Probíhající volby nových šesti členů Rady České televize a dvou Rady Českého rozhlasu vyvolávají obavy, zda ANO a ČSSD podporované KSČM a výběrově i SPD zvolí lidi, kteří by rozhlas a televizi chtěli přeměnit v média státní, jež by sloužila vládní moci více než veřejnosti.
Nejvíce překvapilo, že se do užšího výběru, z něhož každý třetí postoupí do příslušné rady, prosadili i lidé jako ekonomka Hana Lipovská, nominovaná Českou biskupskou konferencí, či moderátor Luboš Xaver Veselý, kterého vyslalo Centrum pro občanské svobody šéfa Trikolóry Václava Klause mladšího. Kontroverzní je i postup dalšího ekonoma Vladimíra Pikory. Lipovská (ve volebním výboru získala 11 z 18 hlasů) a Veselý (9/18) provokují tím, že hovoří o rušení veřejné služby, s čímž zákonodárce nepočítal, neboť vycházel z fikce „dobré vůle“, tedy z toho, že kandidují osoby, jež chtějí veřejnou službu prohlubovat, ne rušit. U Pikory (10/18 hlasů) vadí, že jeho žena ekonomka Markéta Šichtařová radí hnutí Klause mladšího. Ostatně i Veselý, vyznamenaný prezidentem Zemanem ve vysílání televize XTV, Klausovi řekl „můj hlas máte“.
V zemi, kde premiér dlouhodobě kritizuje reportáže ČT o své osobě a řadu pořadů v ČT označuje za lživé, což je jedna z mála věcí, v níž se překrývá s názorem nacionalistů z SPD Tomia Okamury (vadí Reportéři ČT a 168 hodin), jsou obavy o budoucnost veřejné mediální služby pochopitelné. Andrej Babiš si umí představit, že televizi a rozhlas bude platit stát, a nikoli koncesionáři (ročně se vybere až devět miliard korun). Médium by tak ztratilo svou veřejnoprávní subjektivitu a spadlo mezi organizace státu, jenž by pak snadněji zkontroloval, kdo, co a jak vysílá.
Ovládnutí médií, soukromých i veřejnoprávních, je důležitý posun od demokracie k autoritářství, jak dokládá vývoj v Maďarsku, kde jsou veřejnoprávní média pod kontrolou státu a řada svobodných soukromých médií byla vymazána ekonomicky. Varující je i způsob, jakým politici obsazovali pozice v médiích veřejné služby v Polsku. Proč by se něco takového nemohlo stát i v Česku, jež je mediálně rozděleno mezi české miliardáře a posledním místem bez přímého oligarchického vlivu jsou pouze ČT a ČRo?
Volba do rad veřejnoprávních médií je v Česku už desítky let průzkumem dělby politické moci. Bylo tomu tak v době, kdy kandidáty nominovaly politické strany, které vždy usilovaly o vliv na zpravodajství, je tomu tak dnes, kdy de iure nominují společenské organizace. „Návrhy kandidátů na členy Rady předkládají Poslanecké sněmovně organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy,“ říká zákon o ČT i ČRo. O nominaci sportovních klubů se v taxativním vymezení nic neříká, přesto mezi volitelné kandidáty postoupil bývalý hokejista a politik ČSSD Jiří Šlégr, kterého nominoval extraligový klub HC Litvínov. V Radě ČRo dnes sedí dva „sportovci“: Tomáš Kňourek za tenisový klub Libeňák a Vítězslav Jandák za veslařský klub Vajgar. Obskurní jména neuměle zakrývají, že nominace do rad zůstává politická - kdo nemá vše dohodnuto ve sněmovně, nemá šanci.
Krycí manévr připomínají i veřejná slyšení probíhající ve volebním výboru sněmovny. Poslanci se tváří, že vybírají někoho mezi profesorem ekonomie a mediálních studií, jako by šlo o dozorčí rady v ekonomickém smyslu, ve finále je ale výběr otiskem politické dohody.
Přitom není příliš jasné, proč slyšení kandidátů vůbec probíhá. Zákon žádnou specifickou kvalifikaci na funkci radního nežádá, stačí způsobilost k právním úkonům, české občanství a čistý trestní rejstřík. Zákon předpokládá, že lidé nominovaní do rad médií veřejné služby reprezentují veřejnost a ve složení budou průřezem společnosti. Nabízejí svůj kredit, který vyjadřuje i společenská váha těch, kdo potenciální radní nominují. Nic z toho při volbě nehraje roli, rozhoduje politický zájem, jinak by nemohli vypadávat lidé jako Jan Jirák, jediný mediální profesor této země.
Dokud nepřistoupíme na tvoření rad ve stylu německé veřejnoprávní televize ZDF, kde je jasně vymezeno, která organizace do šedesátičlenné rady vysílá své zástupce, bude česká volba dál politikařením. Pomohlo by, kdyby členství v radách bylo čestné, nehrnulo by se do nich tolik lidí. V ZDF to tak je, platí se jen cestovné a hodiny sezení jednou za měsíc.
Němečtí radní tak dostanou za rok dva průměrné německé platy, čeští radní pobírají průměrných platů dvanáct.
Německý model rady, kterou měli tvořit zástupci 20 organizací, se objevil v roce 2014 v návrhu novely zákona ministerstva kultury. Nakonec spadl pod stůl, sáhnout na peníze si ale netroufal ani tento nejodvážnější návrh. Vše je tedy dál v režii politiků. Na konci března budeme vědět, kdo je a kdo není jejich milcem.
A jak přesně jsou rozdány karty moci v této zemi. Dívejte se, u příštích voleb se to může hodit.
Volba do rad veřejnoprávních médií je v Česku už desítky let průzkumem dělby politické moci.
Kandidáti do Rady ČRo (budou se volit dva noví členové)
Hana Dohnálková stávající předsedkyně rady
Michal Lukeš ředitel Národního muzea
Marek Pokorný galerista
Markéta Pravdová jazykovědkyně
Jaroslav šebek historik
Zoša vyoralová porodní asistentka
kandidáti do rady ČT (bude se volit šest nových členů)
roman Bradáč bývalý ředitel zpravodajství České televize
ivan douda psycholog
Marek Hladký zástupce šéfa činohry kladenského divadla
Zdeněk Holý děkan FAMU
Eva Hubková bývalá ekonomka České televize
Petr Jedinák akademický pracovník Policejní akademie
Michal klíma dlouholetý manažer několika vydavatelství
Pavel kysilka někdejší šéf České spořitelny
Hana lipovská ekonomka
Pavel Matocha šachista a redaktor Lidových novin
vladimír Pikora ekonom
Martin Schmarcz komentátor a bývalý poradce politiků
Jiří Schwarz ekonom
Stanislav Staněk auditor
Jiří šlégr bývalý hokejista, poslanec, zastupitel Litvínova za SNK ED, bývalý člen ČSSD a LEV 21
Gabriel švejda rektor písecké Filmové akademie
luboš Xaver veselý moderátor
Jiří Závozda novinář a někdejší člen televizní rady
O autorovi| Petr Fisher, fisher@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU