V Česku ještě nedorostlo dost firem, které by byly schopny ve velkém expandovat do zahraničí. Samy často potřebují strategického investora, který jim pomůže s rozvojem, říká Ivan Jukl, generální ředitel agentury CzechTrade.
Foto: Martin Siebert
Kdy nastane v životě firmy moment, kdy začne uvažovat o investiční expanzi do zahraničí?
Vidím tři důvody. Tradiční důvod je zvyšování produktivity – pokud se v zahraničí dají části výrobního procesu zajistit levněji. Druhý důvod je dost často spojen s tím, že firma potřebuje být přítomná na určitém trhu, ale už se nevyplatí tam zboží dovážet. To je třeba případ stavebních materiálů. Akční rádius u výroby stavebních materiálů bývá zhruba pět set kilometrů. Třeba v Srbsku jsme pomáhali s investičním rozhodnutím firmě KM Beta.
Jaký je třetí důvod?
Třetí motiv je spíše získání konkurenční výhody. Máte produkt a konkurence ve světě vás v něčem předbíhá. Ale víte, že existuje ve světě firma, která vyvinula něco, co když se zaintegruje do vašeho výrobního řetězce, tak vám pomůže dohnat nebo předehnat konkurenci. Máme teď takový případ, kdy se česká firma do určité míry chová jako venture kapitalista.
Který z těchto motivů převládá?
Tam, kde nasazujete špičkové technologie, se budete dívat na třetí motiv, protože ve špičce je velmi těžké se udržet. Kdybych se měl rozhodovat, jestli investuji peníze do nové budovy, nebo do nákupu nové firmy, která má nějakou pokročilou technologii, tak půjdu do druhé varianty.
Jak se k takové technologii dá dostat?
Máme třeba řadu klientů s celosvětovou působností, kteří převzali zkrachovalé firmy v Německu a Rakousku právě kvůli technologii. Výrobu pak převedli do Česka včetně know how, ale zároveň si podrželi trhy těchto firem a k nim přidali nové.
Proč se české firmy moc nehrnou do Číny?
Když se podíváte na strukturu zahraničního obchodu, tak export čistě českých firem do Číny je mizivý. Největší stopu v zahraničním obchodě nechávají firmy se zahraničními vlastníky. České firmy nejsou tak silné kapitálově, nemají tak unikátní know how, aby na expanzi měly. Ale třeba TOS Varnsdorf si v Číně zřídil společný závod a teď tam budují servisní centrum, to je fantastický úspěch.
V čem jsou tamní trhy náročné?
V Číně a Indii téměř není komodita, kterou by oni už neuměli vyrobit. Proto musíte mít něco navíc a být na jejich trhu přítomni. Soutěžit s tamní konkurencí je nutné nejen díky lepšímu know how, ale také díky efektivnějšímu řízení firmy.
Dá se říct, že v Česku ještě nedorostlo dost firem do té velikosti, kdy už začínají uvažovat mezinárodně?
Pokud máte na mysli zahraniční investice, tak ano. Našim firmám ve srovnání s vyspělými státy chybí nejen kapitál, ale i prodejní kanály a kvalitní personál. Většina českých firem, které udělaly velkou akvizici v zahraničí, předtím získaly strategického partnera. Třeba Linet v 90. letech také získal strategického partnera, který pomohl nastartovat obchodní expanzi, která pak přinesla kapitál pro pozdější investice. Když dnes u nás vznikají nové technologické firmy, potřebují ochránit své know how. Potřebují investice do vybudování distribučních kanálů, marketingu a rozšíření výroby. Po pár letech z nich mohou vyrůst firmy, které budou ve velkém investovat v zahraničí.
