Problém neleží v daňovém zvýhodnění, ale v tom, že stát nařizuje výrobcům pohonných hmot prodat v jejich obsahu určité procento biosložky
Parádním provedením disciplíny hop na špek udělala česká média minulý týden určitě radost Andreji Babišovi. Ten prý v případě biopaliv začal ustupovat. Jeho poslanec Karel Rais totiž navrhl, aby bylo zrušeno daňové zvýhodnění vysokoprocentních biopaliv, na němž se velmi snadno dokazuje Babišův kolosální konflikt zájmů. Je úplně jedno, že tento návrh byl zamítnut. Jeho přijetí by sice ušetřilo státu nějaké dvě miliardy korun ročně, ale Babišovu kšeftu by neuškodilo ani za mák.
Trochu komické je, že ve stejné době, kdy se jednalo o Raisově návrhu, zveřejnili probabišovstí aktivisté z Nadačního fondu proti korupci analýzu, která měla dokázat, jak falešní jsou kritici našeho ministra financí. A svou argumentací naprosto pregnantně a jasně roztrhali onen ústupek ANO na kusy jako zcela bezcenné gesto.
A ono to tak skutečně je. Problém neleží v samotném daňovém zvýhodnění, jakkoli je absurdní a nežádoucí. Je to o tom, že stát nařizuje výrobcům pohonných hmot prodat v jejich obsahu určité procento biosložky. A v případě biosložky musí podle dikce zákona jít o metylester z řepky, jehož zcela dominantním producentem jsou Babišovy firmy.
Svou povinnost plní tak, že něco přimíchají do běžné nafty prodávané u pump, kde jde o malá procenta, která jsou standardně zdaněna. A další díl prodají v podobě tzv. vysokoprocentních biopaliv, kde je z řepky zhruba třicet procent objemu, nebo čistých biopaliv. V obou případech zatím funguje osvobození od spotřební daně. Vtip je v tom, že zákonná povinnost se počítá z celkem prodaného množství všech paliv. Když se zruší daňové zvýhodnění a vysokoprocentní paliva se přestanou prodávat, budou muset výrobci dohnat svou zákonnou povinnost přimícháváním většího podílu řepky do běžných paliv prodávaných u pump. Spotřeba metylesteru z řepky tak neklesne ani o jediné kilo. Jen pohonné hmoty trochu podraží, protože biosložka je dražší než ropná nafta. A ministr financí pak může vykládat, že za to může Kalousek. Kalouskův pozměňovací návrh je však úplně jiný. Ten navrhuje zrušit ustanovení zákona, v němž se nařizuje přimíchávat metylestery pouze z řepky, a povolit i další možnosti. Ve světě jsou běžně na trhu metylestery palmového či kokosového oleje. Podle Kalouska exkluzivitu řepky zařídila v roce 2009 Radmila Kleslová, jako tehdejší asistentka poslance Souška z ČSSD, který předložil patřičný pozměňovací návrh, a vydělal tak za posledních pět let Babišovi nějakou tu miliardu navíc. Samozřejmě s bohulibým argumentem: „Přece nebudeme drancovat krajinu v Brazílii či zemích jižní Asie.“ Sice jsme krajinu kolem Řípu trochu vyčistili od mléka a strdí a nahradili je žlutým všudypřítomným morem zvyšujícím erozi půdy a vytlačujícím tradiční zemědělské plodiny, ale co bychom neudělali pro krásné a zdravé životní prostředí na planetě.
Pokud by Kalouskův návrh v nějaké podobě prošel, měl by Babiš problém, protože konkurence by srazila ceny, takže by ziskovost jeho ? rem klesla, a navíc by sotva vyargumentoval, že právě jím spravované Čepro nakupuje metylester výhradně u Babišů. Zvláště když před nástupem Babišových biřiců do statutárních orgánů firmy to bylo jen nějakých padesát procent.
Co ale nezmění žádný pozměňovací návrh, je naprostá zrůdnost přimíchávání biopaliv, obzvláště v podobě výše zmíněného metylesteru. Opakovanými studiemi je přesvědčivě prokázáno, že dopady této činnosti výrazně poškozují životní prostředí. Ani ony tzv.
skleníkové plyny nevznikají při jejich výrobě a spalování v menším množství než při užívání ropných produktů. A ničení krajiny při jejich výrobě je fatální.
Neschopnost Evropské komise čelit tlaku Babišů z celé Evropy je pak jediným důvodem, proč EU není schopna revidovat svou politiku a nadále biopaliva podporuje. A že by česká vláda v Bruselu tlačila na nějakou racionální změnu, nelze při jejím současném složení opravdu, ale opravdu čekat.
O autorovi| PAVEL PÁRAL paralp@mf.cz
