikované množství banánů. Akcie americké firmy Chiquita poskočily v den oznámení dohody o 67 procent směrem nahoru, avšak firma se stále potýká s problémy a údajně jí hrozí bankrot. Teoreticky může podobný osud potkat i tuto dohodu, protože musí být ještě schválena Radou ministrů EU a Evropským parlamentem. Zoellick a Lamy by jistě nebyli rádi, kdyby jim jejich úsilí zhatily lobbistické skupiny působící v Evropském parlamentu.
